Hrad Kámen
Hrad Kámen se nachází v kraji Vysočina, vzdušnou čarou 15 km západně od města Pelhřimov. Stojí na výrazné žulové skále ve stejnojmenném městečku u Pacova. Byl to původně gotický, později barokně a romanticky přestavěný hrad. Jméno získal podle skály, na které byl vybudován a která jej činí už z dálky viditelným.
Dnešní využití hradu je významně spojeno s motocyklovým sportem, protože pod hradem vedla první závodní motocyklová trať v Čechách a i Mezinárodní motocyklová federace byla založena v nedalekém Pacově. Hrad Kámen je zajímavý nejen pro milovníky historie a středověké architektury, ale i motocyklového sportu.
Prohlídka hradu
Na hradě uvidíte expozici bydlení a životního stylu v devatenáctém a na počátku dvacátého století na panském sídle.
Dale expozici historických jednostopých vozidel a expozice starého paláce.
Podívat se můžete na rytířský sál, prostor hradní kaple, chodbu, malý salon, ložnici, interiér jídelny, knihovnu a velký salon.
Návštěvníci si po zakoupení vstupenky prohlíží hrad sami jako muzeum. Ke vstupence je možné zakoupit i tištěného stručného průvodce po hradu Kámen. Skupiny návštěvníků nad 15 osob mohou požádat i o průvodce.
Doba prohlídky je asi 45 minut.
původně gotický hrad byl postaven v polovině 13. století na rozsáhlém skalisku, podle kterého byl také pojmenován. První písemné zmínky jsou z let 1316 a 1318. V letech 1327 až 1504 je Kámen královským lenním hradem. Od roku 1523 hrad téměř 200 let vlastnila jedna z větví významného českého rodu Malovců. V polovině 16. století dosáhlo panství Kámen největšího rozmachu. K hradu patřilo stejnojmenné městečko a deset poddanských vsí. Z maloveckých držitelů se do historie Kámenu nejvýznamněji zapsal rytíř Jan Kryštof Malovec (držel hrad od roku 1640). Za něho byl hrad znovu přestavován, bylo vystavěno jižní obytné křídlo a vstupní věž (1673). Na západním okraji vsi dal vystavět ranně barokní kapli Panny Marie Sedmibolestné a v ní zřídil rodinnou hrobku. V průběhu 18. a 19. století se držitelé hradu a panství rychle střídali a hrad ztrácel na svém významu. Po roce 1948 byl hrad poslednímu majiteli Antonímu Fleissigovi vyvlastněn. Státním kulturním majetkem byl Kámen prohlášen v roce 1953. V letech 1964 až 2002 byl hrad Kámen zřizován ONV, později Okresním úřadem v Pelhřimově. Od 1. 1. 2003 je hrad Kámen příspěvkovou organizací Kraje Vysočina.
První zmínka z r. 1316 se váže k Nemírovi z Kamene, další (1318) ke Zdíkovi z vladyckého rodu Tluksů z Vokova. Jeho nástupce Bušek Tluksa přijal r. 1327 od krále Jana Lucemburského manský závazek. O hradu se píše poprvé r. 1356. Tluksové vlastnili hrad Kámen s kratší přestávkou až do r. 1437, kdy Hynek Tluksa prodal hrad s příslušenstvím Purkartovi ze Žirovnice. Tehdy k hradu patřily městečko pod hradem a vsi Věžná a Eš.
Jak Tluksové, tak také nový majitel hradu stáli na straně husitů. Za Purkarta došlo na hradě r. 1450 ke schůzce Jiřího z Poděbrad s Oldřichem z Rožmberka, na níž uzavřeli společný smír.
