Joe Satriani okouzlil Prahu

Po dvou letech se americký kytarista Joe Satriani vrátil do České republiky. Vždy platil za jednoho z nejlepších rockových kytaristů a svým vystoupením v pražské Tesla Areně to jasně potvrdil.

Jméno Joe Satrianiho bylo vždy spojováno s výrazy jako kytarový bůh, mág apod. I pro mě byl vždy bezpochyby nejlepším kytaristou, jakého znám. Do Prahy přijel víceméně propagovat svou v pořadí již třináctou studiovou desku s názvem Black Swans and Wormhole Wizards, kterou vydal letos 5. října. Jako předkapelu si přivezl Neda Evetta & Triple Double, který je označován za průkopníka hry na bezpražcovou kytaru.

Po krátkém zahřátí přichází na pódium holohlavý Američan ve slunečních brýlích, tričku a džínech a hned po prvních tónech, které lehce vyloudí ze své kytary, je jasné, že tento večer půjde o nevšední zážitek. Joe Satriani je charakteristický bravurní technikou hry, osobitým hudebním projevem a dlouhými sóly. Kromě technické zdatnosti jsou ale jeho písně plné emocí, skrze které dokáže beze slov promlouvat k publiku. To je tak trochu i výhoda instrumentalisty, když fanoušci ještě neznají nové album, tak v tomto případě je spojuje jen radost z hudby a požitek z energických melodií, neznalost textů jim není handicapem.

Během večera se svou doprovodnou kapelou zahrál písně z již zmiňovaného posledního alba, ale i mnoho písní z alb předešlých. A nezbývá než konstatovat, že Satrianiho novinka zní velmi vydařeně. Já osobně jsem spíše milovníkem jeho starších alb a nabyla jsem dojmu, že se Joe s novým albem posunul (nebo vrátil?) zas o krok jinam a rozhodně stojí za poslech.

Největším zlomem celého večera byl moment, ve kterém Joe a druhý kytarista Galen Henson odhodili elektrické kytary a za zvuku španělek akusticky uvedli píseň Andalusia. Hra na španělku není pro Satrianiho zrovna obvyklá a byl to opravdu neuvěřitelný zážitek. Kromě toho i jednu píseň doprovodil svým zpěvem a hrou na foukací harmoniku.

Hold je však třeba složit nejen samotnému mistrovi hry na kytaru, ale i jeho kapele, kdy hodně podstatnou oporou Satrianiho byl vynikající basák. Nelze však opomínat ani ostatní, bubeník a klávesista návštěvníky překvapili také nádhernými sóly. Pochopitelně největší obdiv patří už čtyřiapadesátiletému Satrianimu, jehož kytarová sóla byla zkrátka odzbrojující díky své hravosti, energičnosti a dokonalosti po technické i melodické stránce.

Ačkoli přišlo jen kolem 3 000 návštěvníků, atmosféra byla opravdu magická a myslím, že Joe svým slibem, že brzy přijede zas, potěšil nejednoho fanouška. Podívaná to byla rozhodně nezapomenutelná.