Jarošův mlýn a Veverská Bytýška

Typ článku: Cestování a památky

Datum vložení: 01. 12. 2010

Návštěvu Veverské Bitýšky vřele doporučuji, po shlédnutí města se projdete po mlýně, kde vás provede pan mlynář a pak se můžete projít údolím Bílého potoka a výlet zakončit v místní restauraci, kde výborně vaří, protože po takovém výletě vám pěkně vytráví.

Jarošův mlýn a Veverská Bytýška 

 

Městečko Veverská Bítýška leží v Jihomoravském kraji, v okrese Brno-venkov zhruba 25 km západně od středu Brna, na začátku Brněnské přehrady, na soutoku Svratky a Bílého potoka a nedalekého hradu Veveří. Dominantou obce je náměstí s radnicí, školou a farním kostelem sv. Jakuba. Bitýška je rekreačním centrem. 

Jarošův mlýn - Muzeum řemesla mlynářského

Historický čtyřposchoďový mlýn je z třicátých let minulého století a návštěvníky provází pan mlynář Karel Zatloukal, který je potomkem původních majitelů. Můžete si zde prohlédnout celou budovu mlýna, stroje potřebné ke zpracování jednotlivých produktů a vodní náhon se stavidlem. Dozvíte se zajímavosti z historie mlynářského řemesla. Najdete zde stroje staré až 150 let. Muzeum je otevřeno každý den mimo pondělí od devíti ráno do sedmi večer. O svátcích provázejí i v pondělí. 

Údolí Bílého potoka

Romantické místo přírodní park Bílý potok vám kromě nezapomenutelných pěších nebo cyklistických výletů nabízí nepoškozenou přírodu s mnoha vzácnými rostlinnými a živočišnými druhy.  Klidová oblast má rozlohu 35,2 km čtverečních a tvoří ji přirozeně meandrující potok. Pohodlná silnička -  kde je zákaz vjezdu, slibuje nenáročné putování střídavě lesem a mezi loukami,  dojdete k Práchovně s několika rekreačními chatami, následuje výrazná skála, cesta se zavlní a často mění směr. Za Chaloupkami se údolí začne rozšiřovat, až dojdete k Lažánskému mlýnu. Když budete pokračovat, dojdete k Maršovu, dále k prameni a rekreačnímu objektu Hálův mlýn. Když sejdete loukou, projdete lesem, uvidíte panorama Šmelcovny. Název pochází od německého "schmelzen" - tavit, a zbytky starých hamrů najdete asi 0,5 km západně od turistického rozcestí. Stojí tam i kaple a k posezení láká sezónní stánek.

 

 

 

Vznik cechu mlynářského 
a pověst o vzniku mlynářského erbu

Erb pochází z roku 1116, kdy také vznikl cech mlynářský. V kronice české, v kapitole 34, str. 289, vypravuje známý Beckovský o vzniku mlynářského znaku i o zvláštní udatnosti českého mlynáře Jiřího z Doupova následující pověst. 

"Léta páně 1116 požádán byl Vladislav I., kníže český, od krále uherského Štěpána, aby mezi sebou spolu "věčný pokoj" uzavřeli. Za tou příčinou sjeli se oba vládcové se vším svým lidem na uherské pomezí. 

V ten čas byl však z Uher vyhnán jistý bohaprázdný chlap, jménem Sok. Týž chtěje se vymstíti za to své vyhoštění ze zemí uherských, ze msty se vynasnažil falešného posla sám učiniti a obě strany na sebe popudil tak, že místo věčného smíru povstal mezi Uhry a Čechy veliký boj, při kterém bylo bojováno se střídavým štěstím. 

Najednou počali čeští zástupové utíkati a útěku tomu nemohl zabránit ani Vladislav kníže sám, který osobně k vojsku dorazil. Když již nebezpečí prohry bitvy bylo největší a zdála se být věc česká celá ztracena, skočil mezi dotírající Uhry muž v bílé suknici a veliké množství jich mečem v půli zprotínal tak, že až do ozdobných článků se v krvi lidské brodil. To když Uhři viděli, na útěk se obrátili a až k městu Budínu pospíchali. 