R. 1456 Purkart postoupil Kámen bratrům Buriánovi, Zdeňkovi a Mikuláši Trščkům z Lípy, ale ti jej již po čtyřech letech prodali Janu Sádlovi ze Smilkova. Od té doby se majitelé Kamene často střídali. Podle ustanovení Sádlovy závěti převzal r. 1465 hrad s dvorem, městečkem Kamenem a vesnicí Eš Petr Břekovec z Ostromeče. Po třech letech koupil Kámen Oldřich Fifka z Vydří. Od jeho syna Albrechta získal r. 1479 hrad s příslušenstvím Jan z Vojslavic. Jeho syn Markvart dosáhl souhlasu krále Vladislava II. na zrušení manského závazku (1504).
Markvartovi dědicové se dohodli o rozdělení hradu a jeho příslušenství: Petr z Vojslavic prodal pak (před r. 1513) polovinu hradu s vesnicemi Věžnou, Dvořištěm a Šimpachem Janu Zručskému z Chřenovic, druhou polovinu hradu a vsi Vintířov, Vysokou Lhotu, Dobrou Vodu, Německou Lhotu, Důl a Eš převzala Petrova sestra Kateřina, která vše převedla na svého manžela Petra Malovce z Malovic. Ten odkoupil od Zručského polovinu statku.
Z pozdějších majitelů hradu, kteří se zapsali do jeho stavebních dějin, třeba vzpomenout především rytíře Jana Kryštofa Malovce, který dal své sídlo v r. 1637 náležitě opravit, jak to dosvědčuje pamětní deska s jeho znakem a znakem obou manželek (Marie Veroniky Švihovské a Anny Barbory z Kokořova), zasazená nad branou.
Malovcové byli posledním rodem domácího původu. Na počátku 18. století koupil Kámen od Jana Kryštofa Malovce František Karel Fresl z Kvaltenberka a po něm již následovala řada majitelů vesměs německého původu. Výjimkou byl Václav Enis z Atteru (1860 – 1872), rodem ze Skotska, který hrad regotizoval. Stavební úpravy dokončil poslední majitel Kamene Antonín Fleissig (od r. 1916).
Hrad byl vyvlastněn československým státem r. 1948. Zprvu jej postoupilo ministerstvo zemědělství (1951) do užívání Československé obci sokolské, po dvou letech byl hrad prohlášen ministerstvem školství, věd a umění za státní kulturní majetek a dán do užívání místní osvětové besedě. R. 1964 se hrad stal majetkem ONV Pelhřimov a za jeho správy byl restaurován. R. 1974 bylo na hradě instalováno muzeum jednostopých vozidel na památku 70 let založení mezinárodní motocyklové federace (FIM).
Budovy seskupené na skalním útesu nad vesničkou Kamenem jsou z větší části přestavby gotického hradu. Nejstarší trakt je tzv. západní palác či věž (kolem r. 1300), která měla obranný charakter. Základová skála byla zde přerušena příkopem, přes nějž se po padacím můstku vcházelo do paláce. Přízemní prostor, zřejmě zbrojnice, měl úzká hrotitá okénka (zachováno jediné). Sál v prvním patře osvětluje řada oken zasazených do hlubokých výklenků s kamennými sedátky po stranách. Západní gotický palác uzavírá z jihu čtvrtkruhová bašta zvaná Kaplanka, navazující na věž, přestavěnou v 19. století v napodobenině gotického slohu. Před palácem západním směrem stojí představená bašta s krátkými úseky hradeb na obou stranách.
K původnímu paláci byla ještě ve 14. století přistavěna tři křídla, severní chráněné hradbou, před jižním byl hrazený parkán a spojením obou souběžných budov na východní straně vzniklo menší nádvoří, kde v úrovni prvního patra obíhá klenutý ochoz, odkud je přístup do místností. Renesanční úprava severního křídla s obdélnými, široce zkosenými okénky a hrotitým portálem v přízemí pochází z doby Jana Kryštofa Malovce. Horní sál má částečně zachovaný renesanční trámový strop. Protější jižní křídlo, přestavěné asi začátkem 17. století, má v přízemí klenutou síň, pod kterou je hladomorna. Pod stropy místností v prvním patře byly nedávno odkryty figurální malby.
