Městečko Boskovice

Mikroregion Boskovicko zaujímá východní část regionu Boskovicka, sousedí s prostějovským okresem. Boskovice jsou přístupné z Brna a od Svitav po silnici č. 43, tu u Boskovic kříží západovýchodní tah z Prostějova do Žďáru nad Sázavou – silnice č. 19 a 150.

Centrem mikroregionu je město Boskovice, město sedmizubého hřebene, deváté největší město jižní Moravy; prastaré správní středisko, město škol, výrobních podniků a kulturních tradic.

Obce mikroregionu leží v podhůří, ale i na kopcích Drahanské vrchoviny, některé dokonce v Boskovické brázdě. Výšková rozmanitost je proto velmi zajímavá – od 300 metrů n.m. na toku řeky Svitavy až po nejvyšší vrcholy Drahanské vrchoviny přesahující 700 m.n.m.

Mikroregion tvoří 14 obcí: Benešov, Chrudichromy, Knínice, Kořenec, Lhota Rapotina, Ludíkov, Okrouhlá, Sudice, Suchý, Újezd u Boskovic, Valchov, Velenov, Vážany, Žďárná a město Boskovice. Celková rozloha mikroregionu je 130 km2; žije zde přes 17 tisíc obyvatel.

Ve znacích a symbolech vyjadřujeme své myšlenky. Znak Boskovic může být  podle pověsti o boskovickém erbu symbolem pohostinství.
    Boskovice užívají starobylého a vzácného znaku své původní vrchnosti, jednoho z nejvýznamnějších moravských rodů, pánů z Boskovic. Znak se vyvinul z pečetního znamení s erbem vrchnosti, který měl v erbu sedmizubý bílý nebo stříbrný heroltský sedmizubý hřeben v červeném poli. V těchto barvách je znak doložen již roku 1548. Dokladem je výzdoba gruntovních knih z tohoto roku.
    "Později se vyskytly i doklady se znakem v jiných barvách - hřebenem žlutým nebo zlatým v poli modrém nebo červeném, šlo však asi jen o malířovu libovůli. Kdy obdržely Boskovice právo užívat svůj vlastní znak, není známo a není o tom listinné známky. Avšak z toho, že poprvé používali Boskovičtí znaku pánů z Boskovic jako znaku města (s iniciálkami M.B.) k výzdobě svých gruntovních knih v roku 1548, tedy rok po tom, co páni z Boskovic prodali panství boskovické i s městečkem Boskovicemi, soudíme právem, že Boskovice počaly užívati tohoto znaku bez vydání erbovního listu, bez vědomí nebo s tichým souhlasem nové vrchnosti a na znamení úcty a vděčnosti ke svým zakladatelům

Boskovický erb se vyskytuje v olomouckých knihách na kvaternech. Drobnomalby olomouckých a brněnských zemských desek jsou uměleckým dílem, ježto pocházejí z údobí delšího než půl třetího století. Boskovický erb se objevuje například v kvaternech:
12., prvním to českém, založeném roku 1480 – na zeleně zbarvené straně je boskovický erb (bílý hřeben o sedmi špicích na červeném štítě);
28., z roku 1567 je nejnádhernější a má podobiznu Albrechta z Boskovic ve vejčitém rámci. V brněnských deskách je boskovický erb již v knize 9., z roku 1464..
    Prof. Schmidt byl názoru, že znak pánů z Boskovic vznikl z náčiní ptáčnických: rohatiny, vějičky a větviček. (Ptáčník na rohatiny dával větvičky lepem natřené a jako lákadel používal vějičky se semenem.)
Díváme-li se na nejstarší pečeť, vynořuje se otázka: zda to nebyly  původně dva pěticípé dančí parohy? Proč byli daňci u boskovických pánů v oblibě? Pěstovali je v „knížecí oboře“ (dnes les „Obora“ zvaný).

O znaku města Boskovic není známa žádná pověst. O původu erbu pánů z Boskovic zaznamenal Bartoloměj Paprodský z  Hlahol ve svém „Zrdcadle markrabství moravského“ v roce 1593 pověst o Velenovi, která se mezi lidem udržela a kterou univerzitní profesor dr. František Svěrák (narozen roku 1906 ve Lhotě Rapotině) podle vypravování otce zapsal v nářečí boskovickém.