Po tak slavném vítězství tázal se kníže Vladislav svých rytířů, kdože byl ten hrdina, jenž si tak udatně počínal. Odpověděli rytíři, že mlynář Jiří z Doupova, načež týž byl před kníže přiveden. Když se knížeti poklonil, povstal kníže z pařezu, na kterém po boji odpočíval a podal udatnému bijci ruku. Mlynář, chtěje mu také pravou podati, spatřil, že v bitvě o tři prsty přišel. Proto rychle ruku o svou bílou suknici otřel, přičemž tři krvavé pruhy si udělal a teprve poté ruku knížeti podal. 

Kníže nato oslovil mlynáře následovně: "Díky Ti, ctný, udatný hrdino, žes nás dnes od veliké hanby vysvobodil. Za odměnu budeš ty a všichni tví potomci tvého stavu tři červené pruhy v bílém poli erbu jaké jsi sám učinil, užívati". Zároveň jmenoval Jiřího z Doupova správcem města Žatec a celého tenkráte ještě českého kraje. Soka pak, který svým hanebným vystoupením onu strašlivou řež a zlovůli způsobil, kázal kníže u přítomnosti, jak mlynáře, tak celého vojska, čtyřmi koňmi roztrhati."

 

Popis mlynářského erbu

Štít podélně dělený na dvě poloviny zeleným pásem - Jiří z Doupova protivníky v půli zprotínal.
V modrém poli je ozubené kolo a nad ním kružidlo (odpich) - sekerníci je používali při své práci.
V pravém bílém poli štítu jsou tři šikmé červené pruhy symbolizující tři mečem uťaté prsty Jiřího z Doupova.

 

 

Historie Jarošova mlýna ve Veverské Bítýšce

 

Na místě, kde nyní stojí Jarošův válcový mlýn, již v roce 1635 tzv. mlýnek stával. Tuto první písemnou zmínku nám zachovaly knihy památní právní.

V roce 1937 pozemek a objekty mlýna, které byly v této době již několik let mimo provoz, koupili manželé Blanka a Maxmilián Jarošovi, pocházející ze starých mlynářských rodů Pippalů a Jarošů.

V letech 1937 - 38 proběhla demolice nefunkčních a poničených budov. Následně na témže místě byla zahájena výstavba nového vodního mlýna. Čtyřpodlažní mlýn byl vybaven nejmodernější mlýnskou technologií a strojním zařízením firmy Jos. Prokopa synové z Pardubic. Vodní náhon přivádí vodu od stavidla z koryta Bílého potoka do vodní nádrže, ze které je voda spádem vedena na lopatky dvou Francisových turbin, které slouží k pohonu mlýnských strojů. Stavba Jarošova mlýna a úprava vodního náhonu byla ukončena na podzim roku 1938, kdy byl zahájen provoz.

 

V březnu 1939 nastala německá okupace a mletí pro potřeby obyvatel bylo velmi omezeno. 
I v této těžké době se majitelé mlýna snažili pomáhat českým lidem. Po skončení druhé světové války mlel mlýn pro potřeby zemědělců ze širokého okolí a současně majitelé stále spláceli úvěr, který v letech 1937 - 38 sloužil k financování stavby a obnově vodního díla.

Po roce 1948 nastalo období znárodňování. Ve mlýně pracovala také babička Marie, rozená Perková a dědeček Josef Jaroš. 
Dne 1. 7. 1951 přešlo právo na provozování Jarošova mlýna na tehdejší Hospodářské družstvo v Brně a následně pak od 1. 1. 1953 na Středomoravské mlýny, n. p. Brno. Po dobu 40 let, kdy byl mlýn a vodní náhon ve státním vlastnictví, nebyly prováděny nutné opravy ani potřebná údržba. V roce 1991 byl mlýn vrácen mojí prababičce Blance Jarošové. Do roku 2002 se s velkou láskou a úctou k mlynářskému řemeslu a rodinné tradici o mlýn staral můj dědeček Josef Drahomír Jaroš, mlynář z Bílého potoka.

Ministerstvo kultury ČR v roce 2002 prohlásilo vodní Jarošův mlýn se strojním a unikátním dřevěným technologickým vybavením za kulturní památku. Mlýn představuje typickou stavbu z první poloviny 20. století a je názorným dokladem a výpovědí o tom, jak se zpracovávalo obilí a mlela mouka ve vodním válcovém mlýně. Z tohoto důvodu jsme v současné době zpřístupnili tuto kulturní památku široké veřejnosti. Dědečkovým i naším velkým přáním a záměrem bylo a je uchovat objekt jako vzpomínku na časy dávno již minulé, na dobu, kdy Jarošův mlýn mlel, válcové stolice zvonily a žulový dvůr byl plný povozů, které do mlýna vezly na mletí obilí.