Před gotickým hradem na východní straně bylo předhradí, do něhož se vjíždělo přes padací most, průjezdem v dosud stojící hranolové věži se střílnovými okénky v obou patrech (třetí patro je novogotická nástavba). V severovýchodním koutu předhradí stávala patrová věž zv. Petranka, z níž se zachovaly jen sklepy. Za Václava Enise z Atteru byla do proražené staré hradby vsazena pseudogotická brána. Cimbuří na hradbách je rovněž novodobé.
Hradní místnosti v přízemí a suterénu mají zčásti původní gotické klenby, většina sálů je ale již barokní s občasnými pseudogotickými zásahy. V prvním patře paláce se zachovala
malířská výzdoba stropů z doby kolem roku 1670. Oproti tomu, dispozice starého donjonu působí dodnes jednoduchým dojmem. Jeho první patro doplňuje sál osvětlený řadou oken v hlubokých výklencích se sedátky po stranách. V jižním křídle se nachází rytířská síň s pseudogotickými kamny, v suterénu bývala hladomorna. Mobiliáře pocházejí převážně z 19. století.
Otevírací doba
duben a říjen pouze soboty, neděle a svátky od 10 do 17 hodin
květen, červen a září kromě pondělí každý den od 10 do 17 hodin
červenec a srpen kromě pondělí každý den od 10 do 18 hodin
od 1. listopadu do 1. dubna je na hradě zavřeno
Vstupné
Základní vstupné 50 Kč
Děti, studenti a důchodci 25 Kč
Děti do 6 let pouze 1 Kč
Fotografování 30 Kč
kdysi dávno žil tady na hradě nepříliš bohatý šlechtic, který měl tři dcery. Stále se nemohl rozhodnout, kterou z dcer udělá na zdejším panství paní. Tak dlouho se rozmýšlel, až nakonec umřel, aniž by udělal nějaké rozhodnutí. Dvě starší sestry byly chamtivé a hašteřivé, ta nejmladší byla krásná, hodná a navíc chytrá. Proto přišla na nápad, jak spor o vládu na hradě rozřešit. Sestry se rozhodly zasadit tři větvičky lípy (každá jednu). A která z nich bude mít do roka největší stromek, ta bude paní na hradě Kámen. Byla tu však ještě jedna podmínka. Všechny tři sestry musely zůstat do rozřešení sporu pannami. Jak řekly, tak udělaly. Větvičky dvou starších sester po čase uschly, větvička té nejmladší se rozvila do nebývalé krásy. Obě starší sestry té nejmladší záviděly. Měly velikou radost, když zjistily, že jejich sestra porušila druhou část slibu a že už není panna. A co víc! S mladým, krásným rytířem z nedalekého panství dokonce čekala dítě. Sestry počkaly 9 měsíců. Po této době nejmladší porodila synáčka. Krvežíznivé sestry ho zakopaly na kraji vesnice, tam, kde je dnes barokní kaple.
Nebohou sestru zaživa zazdily do stěn hradu. Jejich radost z ohavného činu, který jim měl zajistit vládu na panství, však netrvala dlouho. Do roka obě zmizely, neznámo kam. Lidé z okolí praví, že je odnesl čert. Na místě, kam zakopaly nebohého chlapečka, vyrůstá od té doby tráva ve tvaru věnce. Každou půlnoc o úplňku se pak tady na hradě ozývá nářek týrané nejmladší sestry.
Historie hradu
První zmínky o hradě pocházejí z roku 1316. Poprvé vstoupil do historie tím, že se na hradě roku 1450 sešli za vlády Jiřího z Poděbrad k mírovému jednání zástupci katolíků a kališníků. Od 16. století se zde často měnili
majitelé a až na konci 17. století získali hrad Malovcové, kteří ho nechali přestavět do zámecké podoby.