KOSTEL 

První archivní záznam o existenci kostela je z roku 1346, základy kostela jsou kladeny do ranějšího období. Jde o pozdně gotickou původně třívěžovou stavbu poznamenanou několika požáry a následnými úpravami, vedenými zejména kolem r. 1500 Ladislavem z Boskovic. Ladislav Velen z Boskovic (1455 – 1520), jeden z nejvzdělanějších šlechticů své doby,   opustil vysoké církevní úřady, aby se mohl ujmout správy rodového majetku, vystavěl kostely v Boskovicích a Chornici, radnici v Boskovicích a zámek v Moravské Třebové, kde ponejvíce přebýval. Boskovickému kostelu věnoval i luminovanou Boskovickou bibli z let 1414 – 1417, uloženou dnes v Univerzitní knihovně v Olomouci. Do roku 1786 se u kostela i pohřbívalo (jen rynkovní občané a vrchnostenští úředníci), zbytky hřbitovního zdiva na západní straně kostela jsou patrny dodnes.
Čtverhranná hlavní věž kostela s hodinami a zvony byla původně vysoká 60 m, dnes po požáru a provedených přestavbách dosahuje výšky 41 m, doplňuje ji malá věž zvaná sanktusová. Hlavní vchod do chrámu je zdoben portálem, ve štítu má dvojitý zlacený cyrilometodějský kříž, po stranách jsou umístěny sochy věrozvěstů Cyrila (mnich s holí) a Metoděje (v arcibiskupském šatě), jejichž autorem je Andreas Schroth.
Klenba trojlodního kostela spočívá na osmi opěrných sloupech, uvnitř je rozmístěno pět oltářů, hlavní lodi dominuje oltář s mohutným křížem se Spasitelem, nad ním v prostředním okně presbytáře je vymalován znak Dietrichštejnů. V kostelních zdech jsou zabudovány náhrobní desky (epitafy). Zajímavé svou zdobností jsou mramorové renesanční náhrobky prvních Zástřizlů, jejichž rodinná hrobka se nachází pod kostelem. Dlažba chrámu je původní, pochází z roku 1719. Kostelní dubové lavice s řezbami sem byly přeneseny ze zrušeného dominikánského kláštera. Okna jsou zdobena pestrou kobercovou malbou. Stejně tak jako byla ke kostelu roku 1839 přistavěna sakristie a nad ní pak vztyčeno třídílné oratorium, byly ke kostelu přistavěny i dvě kaple. Ve vnějším opěrném pilíři chrámu lze číst data oprav kostela: Renovatum (opraveno) 1617. Et iterum (opět) 1839. Et iterum 1910, 1972. Od roku 1994 probíhé etapovitě oprava krovů, střechy a fasády kostela.

EVANGELICKÝ KOSTEL

JÍZDÁRNA

Na východní straně zámeckého parku byla v roce 1870 vybudována panská jízdárna se stájemi. Budova v novogotickém romanticko historizujícím stylu byla v 50. letech 20. století skladištěm, aby po úpravách v letech 60. nalezla nové využití jako stylová restaurace a sportovní hala pro míčové hry.

KLÁŠTER

Na Hradní ulici, naproti Panskému dvoru (pod zámkem), stojí bývalý klášter, který jako přízemní budovu nechal postavit Jan Leopold hrabě z Dietrichsteina v roce 1756. Původně zde byl umístěn panský špitál pro 12 chudých. V roce 1857 sem Alfons Fridrich hrabě Mensdorff-Pouilly povolal sestry kongregace sv. Vincence de Paula ze Štýrského Hradce, které zde pečovaly o nemocné a vedly dívčí školu. Od roku 1880 zde byla zřízena také mateřská školka. V roce 1878 byla pak budova rozšířena o jedno patro do dnešní podoby. Po navrácení do majetku rodiny Mensdorff-Pouilly, budova sloužila ke komerčním účelům. 
V roce 2003 prošla náročnou rekonstrukcí a byla přestavěna na penzion pro ubytování typu Garni hotel.

RADNICE

 Byla vybudována v letech 1460 - 90 Ladislavem z Boskovic, do nynější podoby pak přestavěná roku 1567. Jako původně kupecký dům byla městem odkoupena roku 1620 od Matyáše Hubáčka. Svou štíhlou čtyřbokou věží, která je v hranách spodní části seseknutá do osmiboké podoby je 44 m vysoká, opatřená ochozem. Zdobená je makovicí a korouhví se znakem města, tvoří vhodný protějšek svatojakubského kostela. Znak města - sedmizubý hřeben - drží i štítonoš nad vchodem do radnice (osazen roku 1924). Na radnici sídlilo městské právo, byla tu i mučírna. Od roku 1849 - 1959 i sídlo Okresního soudu. Nyní sídlo Městského úřadu, Městského informačního střediska a Galerie Otakara Kubína.

KAPLE PANNY MARIE

Kaple Marie Bolestné vystavěná v roce 1873 v novogotickém stylu je výrazným architektonickým prvkem v okolní zástavbě řadových domků na Bělé.
Volně stojící kaple obdélníkového půdorysu se segmentovým závěrem, nad nímž se tyčí čtyřboká hvězdička. Hladká štítová fasáda se zkoseným nárožím prolomena dvakrát odstupňovaným hrotitým portálem s nadpražím. Nad vchodem je umístěno kruhové okno s profilovanou šambránou. Boční fasáda má rýhování v omítce a je prolomena jedním oknem na každé straně. Okna jsou s hrotitými záklenky. Zvonicové patro věže má hrotitá okna na všechny strany a je zastřešeno stříškou ukončenou makovicí s křížem. Prostor kaple zaklenut valenou klenbou s vytaženým hřebínkem na hranách styčných lunet.