V rámci celkové obnovy objektu postupně provádíme nezbytně nutné opravy budovy mlýna a skladu obilí. Dále je třeba zajistit opravu střechy, vodního náhonu, jezu a generální rekonstrukci turbin, které je možné využít při získávání energie z obnovitelných zdrojů. Je nutné zamezit vzlínání vlhkosti porušenou izolací ze základů budov i hráze. V souvislosti se zabezpečením výše uvedených oprav se potýkáme s velkým nedostatkem finančních prostředků.

 

Historie Veverské Bitýšky

Bítýška je nazvaná Veverskou podle nedalekého hradu Veveří. Veverská Bítýška vznikla zřejmě až po založení hradu, první písemná zmínka se objevuje v roce 1376. Historie Veverské Bítýšky i hradu Veveří je spojena s kaplí Matky Boží, která sloužila jako farní kostel před výstavbou Bítýšského kostela svatého Jakuba roku 1481. Na počátku 18. století začaly v okolí,hlavně na Bílém potoce, vznikat železné hamry, pozůstatky jsou dodnes patrné u nedaleké osady Šmelcovna. Později zde byla postavena výrobna střelného prachu nazývaná Prachovna. 

Na náměstí Na Městečku se můžete podívat na farní kostel Svatého Jakuba Většího, v parčíku před kostelem je socha Jana Nepomuckého z 18. století. Kousek od náměstí, naproti faře a poště roste rozlehlý kaštan, který je chráněný jako památný strom. Dále zde najdete u cesty do Hvozdce smírčí kámen z roku 1559. Jde o nahoře zaoblený plochý pískovcový kámen, ze země vyčnívá více než 1 metr. Na čelní straně uvidíte poškozené torzo kříže. 

 

 

 

Ve Veverské Bítýšce máte příležitost navštívit mlýn, kde si můžete projít i taková místa, kam je za provozu z hygienických a bezpečnostních důvodů návštěvám vstup přísně zakázán.

Uslyšíte o tom, jak se ze vstupní suroviny - obilného zrna - vyrobí mouka hladká, polohrubá, hrubá, krupička, krupice, oddělí se otruby a klíčky, nežádoucí příměsi, plevel, jak se ve mlýně dříve žilo.

Můžete si prohlédnout celou budovu mlýna, stroje potřebné ke zpracování jednotlivých produktů a vodní náhon se stavidlem. Mlýn, který byl prohlášen Ministerstvem kultury ČR za kulturní památku, je možné navštívit ve Veverské Bítýšce. Jedná se o vodní mlýn, proto jej najdete u vody - Na Bílém potoce 89 (z náměstí po modré značce směrem na Šmelcovnu).

Při prohlídce mlýna se vrátíte do starých časů, do doby, kdy řemeslo mělo zlaté dno, kvalita řemeslné práce byla samozřejmostí, lidé si vážili práce druhých a dovedli ji náležitě ocenit. 

 

Z Jarošova mlýna na Veveří a Brněnskou přehradu

 

Na levém břehu Bílého potoka ve Veverské Bitýšce se nachází muzeum mlynářství - Jarošův mlýn. Ve mlýně Vás čeká poutavé vyprávění pana mlynáře, které vtáhne do povídání děti, ale i dospělé. Dozvíme se zde o historii mlynářství, ale nejen o něm. Nahlédneme do výroby mouky a ostatních produktů z obilí, do časů našich babiček.

Z Veverské Bitýšky pojedeme asi 5 km (směr Brno-Bystrc) na hrad Veveří. Rozsáhlý areál hradu, který byl za dřívějšího režimu značně zdevastován a kterému se snaží památková péče vrátit původní ráz, stojí za venkovní i vnitřní prohlídku. Naskytne se nám pohled na Brněnskou přehradu a nově zbudovanou cyklistickou lávku přes ni.

Pak můžeme pokračovat buď lodí z Veveří do přístaviště Brněnské přehrady nebo popojet autem na přístaviště a odtud podniknou okružní plavbu po Brněnské přehradě.