Na hradě se mi moc líbila její zahrada
Na svazích útesu je rozsáhlé alpinium se skalničkami a trvalkami. Z původních stromů má největší význam mohutný buk a cypřišek nutkajský. Dále zde najdete jednu skupinu a několik solitérních kaštanů, dva vysoké stříbrné smrky a zakonzervovaný dožívající starý akát. V nejteplejší části zahrady chráněné zdí rostou čtyři magnólie a skupina pivoněk. Na prahu alpinia je mohutný jalovec a skupina zimostrázů. Volné přírodní zátiší tvořené z dubů, borovic, kosodřeviny, modřínů a javorů, prosvětlené břízou, rododendrony, azalky, vřesy, vřesovce, mamoty, dále hebe a různých druhů nízkých brslenů. Nejkrásnější částí k odpočinku je prostor kolem jezírka, tajemně působí skalní partie dokreslené kapradinami.
Prvními známými majiteli Kamene byli Nemír v roce 1316 a Zdík z vladyckého rodu Tluksů z Vokova v roce 1318. Hrad se poprvé připomíná v roce 1356. Tluksové tu sídlili až do konce husitských válek a oni i jejich nástupce Purkart ze Žirovnice se hlásili k husitské straně. Za Purkarta se v roce 1450 na Kameni sešli tehdejší vůdcové kališnické a katolické strany v Čechách Jiří Poděbradský a Oldřich z Rožmberka a uzavřeli tu dočasný smír. V roce 1456 získali Kámen od pana Purkarta Trčkové z Lípy, ti jej již po čtyřech letech prodali a od té doby se tu majitelé rychle střídali. V roce 1504 zbavil král Vladislav II. zdejší panství manské závislosti a po roce 1513 vstupují na Kámen Malovcové. Z této staročeské šlechtické rodiny pocházel i Jan Kryštof Malovec, který po sobě zanechal zajímavé svědectví o zbožné a myšlenkami na smrt přesycené době počínajícího baroka.
Starobylý šlechtický rod Malovců s erbem poloviny bílého nebo zlatého koně na modrém štítě pocházel z tvrze Malovic u Netolic a postupně se rozšířil po celých jižních Čechách od Vimperka až po Pelhřimov. Malovcové dodali českému království řadu významných úředníků, politiků i vojáků, ale také proslulého lapku a bouřliváka Zdeňka Malovce, který na sklonku jagellonské doby vedl rozsáhlou loupežnickou organizaci, přepadávající v jižních Čechách kupecké karavany a jednotlivé měšťany. Kamenskou pošlost Malovců založil Petr Malovec z Malovic, který polovinu kradu a panství vyženil okolo roku 1523 s Kateřinou z Vojslavic a druhou přikoupil v roce 1542.
Nejvýrazněji se však do zdí Kamene zapsal Jan Kryštof Malovec a to z dvojího důvodu doslovně. Kámen zdědil po svém otci Václavu Malovcovi někdy v letech 1639 - 40 a kromě toho ještě držel Kozomín a přikoupil Zvěstov a Libouň. Na sklonku třicetileté války a v prvních poválečných letech nebyl ani život majitele panství snadný. Země byla zpustošená a vylidněná, poddaných málo a výnosy polí mizerné, na nějaké větší stavby nebylo ani pomyšlení. Jan Kryštof však hospodařil dobře a za čtvrt století se mu podařilo shromáždit tolik prostředků, že v roce 1673 mohl přistoupit k opravě a částečné přestavbě starého gotického hradu. Jeho dílem je například pozdně renesanční úprava severního křídla s obdélnými zkosenými okénky a hrotitým portálem. Obnovitelské dílo Jana Kryštofa připomíná pamětní deska s jeho znakem a se znaky jeho dvou manželek Marie Veroniky Švihovské a Anny Barbory z Kokořova nad hradní branou.
