Jeskyně Blanických rytířů

Jeskyně Blanických rytířů

Jeskyně Blanických rytířů

 Rudka se nachází v okrese Brno - venkov v Jihomoravském kraji.

Obec Rudka

Je malou obcí v Hornosvratecké vrchovině, přibližně 1,5 km severně od Kunštátu.  Rudka leží v údolí po obou březích Bobravy, která pramení nedaleko obce v lese. Na návsi ústí do obecního rybníka. Ve středu obce stojí stará zvonice. 

Nachází se zde unikátní umělá jeskyně, něco jako podzemní galerie vytesaná v pískovci ve vrchu Milenka, se sochami sv. Václava a blanických rytířů, tzv. Kunštátský Blaník. Blanické rytíře bychom normálně hledali někde v okolí hory Blaník na Vlašimsku. Jenže někteří z nich jsou i na Moravě… Už skoro 80 let se s nimi můžeme setkat právě v Rudce u Kunštátu.

Rudka u Kunštátu nabízí v zimním období sjezdovku s lyžařským vlekem v délce 350 m. Na území této menší vesnice žije trvale zhruba třistapadesát obyvatel.

Menší děti mají v obci k dispozci mateřskou školku. Pro využití volného času je v obci k dispozici sportovní hřiště. Dále bychom v obci našli knihovnu. 

Vesnice Rudka leží v průměrné výšce 445 metrů nad mořem. První zmínku o obci nalezneme v historických pramenech v roce 1330. Asi jedna třetina katastru obce je porostlá lesem. V místní hospůdce byly na jaře roku 2002 natáčeny scény do seriálu režiséra Juraje Herze Černí baroni. Okolí Rudky je bohaté na nerostné suroviny, těžil se zde vápenec, grafit, opuka, jíl a písek. 

Historie Rudky

Původní název byl Rutka, německy Ruden. Název obce pochází od místního naleziště a těžby železné rudy. Železné hamry se nacházely v místech dnešní kovárny. První písemná zmínka o existenci osady, ležící asi 20 km severozápadně od Ivančic, pochází z r. 1330. Toho roku se uvádí mezi vesnicemi, které královna Eliška darovala nedávno předtím založenému ženskému cisterciáckému klášteru na Starém Brně. S ním měla pak po většinu času společné osudy až do jeho zrušení v roce 1782 (koncem 15. století tu měli manové kláštera svobodný dvůr a patrně i tvrz, na které ještě v r. 1497 sídlil vladyka Jaroš z Rudky). Na počátku 19. století měla obec pouze několik domků s doškovými střechami, z nichž sedm selských usedlostí vyhořelo pro velká sucha v roce 1850 a v roce 1852 vyhořelo na Výpustku asi 11 domů. Proto obec vybudovala v následujících letech rybník o výměře asi 58 arů. V roce 1890 byla postavena okresní silnice k Domašovu a v roce 1891 do Litostrova. Obec vlastnila až do roku 1912 mnoho obecního lesa, který byl starousedlíky, většinou rolníky, rozdělen a vykoupen. 

Jeskyně Blanických rytířů

Unikátní pískovcová jeskyně (podzemní galerie) s tématikou Blanických rytířů. Tvůrcem tohoto uměleckého díla byl sochař - samouk Stanislav Rolínek. O její vybudování se zasloužil Kunštátský občan František Burian.

Rolínkovým dílem je i několik dalších soch včetně pozůstatku 14 m vysoké sochy prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. Tuto sochu tvořil podle poštovní známky. Protože nacisté za druhé světové války tyto sochy ničily, místní občané sochu na ochranu před tímto nebezpečím obezdili. Ale to bylo brzy prozrazeno a Němci nakázali sochu zničit. Ze sochy tak do dnešních dob zbyly jenom obří boty.  

Jeskyně je součástí 2 ha lesoparku se stálou expozicí sochařských děl. Prohlídka jeskyně trvá i s výkladem 15-20 minut, takže nic náročného a vhodné i pro menší broučky. 

Vchod jeskyně hlídá lev, kterého Rolínek vytesal podle obrázku, živého lva nikdy neviděl. V jeskyni pak najdeme celé spící svatováclavské vojsko včetně samostatného svatého Václava. Jeskyně měla být původně mnohem rozsáhlejší, ale bohužel Rolínek byl těžce nemocný, zemřel velice mladý. Jeskyni vytesal na žádost kunštátského starosty Františka Buriana. Práce trvaly 3 roky.