Údolí Bílého potoka

Krásná trasa na západ od Brna vedoucí kolem divokého Bílého potoku. Cestu zatraktivňuje množství brodů, které jako turisté překonáváme po všelijakých kládách a můstcích.

rasa tentokrát začíná ve Veverské Bítýšce, turistickém centru zdejší oblasti. Do Veverské Bítýšky jezdí pravidelně autobusy od brněnské zoo. V létě doporučuji zábávnější dopravu - dopravu parníkem přes brněnskou přehradu, ten má cílovou zastávku právě ve Veverské Bítýšce. Hned ve Veverské Bítýšce na modré značce je první z mnoha mlýnů které na cestě potkáme. Jarošův mlýn ale láká nejvíc. Předně proto, že se zde nachází muzeum řemesla mlynářského. Při prohlídce se dozvíte jak se z obilného zrna stane mouka - hladká, polohrubá nebo hrubá. Uvidítě jak se kdysi v mlýně žilo, prohlédnete si stroje a vodní náhon se stavidlem. Prohlídka je podle mnoha lidí velmi poučná a i zábavná, proto toto místo, kde mlýn stávál už v 17tém století doporučuji navštívit.

Jen o kousek dál od tohoto mlýna už začíná PP Údolí Bílého potoka, jehož osu tvoří tok Bílého potoka, který se hluboce zařezává do mírně zvlněné náhorní plošiny. Přírodní park je velmi bohatý na různé živočišné a rostlinné druhy. Hned na začátku si všímám těch živočišných. Ještěrka obecná vyhřívající se ve větvích borovice, skokani hnědí podél potoka už poukazují na to, že jaro je v plném proudu. Z těch vzácnějších druhů se zde nachází ježci, zmije obecná, čečetka zimní nebo slavík modráček.

 

K vidění zde jsou velké porosty dymnivek dutých, plicníků lékařských a jaterníků trojlaločných. Dále zde kvete sasanka hajní, zapalice žluťochovitá, orsej jarní, křivatec žlutý, violka vonná, podběl lékařský a mnohé další druhy květin. Jarní les tak ukracuje úvodní asi osmi kilometrovou trasu ke Šmelcovně. Šmelcovna má název podle německého "schmelzen" = "tavit". Ve Šmelcovně se dolovala, zpracovávala a tavila ruda. První osídlení a dolování započalo ve 13. století založením osady Podolí, která zanikla. Většina dolů byla na stříbrnou rudu. Bezpečné doložení dolování železné rudy je až ze 16. století. Tavení rud se provádělo v hamrech, a to Hlubockém (okolo kterého půjdete na modré značce, musíte si dávát pozor není to nijak značeno), na Šmelcovně u Veverské Bítýšky a pod hradem Veveří. Největší rozkvět ve Šmelcovně nastal v polovině 19. století s rozvojem hutnictví. Z ekonomických důvodů však byl provoz hutě 30.10.1873 ukončen. V osadě stojí také kaple z roku 1905, dnes osada slouží k rekreačním účelům.

Ještě neco blíže ke zpracování rudy. Původní zpracování rudy (železné i stříbrné) se dělo v hamrech na toku Bílého potoka. Byla to zařízení kde se ruda prala, mlela, pražila a tavila. Z vytaveného surového železa se upravovalo železo kujné nebo litina. Hnací silou byla voda. Nicméně touto zastaralou technologií nebyly hamerské pece schopny vytavit takové množství železa aby pokryly poptávku. V době svého největšího rozmachu (v 19tém století) měla huť vysokou pec s hamrem, slévarnou, drtírnu, kovárnu, sklad cihel, cihlářskou pec, sklad dřevěného uhlí a obytné budovy. Topilo se dřevěným uhlím dodávaným uhlíři z okolních lesů. Hnací silou byla opět voda přiváděná náhonem. Výkon vodního pohonu se udává na 13 koňských sil (KS). Vysoká pec měla 13m na výšku. 30.10.1873 byl jak už jsem psal provoz zastaven. Především proto že se přecházelo z hnědého uhlí na koks, který se při dovozu z Ostravska prodražil, místní Rosický obsahoval příliš mnoho síry. Hutě pak koupil baron Klein, který doufal že údolím povede železnice. Když se tak nestalo, byly odvezeny stroje a budovy strženy. Pozůstatky objektů zarostly lesem a přešly do soukromého vlastnictví jako součást parcel domů.