To je první zápis Jana Kryštofa ve zdech hradu. Byl to pán uvážlivý a hospodárný a v duchu své doby i zbožný. Na západním konci městečka Kamene pod hradem dal postavit kostelík Panny Marie Sedmibolestné a jistě často sám přemýšlel o smyslu života a smrti. Počínající baroko si libovalo až v morbidním rozjímání nad posledními věcmi člověka a dobové náboženské traktáty, ale i básně jsou plné umrlců, kostlivců, zahnívajících těl a zejících hrobů. Pan Jan Kryštof Malovec se smrti nebál, ale musel na ní stále myslet. Olověná destička, před časem nalezená pod kostelem v malovecké hrobce, vypovídá nejlépe o úvahách tohoto šlechtice a je jedinečným epitafem a zhmotnělým duchem počínajícího baroka. Jan Kryštof si na této destičce ještě za svého života složil text na vlastní rakev. Dočteme se na ní následující: "Ó čtenáři, co jsem já. Prach a popel. Co jsem byl, urozený a statečný rytíř Jan Kryštof Malovec z Malovic, pán na Kameně, Zvěstově a Libuni a hle, nyní dědictví mé jsou červi! Byl jsem Jeho Milosti Císařské rada, než proti smrti radu jsem našel; byl jsem soudce zemský, sám pak soudu Božímu jsem neušel; byl jsem Malostranský hejtman, ó, jak malou stránku jsem si zejskal! Byl jsem nejvyšší země berník, nyní v berni smrti se nacházím. Co mně dnes, zejtra tobě; vzdechni aspoň a řekni. Odpočinutí věčné dej mu Pane."
Jistě neobyčejný a přemýšlivý text na pobělohorského šlechtice. Text, jehož platnost pomine až s posledním myslícím tvorem na této planetě.
Starý palác
Byl vystavěn v první polovině 13. století na nejvyšším a nejméně přístupném místě skalního masivu. Základy byly založeny v přirozených skalních puklinách, proto je půdorys stavby nepravidelný. Základová skála prochází při jižní stěně. Hradní palác (donjon) je mohutná obytná věž obranného charakteru. Přízemní prostor byl využíván jako zásobárna a zbrojnice. Velký sál v patře sloužil obytným a reprezentačním účelům, splňoval všechny požadavky komfortu středověkého bydlení. Prostor osvětluje řada oken zasazených do hlubokých výklenků s kamennými sedáky po stranách. Stěny místnosti byly kdysi patrně zatepleny dřevěným (srubovým) obložením. Podle množství nalezených keramických střepů byl palác jistě vytápěn kachlovými kamny. Obydlí bylo také opatřeno prevetem – středověkou toaletou.
Bydlení
Tato expozice představuje návštěvníkům životní styl a bydlení v devatenáctém a na počátku dvacátého století.
Rytířský sál – je síň vystavěná ve čtvercové jižní věži. Dvojitá křížová klenba pochází z poloviny 16. století. Tak zvané rytířské sály, v devatenáctém romantickém století sloužily více méně k rodové, historické reprezentaci. Měly demonstrovat stáří a významnou minulost rodu – či vyvolat alespoň dojem starobylosti a oné rytířskosti. Rytířský sál hradu Kámen nyní slouží jednak jako součást prohlídkové trasy, jednak příležitostným společensko-kulturním událostem.
Prostor hradní kaple – vznikl zaklenutím původní čtvrtkruhové bašty, která spojovala starý palác s věží. Domácí kaple Korunování Panny Marie sloužila svému účelu patrně do sedmdesátých let 17. století.
Chodba – na této chodbě najdete to, co souvisí s neodmyslitelnou součástí života na panském sídle, s lovem. Jsou to jistě zbraně a trofeje, ale i výtvarné ztvárnění tohoto dávného fenoménu.
Malý salon – je zařízen v duchu bydlení pozdního biedermeieru a nastupujícího historizmu, tedy období 2. poloviny 19. století. Dominantou této místnosti jsou kachlová kamna druhého rokoka. Z období poloviny 17. století pocházejí fragmenty pozdně renesančních fresek, kterými jsou zdobeny nadokenní pásy všech místností v patře hradu.
