Jasná Páka v Brně, aneb Černá deska v bílé kouli

Jasná Páka vznikla počátkem osmdesátých let, přesto své první klasické studiové album vydala až letos. Jmenuje se Černá deska, obsahuje osm nahrávek a prodává se ve formě dvojalba s živým koncertním záznamem z turné „Stará vlna s novým obsahem“ k příležitosti třicátých narozenin kapely. A když se vydá deska, je téměř nutností vyjet koncertovat - Páka svou šňůru nazvala No sex No drugs, přičemž koncert v Brně se odehrál v novém klubu umístěném v obří kouli - SONO centru.

Kdo navštěvoval koncerty Páky v letech minulých, písně na Černé desce ho nemůžou překvapit, neboť kapela je všechny více či méně dlouho hraje. Relativní novinkou je Konec nočních toulek a Krosnička. Druhá jmenovaná je zhudebněná báseň J.H. Krchovského, která s Kollerovým hlasem a temnou hudbou nabrala zcela nový rozměr a rázem se stala mou nejoblíbenější písní Jasné Páky. Baladický Konec nočních toulek hrála kapela jako novinku na předchozím turné, přičemž ji zpíval Michal Ambrož. Na studiové nahrávce má hlavní hlas Koller, což – při vší úctě k Ambrožovi – pozvedlo song o dvě třídy a nebojím se tvrdit, že se stala hitem.

Obě novinky se lehce vyjímají z klasické tvorby Páky, ale zastánci „staré klasiky“ si na Černé desce taky najdou své – Vášův charakteristický zpěv vyniká například v Blondýně, Výletu či No sex. Právě poslední jmenovaná píseň dala název momentálně probíhajícímu turné kapely.

Kapela si pro koncert v Brně vybrala nový klub SONO centrum, který je unikátní zvenčí i zevnitř, avšak také na místní poměry poměrně předražený. Vstupenka na koncert Jasné Páky stála 390,-, na místě pak 450,-, což je oproti dalším zastávkám turné téměř dvojnásobek. Vysoká cena se stala předmětem mnoha diskuzí, a to jak na internetu, tak na místě, přesto si do Sona našlo cestu slušné množství fanoušků.

Jakmile se Sonem rozezněly první údery bubnů Davida Kollera, vysoké vstupné jsem alespoň z části pochopila – zvuk byl perfektní, s koncerty v řadových klubech nesrovnatelný. Páka začala zostra, jedním z největších hitů, Špinavými zády. Prostor před pódiem se pozvolna plnil, kdo si chtěl užít ničím nerušený poslech, mohl zamířit na „ochoz“, odkud byl parádní rozhled.

Koncert bych charakterizovala jedním slovem jako nářez. Kapela byla ve formě, bylo evidentní, že si všichni možná poslední turné Páky užívají. Že jsou na pódiu výjimeční muzikanti, ukazovaly četné mezihry a sóla, z nichž musím zmínit to Kollerovo v písni Sedí, pije. Klobouk dolů.

Z Černé desky zaznělo vše, nechyběly ani starší hity (Ryba Badys, Majolenka, Pal vocuď…), ale v playlistu byly i kousky, které kapela poslední dobrou moc často nehraje, respektive já je naživo ještě neslyšela (například Vize nebo Soumrak). Poté, co se kapela dvakrát vrátila zahrát přídavky a vše naznačovalo tomu, že koncert skončil, fanoušci si svým zarputilým vyvoláváním vynutili ještě úplně poslední kousek, a to ne moc známý song s názvem Kousej.

Po téměř dvou hodinách koncert skončil a jsem přesvědčena, že všichni odcházeli nadmíru spokojeni a peněz nelitovali. Teď už nezbývá než doufat, že Jasná Páka bude v koncertování pokračovat i nadále. Byla by velká škoda, kdyby ne.