Úsek ze Šmelcovny k Pavlovcově mlýnu považuji za nejhezčí. Potok jsme zde několikrát nuceni přejít po různých kládách a houpajících se lávkách. Celá tato cesta je velmi oblíbená i jako cyklotrasa. Po místech kde turisté přechází po kládách, cyklísté projíždí brody. Bílý potok takto přejdeme asi 10x. Přibližně v půli tohoto asi 7km dlouhého úseku narazíme na zbořené Hlubocké hamry (i když ze zdí zbylo více než z mnohých hradních zřícenín). Dále pak narazíme asi na nejhezčí mlýn, mlýn Ve žlebě. O stavbu se majitelé názorně starají a je to na něm znát. Výška vody Bílého potoka je ještě poměrně vysoká - cyklisté by si raději měli ještě trochu počkat. Což taky potvrzuje fakt, že kromě Šmelcovny jsem nikde nepotkal turisty. V létě už to bude ale jinak - i když pravda je, že právě tento výlet je pro léto to pravé, ale ani na jaře tu není špatně.

Cesta dál po modré už vede klasickými lesními cestami, sám jsem odbočil na žlutou značku, jelikož můj cíl nebyl ve Velké Bíteši. Pokud se ale chcete dostat do Brna, pak je Velká Bíteš optimální, autobusy do Brna odtud jezdí i v pozdních večerních hodinách. Velká část mlýnů dnes slouží jako místo občerstvení.

 

Veverská Bítýška městysem

Vážení spoluobčané, dne 9. října 2008 byl v Praze při slavnostním aktu předán naší obci dekret o stanovení naší obce městysem. Je to oficiální titul a proto budeme užívat označení Městys Veverská Bítýška.

 

O titulu městys

V minulosti titul získávaly obce po zásluze za panovníků či za První republiky. Městysy měly na rozdíl od vesnic právo pořádat trhy atd.

Od 1. července 2006 mohou obce žádat o navrácení titulu město nebo městys. Tím dochází k nápravě opomenutí při obnovování místní samosprávy v České republice po roce 1989. Na vypracování a prosazování této novely se podstatnou měrou podílel i Svaz měst a obcí České republiky, čímž naplnil i jeden ze závažných úkolů přijatých IX. Sněmem.

Na navrácení statutu městys nebo města mají nárok pouze ty obce, které toto označení užívaly před 17. květnem 1954, což je den účinnosti zákona č. 13/1954 Sb., o národních výborech. Od tohoto dne totiž obstarávaly veškeré záležitosti veřejného života národní výbory jakožto orgány moci pracujícího lidu a byla tak fakticky zlikvidována samospráva. Historická města a městyse mají tak zákonnou možnost nabýt na svou žádost označení, které jim nebylo žádným právním předpisem výslovně odňato, jen toto označování reálně vymizelo s novým společenským řádem zavedeným v Československu po druhé světové válce.

 

Romantické místo v údolí Bílého potoka (Bítýšky) je známé především svým Vítáním jara vždy první jarní neděli. Tato tradice sahá do roku 1902, kdy se sem vydala brněnská turistická společnost Noha. V letech 1912-1933 se Vítání jara zúčastňoval i Petr Bezruč. Tradice pokračuje, půvabná cesta údolím Bílého potoka si nás ovšem získá v kterékoliv roční období.

Ze středu Veverské Bítýšky jdeme po modré turistické značce po mostě přes Bílý potok a za ním vlevo ulicí na kraj obce. Vstupujeme do přírodního parku Bílý potok, klidové oblasti o rozloze 35,2 km², jejíž osu tvoří přirozeně meandrující potok. Pohodlná silnička (zákaz vjezdu) nám slibuje nenáročné putování. Silničku neopouštíme - střídavě lesem a mezi loukami dojdeme k Práchovně s několika rekreačními chatami, následuje sevřenější část údolí, po levé ruce výrazná skála, cesta se zavlní a častěji mění směr. Za Chaloupkami se údolí opět začíná rozšiřovat. U Lažánského mlýna  pokračuje silnička zkratkou k Maršovu, my zatočíme vlevo k prameni a rekreačnímu objektu (Hálův mlýn). Scházíme loukou, krátce projdeme lesem, až se před námi objeví panorama Šmelcovny  Název místa pochází od německého schmelzen - tavit. Zbytky starých hamrů bychom také našli asi 0,5 km západně od turistického rozcestí. Stojí zde kaple a k posezení láká sezónní stánek.