Burianova rozhledna

Rozhledna Milenka u Rudky u Kunštátu, zvaná též podle majitelů pozemku, na kterém byla postavena, Burianova rozhledna, se nachází nad jiným velmi populárním turistickým cílem - Jeskyní blanických rytířů - v nadmořské výšce 580 m. Rozhledna byla postavena v roce 1931 kunštátským mecenášem Františkem Burianem, který nechal rozhlednu vystavět z toho důvodu, aby v době hospodářské krize poskytl práci nezaměstnaným z blízkého okolí. 

Výška rozhledny je 18 metrů, přičemž krytá vyhlídková plošina se nachází v 15 metrech. Rozhledna se nachází v areálu Jeskyně blanických rytířů, je tedy přístupná ve stejné hodiny, jako celý areál. Vedou na ni dřevěné schody, alestavitel byl milosrdný a vždy mezi dvě patra umístil dřevěné desky zakrývající pohled dolů (ocení hlavně ti, kteří se bojí hloubek).

K rozhledně je možné se dostat buď po betonové cestě vedoucí od Jeskyně blanických rytířů nebo přímo lesem do kopce od parkoviště u pokladny.

Tvrz u Rudky

Místo tvrze, zvané lidově také Hradisko, leží v rovině, asi 1,5 km jihozápadně od obce Rudka v lese, kterému se říká Dobré dříví. Dnes se z ní zachovaly dobře patrné pozůstatky v podobě čtvercového pahorku se zaoblenými rohy, kterého obtáčí stále přes dva metry hluboký a asi deset metrů široký příkop. Místo je dnes porostlé již vzrostlými stromy a díky tomu dobře viditelné. V severovýchodní části je stále dobře vidět obdélná výzkumná sonda. 

Rudku najdeme kousek od města Kunštát na samé hranici Jihomoravského kraje. Tohle městečko málokdo zná, ale kdo ho zná, tak ví, že tu najde unikátní uměle vytvořenou pískovcovou jeskyni se sochami Blanických rytířů.

Všechny sochy v jeskyni jsou dílem jediného muže – sochaře samouka Stanislava Rolínka a vznikly za první republiky během jeho velmi krátké života, který byl předčasně ukončen tuberkulózou.

Vstup do samotné jeskyně stráží mohutný kamenný lev, ale řeknu vám, jít sem v noci, asi by mi kamenný nepřipadal, tak realisticky vypadá. Jen zařvat. Uvítá nás lehké přítmí s mnoha tajemně vyhlížejícími kouty. Už po několika krocích se před námi vynoří první postava spícího rytíře. Je tak opravdový…  Odolávám pokušení s ním zatřást a vzbudit ho, protože na zdejší pískovec se sahat nesmí. Míjíme několik dalších a já si říkám, že jestli takovéhle bude mít s sebou svatý Václav, tak žádní nepřátelé opravdu nemají šanci. Svatý Václav? Tady je, přímo přede mnou. Sedí na svém koni, hrdě hledí a plášť za ním vlaje jako aureola vítězství. Nádhera.

Koutek pro děti. Ano už v tehdejší době na ně mysleli. Je to výklenek s kamenným plůtkem, za kterým se prochází Sněhurka a sedm trpaslíků. Také s pískovce. A vzadu je dokonce pravý krápník, přinesený z některého krasu.

Bohužel ne všechna zdejší díla byla po chuti nadcházejícím režimům. Jako první padli za oběť Tři legionáři. Dnes tu po nich najdeme jen repliku a koutek s věncem a trikolorou. Ale Stanislav Rolínek měl na svém kontě i jedno dílo vskutku velkolepé. Čtrnáctimetrovou sochu Tomáše Garrigua Masaryka, která stála od jeskyně, coby kamenem dohodil. Bohužel za války přišel příkaz k jejímu zničení. A i když se ji místní snažili všemožným způsobem zachránit (nejdříve ji celou zastavěli, pak rozřezali) vždycky se našel nějaký udavač a dnes tu po ní zbyly jenom boty a nejasný obrys ve skále.

Burianova rozhledna je poslední místo, které navštívíme. Nad okolní krajinou se tyčí do výše 18 metrů a z jejího vrcholu je nádherný výhled na park obklopující jeskyni. Pobaveně sleduji díry v pletivu plotu. Kolik chamtivých turistů sem asi leze bez placení přes pole? Cestička je tam vyšlapaná vskutku pěkně. Do jeskyně se sice nepodívají, ale zbytek je jim volně k dispozici. Ach jo. Občas se stydím za to, že jsem Čech.

Ale nechtěla bych povídání o takovém pěkném kousku naší vlasti ukončit tak negalantně a pesimisticky. Takže zkrátka a dobře: pokud stojíte o zajímavý a neopakovatelný zážitek, určitě si svou příští dovolenou naplánujte s jednou zastávkou navíc – v jeskyni Blanických rytířů v Rudce u Kunštátu.