Znojmo
Vše o městě Znojmo
V západním okraji znojemské městské části Hradiště nalezneme skryté romantické zákoutí. V roce 1832 zde jako výraz díků za překonání cholerové epidemie nechal křížovnický probošt Florián Lang postavit empírovou kapli zasvěcenou Panně Marii. Okolí kaple bylo následně parkově upraveno. Nedalekým pahorkem, odkud je úchvatný pohled na historické Znojmo, prochází křemenná žíla, jejímž viditelným důkazem je řada rozesetých bílých křemenových balvanů připomínajících pasoucí se malé ovečky. Kameny byly vyskládány do tvaru řádového znaku křížovníků s červenou hvězdou a pahorek osazen třemi kříži. V roce 2004 bylo místo znovu upraveno.
Pokud se vydáte od Cholerové kaple na Hradišti sv. Hippolyta po romantické cestě třešňovou alejí směrem na severozápad, dojdeme po necelém kilometru k okraji zalesněného Gránického údolí. Ve stínu prastarých lip zde na vrcholku příkré stráně nacházíme romantické zákoutí zvané „U víly Samaritánky“. Vodní pramen, chráněný půvabnou bílou novogotickou kapličkou z poloviny 19. století, byl zřejmě již od předkřesťanských dob uctíván jako zázračný. Schopnost uzdravení mu prý dodává tajemná lesní víla Samaritánka. V parných letních dnech je posezení u studánky skutečnou oázou. Každého, kdo zde chvilku posečká a v klidu se zamyslí, víla Samaritánka jistě odmění. Od studánky můžeme sestoupit do údolí Gránického potoka a projít lesoparkem kolem Pivcova pramene a výletního občerstvení u Spáleného mlýna až pod znojemský hrad.
Znojmo také mívalo od nepaměti problém se zásobováním pitnou i užitkovou vodou. Ražba hlubších studní ve sklepech měšťanských domů narážela na skutečnost, že Znojmo stojí na tvrdém skalním podloží vysoko nad řekou. K pokrytí tohoto deficitu byl proto od nepaměti využíván neomezený zdroj vody v řece Dyji pod městem. Název ulice Napajedla dobře vystihuje, kudy staří Znojemčané hnali svůj žíznivý dobytek a kudy také vozívali v sudech říční vodu pro potřeby řemeslných dílen ve městě. Z někdejšího hlavního tržiště na Dolním rynku (Masarykovo nám.) se na Napajedla dostaneme ulicí U Brány. Toto jméno upomíná na někdejší gotickou Napajedelskou bránu s věží a předbraním, zbořenou kolem roku 1840. Z míst, kde brána kdysi stávala, se otvírá nádherný výhled do údolí Dyje, směrem na Kraví horu, k chrámu sv. Mikuláše a hradní rotundě nebo na opačnou stranu k železničnímu viaduktu a klášteru v Louce. Pokud budeme sestupovat po Napajedlech dolů, spatříme na pravé straně barokní sloupková boží muka s hlavou Kristovou, níže se pak můžeme vydat upravenou pěšinou do Rajské zahrady a Karolininých sadů. Zhruba uprostřed svahu mineme úhlednou empírovou kapli, kterou v roce 1831 nechal zbudovat koželužský mistr Bauer jako přístřešek pro starší barokní sousoší Piety. Náš sestup Napajedly končí u klasicistní kapličky se sochou sv. Jana Nepomuckého v Dyjské čtvrti, poblíž nájezdu na most na Kraví horu. Z Napajedel si lze cestu do Dyjské čtvrti zkrátit i několika křivolakými pěšinkami a schodišti v příkré stráni nad řekou.
Další co stojí za návštěvu města je Brod přes Dyji pod skálami znojemského hradu kde
existoval zřejmě již v raném středověku. U brodu vznikl brzy i Podskalský (či Kamenný) mlýn, který byl na počátku 20. století nahrazen stavbou vodní elektrárny (u dnešní restaurace Pod Obří hlavou). Nejpozději od 15. století vedl v místech brodu most, jenž byl v následujících staletích kvůli pohromám několikrát obnovován. Levý břeh Dyje pod Znojmem, v trase dnešní ulice Koželužské, postupně zaplnily domky rybářů, chatrče městské chudiny, ale také dílny jirchářů a koželuhů, jejichž provoz by se bez vody neobešel. Obytné domy těchto řemeslníků však byly situovány v bezpečí nahoře, za městskými hradbami při Napajedelské bráně. Je zajímavé, že právo rybolovu pod městem ve středověku nepatřilo měšťanům, nýbrž louckému opatovi. V roce 1834 byla Dyjská čtvrť sloučena s městem Znojmem. V této době zažívala svůj největší rozkvět, což bylo mimochodem dáno i blízkostí čarokrásné říční plovárny v údolí pod Obří hlavou, které je dnes zatopeno vodami znojemské přehrady. Při obou nájezdech na most přes Dyji pod Napajedly stávaly až do 1. poloviny 20. století dva slavné hostince: „U Císaře rakouského“ v sousedství vodní elektrárny a „U Zeleného stromu“ na protějším břehu pod Kraví horou. S odchodem Němců po II. světové válce a napuštěním znojemské přehrady život v Dyjské čtvrti značně utichl. Dnes vybízí Koželužská ulice k romantické procházce podél řeky Dyje. Pěší lávkou pod serpentinami Dyjské ulice se můžeme dostat k malebné Cendelínové studánce pod Kraví horou, anebo po pěšině na levém břehu řeky, lemované starými vrbami, pokračovat pod železničním mostem až ke splavu u louckého kláštera.