 

 

Kaple Matky Boží

 

Kaple se nalézá cca 400m jihozápadně od horní brány  dnes v katastru města Brna.

Kdy byla kaple založena a kým není známo. Její historie je ale těsně spjata s hradem Veveří, takže je pravděpodobné, že je stará jako hrad. Existují však domněnky, že je ještě starší, a že na jejím místě bývalo pohanské kněžiště, proto prý je sakristie asi o metr níž než podlaha zbytku kaple. Dalším důkazem svědčícím o stáří kaple je i to, že je zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie - mariánský kult k nám přinesli sv. Cyril a Metoděj, první kostely u nás byly zasvěcovány Panně Marii. První písemná zmínka je ze 7.prosince 1240. V listině, jíž král Václav II. potvrzuje statky kláštera tišnovského, je zmíněn Jacobus de Eychhorn - Jakub z Veveří, který byl zřejmě farářem při této kapli, která kdysi bývala farním kostelem (kolem kaple prý stála vesnice, která zanikla za husitských válek).

 

Osudy Veverské Bítýšky byly vždy spojeny s hradem Veveří. Ten měl být podle pověsti založen knížetem Kunratem roku 1059. Jeho původní název zní Vevera a je ho možno odvozovat buď od slova veverka, či od slova vera (víra). Slovanský původ tohoto jména by svědčil o tom, že hrad byl postaven ještě před koncem 12. století, kdy se dostalo do módy pojmenovávat nově postavené hrady německými jmény. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1213.

Hrad byl od počátku hradem královským. Patří k největším v České republice - je dlouhý kolem 400 m. Mnohé jiné hrady by se vešly na jeho jediné nádvoří, přičemž jich má několik. Úkolem hradu bylo střežit dvě obchodní cesty.

Poblíž hradu se nalézá vzácná kulturní památka, kostelík Matky Boží. Na jeho místě se pravděpodobně nacházelo pohanské obětiště později překryté křesťanským oltářem. Kostelík nebo jeho část je podstatně starší než hrad.

Obec Veverská Bítýška vznikla patrně až po založení hradu. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1376 a další z roku 1446. Nejstarší listina týkající se obce přímo je výsada městečka udělená králem Ludvíkem v roce 1521 umožňující pořádání trhů jednou do týdne a jarmarků dvakrát do roka. Týmž listem byli obyvatelé obce osvobozeni od královských daní a zemědělských dávek. Od 13. století vykonával soudní moc v obci hejtman sídlící na hradě. Obec měla hrdelní právo až do roku 1727.

Při marném obléhání hradu švédskými vojsky v roce 1645 byla obec zcela vypálena, shořel dřevěný kostel a zvony se rozlily. Grunty poté většinou zůstaly pusté. Ve snaze je opět zalidnit vyhlásil veverský hejtman Komínek, že kdo si je opětně postaví, budou mu dědičně připsány.

 

Návštěvu Veverské Bitýšky vřele doporučuji, po shlédnutí města se projdete po mlýně, kde vás provede pan mlynář a pak se můžete projít údolím Bílého potoka a výlet zakončit v místní restauraci, kde výborně vaří, protože po takovém výletě vám pěkně vytráví. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Autor: jessynka

Články o kultuře, zábavě a cestování

Vkládejte jen vlastní články shodné s tématem webu. Nevhodné články budou smazány. Zakazujeme vkládat texty z jiných webů. Při porušování autorských práv nás prosím kontaktujte.

O sekci články o kultuře Reklama za vstupenky • Požádat o aktualizaci článku • Jak přidat článek?   Autory článků jsou sami uživatelé. Vkládejte prosím pouze vaše vlastní články, které jsou shodné se zaměřením našeho webu, tedy články o kultuře. Oblibeny nenese odpovědnost za jejich slohovou podobu a gramatické chyby. Nevhodné články budou bez varování smazány. Oblibeny.cz si vyhrazuje právo smazat, nebo změnit obsah článků. Je zakázáno vkládat texty z jiných webů. V případě podezdření na porušování autorských práv nás prosím neváhejte kontaktovat. Naleznete u nás novinky ze světa kultury, informace a články, hudební recenze, kulturní zprávy, aktuality o tom co se kde děje a jiné aktuální události.