Ložnice – je zařízena mobiliářem a doplňky období první poloviny 19. století. Empír, tzv. císařský sloh, je přibližně časově totožný s érou Napoleonova císařství, tedy 1800-1830. Bílá kachlová kamna s klasicistním dekorem napovídají o době vzniku před rokem 1800. Již zmíněné fragmenty fresek se nejlépe zachovaly právě v ložnici. Protilehlé stěny zdobí erby Jana Kryštofa Malovce a jeho druhé ženy Marie Veroniky Švihovské z Rýznberka.
Interiér jídelny – má charakter historizujícího stylu sklonku 19. století. Návštěvníky jistě nejvíce zaujme honosný novorenesanční příborník svou bohatou, dá se říci architektonickou stavbou. K zintimnění prostoru přispívají jistě ruský samovar, vyrobený roku 1899 v jedné z tulských továre a křeslo, tzv. ušák. Masivní novorenesanční kachlová kamna jsou již „moderního“ měšťanského typu.
Knihovna – zde je uložena knihovna zámku Petrovice u Sedlčan – do roku 1948 patřící rodinám Zhorských ze Zhoře a Bořek-Dohálských. Soubor obsahuje téměř 800 svazku z 18. a 20. století. Nejzajímavějším exponátem knihovny je Millerova mapa Čech z roku 1720.
Velký salon – interiérové vybavení tohoto salénu vypovídá o dobovém vkusu přelonu 19. a 20. století. Klidnou a důstojnou společnost zde tvoří hudební nástroje a zbraně.
Expozice motocyklů
P A C O V S K Ý O K R U H
souvisí s počátky motocyklového sportu; byl to první mezinárodní závod, který se jel na našem území v rámci tehdejšího Rakouska-Uherska a v celkovém pořadí třetí na světě. Motocyklová federace byla založena v prosinci roku 1904 v Paříži a první dva mezinárodní závody se jely také ve Francii na dourdanském okruhu v roce 1904 a 1905, první z nich ještě před oficiálním založením federace.
Jejich účastníky kromě Francouzů, Angličanů a Němců byli také čeští závodníci, Václav Vondřich a František Toman na strojích firmy Laurin a Klement. Závodníci i firma reprezentovali samozřejmě Rakousko-Uhersko. Stroje i jezdci patřili ke světové špičce; o tom svědčilo Tomanovo druhé místo už v roce 1904 a vítězství Vondřichovo v roce následujícím. Tím se vlastně závod o Gordon-Benettův pohár přenesl z Francie na území Rakouska-Uherska, konkrétně na Pacovský okruh. Pro domácí jezdce se tento okruh zrodil už v roce 1905, kdy se na něm jely vylučovací závody pro Dourdan.
Tak jak v průběhu věků střídal hrad majitele, původně gotický hrad byl opakovaně přestavován a také se měnila tvář hradního okolí. Po zrušení rozsáhlého lemu hradeb vznikla klasicistní zahrada doplněná romantizujícími prvky. Další významnou částí bylo využití kamenného masivu, na kterém vzniklo alpinum a volně navázal menší park.
Hrad Kámen odepíná skalní útvar z amfibolitu, který vyčnívá z okolního rulového území. Výškový bod na hradě má hodnotu 506 metrů nad mořem. Záhřevná skála a příznivá expozice částečně chráněná zbytky opevnění vytváří vhodné podmínky pro širší spektrum rostlin, včetně některých citlivějších (například maglónilie, cesmína, vinná réva).
V zahradě najdete i malou vinici, roste zde i cesmína, která vytváří dojem
jeskyně a mnoho dalšího. Přijeďte se podívat a budete určitě mile
překvapeni.
Autor: jessynka
Na hradě uvidíte expozici bydlení a životního stylu v devatenáctém a na počátku dvacátého století na panském sídle.
Dale expozici historických jednostopých vozidel a expozice starého paláce.
Podívat se můžete na rytířský sál, prostor hradní kaple, chodbu, malý salon, ložnici, interiér jídelny, knihovnu a velký salon.
