Každý člověk je svým způsobem originál, ale předsudky můžeme mít společné.

V dnešní době je slovo předsudek bráno skoro jako sprosté slovo, když ho mám, jsem špatný, zlý, xenofobní, diskriminuji, ubližuji. Takoví my přeci nejsme. Proč bychom někomu chtěli ubližovat? Vypovídají naše předsudky pravdu o ostatních nebo spíše vypovídají něco o nás?

 Pojďme si přejmenovat slovo předsudek třeba na stereotypní očekávání, ať se zbavíme toho zprofanovaného slova, co začíná na p… .  I když se nám může zdát, že předsudky jsou fenoménem dnešní doby, vedoucí k problémům mezi národnostními menšinami a dokonce k válkám, s předsudky se setkáváme v každodenních situacích a často si své předpojaté postoje ani neuvědomujeme.

Vždy máme nějaké očekávání a někdy se může stát, že si ověříme, že bylo mylné, stereotypní. Očekáváme všichni od blondýn, že jsou hloupé, od uniformovaného policisty, že je úplatný, od Roma, že nás okrade, od vyholeného muže v kožené bundě, že nám ublíží? Někdy ano, někdy ne, někdy se to stane, někdy nás ale dotyčný překvapí, že se zachová přímo nečekaně. Na svět se každý dívá skrze své vlastní postoje, které si utvořil během svého života při interakci se svým okolím.

Připusťme si, že nás ovlivňují také postoje společenské a ty opravdu mohou někdy přerůst až do fobie. Stereotypní očekávání můžeme mít společné s rodinou, s přáteli, s etnikem, s příslušníky stejného národa, stejného pohlaví,  s příslušníky stejné kultury, v našem případě euroatlantické. Mezi skupinami se však stereotypní očekávání mohou lišit, zatímco Češi si myslí, že policisté jsou úplatní a hloupí, jak často slýcháme v našich vtipech a smějeme se jim, zkuste takový vtip říci třeba Američanovi, ten si policistů váží a věří, že jsou opravdovými strážci zákona a pomáhají mu. O kom si Američané myslí, že je úplatný a hloupý? Opravdu si myslíte, že každý Vietnamec je úslužný, každý Brit má rád čaj, každý Afgánec má na sobě bombu připravenou k odpálení, všichni důchodci jsou moudří, žádný Rom  nechce pracovat, že všichni Češi mají zlaté ručičky, žádná žena neumí dobře zaparkovat auto? 

Svět okolo nás, je často nejednoznačný. Nikdo nerozumí všemu a nikdo neví všechno a nemá stejné zkušenosti. K dispozici máme vždy jen neúplné informace, osobní zážitky nebo vidíme jen část děje bez pochopení souvislostí. To je přeci i námět mnoha filmových zápletek. Někdy ale musíme zhodnotit situaci rychle, a nějak se zachovat. Někdy nám to může i zachránit život, ale někdy….

Chcete vědět znát princip vzniku předsudků, jak a proč vznikají, kdy nám pomáhají a kdy mohou někoho poškozovat? Odpovědi i na vzdělávacím kurzu Předsudky v sociálních službách - základy protipředsudkového vzdělávání, který se bude konat 26. 11. a 27. 11. v Praze. Více informací najdete na www.portus.cz.