Také navštivte v závětrné roklině mezi ostrožinou znojemského hradu a svatomikulášským pahorkem se nachází znojemské Staré město, zvané také Jáma. Tvoří ho dva tucty menších domků a stavení, postavených bez jasného vnitřního řádu a uliční čáry tam, kde to strmě klesající svah jednoduše dovolil. Směrem od údolí řeky Dyje vymezuje Jámu středověká hradba, v níž se nachází pozdně gotický sedlovitý portálek, tzv. Černá branka, kterou lze projít do Karolininých sadů. Těmito místy patrně vedla v raném středověku obchodní stezka z Moravy do Dolních Rakous, než byla při vysazení města v 13. století přesměrována do dnešní trasy silnice Znojmo – Vídeň. V Jámě bychom ve středověku našli nejchudší obydlí tehdejšího Znojma: kromě čeledínů sloužících na hradě zde žila městská chudina, obecní pastevci a také ti, jejichž řemeslo je vyčleňovalo ze společenství měšťanů. Svůj domek zde měl hrobník či obávaný městský kat. Dnes se však do Jámy bát sestoupit nemusíme. Malíři vyhledávají Staré město kvůli úchvatným pohledům na chrám sv. Mikuláše a svatováclavskou kapli, zatímco romantičtí výletníci se zde rádi zastaví a posedí na lavičkách ve stínu stromů.
Nebo na ulici U Obří hlavy v Dyjské čtvrti, při úpatí hlavní stezky Karolininými sady, stojí komplex budov bývalé Městské vodárny. Až do 19. století zde stával proslulý tzv. Podskalský (či Kamenný) mlýn, založený již v raném středověku, z něhož byl od 16. století unikátním vodovodním potrubím zásoben znojemský hrad. Nedostatek vody ve městě vyřešila znojemská radnice roku 1877, pod vedením starosty Jungnickla, výstavbou tlakového užitkového vodovodu z řeky Dyje. Čerpací stanice pro tento vodovod, nízká historizující budova s plochou střechou a vížkou, byla postavena při ústí Gránického potoka, v sousedství velkého říčního jezu (zrušeného při výstavbě znojemské přehrady roku 1965). K výtlaku vody sloužila původně jen vodní turbína, roku 1892 byl pohon posílen záložním parním strojem. Roku 1897 vyhořel do základů Podskalský mlýn a na jeho místě nechalo město roku 1903 postavit vkusnou neorenesanční budovu městské vodní elektrárny. Byla vybavena moderní dvojitou Francisovou turbínou o výkonu 50 koňů, kterou poháněla voda z náhonu, vedoucího od velkého jezu a vodárny podél ulice U Obří hlavy. Spotřeba užitkové vody a elektřiny však rostla tak rychle, že již v následujících desetiletích musely být vodárna i elektrárna několikrát přestavovány a modernizovány (r. 1909 dieselový agregát v elektrárně, r. 1911 nová úpravna vody s filtračními nádržemi, r. 1917 přestavba elektrárny, r. 1929 výměna pístových čerpadel vodárny za centrifugální, r. 1937 výstavba nových strojoven, které dnes slouží jako loděnice a restaurace). S provozem vodárny souvisel starší cihelný komín s dekorativně řešeným soklem, přiléhající ke skále pod hradem. Dnes je budova vodní elektrárny celkově rekonstruována a je v ní zřízeno soukromé muzeum automobilových veteránů.
V předhradí znojemského hradu se zpustlými hospodářskými budovami, někdejší knížecí kaplí sv. Kateřiny a Loupežnickou věží bylo v roce 1710 předáno císařem Josefem I. do rukou znojemské městské samosprávy. O deset let později dospěli znojemští konšelé k rozhodnutí založit na tomto místě městský pivovar. Původně se jednalo o menší podélnou budovu přistavěnou k severní hradbě. Na prostranství před novým pivovarem a Loupežnickou věží vznikla velká zahrada, oblíbené místo pro setkávání znojemské honorace. Před polovinou 19. století pivovar od města odkoupila rodina Mauralů, která v letech 1864-1872 provedla celkovou přestavbu a rozšíření pivovarnického areálu jižním směrem. Autorem projektu byl Josef Unger. V následujících desetiletích byl pivovar dále modernizován známým znojemským stavitelem Josefem Sweighoferem. Stavební práce a otřesy spojené s výrobou piva měly fatální vliv na statiku pozdně románské Loupežnické věže, jež kdysi strážila hlavní vjezd znojemského hradu. Roku 1892 se nečekaně zřítila. Po vzniku Československé republiky došlo k fúzi Mauralova pivovaru s pivovarem Wotzilkovým (na Horním předměstí) a k vytvoření soukromého Prvního znojemského pivovaru a sladovny. Po druhé světové válce komunisté podnik znárodnili. Teprve v 90. letech 20. století přešel pivovar opět do soukromých rukou. Dnes je výroba znojemského piva Hostan (jak se již ve 14. století jmenoval první známý znojemský sládek) v rukou akciové společnosti Starobrno. Budovy pivovaru vytvářejí neodmyslitelnou součást siluety znojemských „Hradčan“ a ačkoli se jedná o průmyslovou zástavbu, jsou důkazem citlivosti a vkusu továrnických vrstev v kavalírském období závěru 19. století – krásné belle epoque.
Autor: jessynka
