Kudykam v dokumentu České televize

V prvním díle, přirozeném prologu celého cyklu, autor libreta, textů písní a producent Michal Horáček přibližuje myšlenkový zrod Kudykama i důvody vzniku historicky originální formy lyrikálu. Pozornost kamery se soustředí na klíčovou postavu Kudykama, nastudovanou ve třech specifických a vždy skvělých alternacích (Karel Dobrý, Vojtěch Dyk, Csongor Kassai). V podtextu se pozvolna rodí finální podoba Kudykamovy vrcholné písně „Tante cose da veder“.

Průvodci dalšími díly budou skladatel Petr Hapka, autor instrumentace a hudebního nastudování Ondřej Brzobohatý, režisér Dodo Gombár, choreograf Pavel Strouhal a scénografka a kostýmní výtvarnice Michaela Hořejší.

Režisér a kameraman Jan Mudra od října 2008 natočil téměř 100 hodin záznamu. „Určující je fakt, že jde o sběrný materiál, který vznikal na nejrůznějších místech: v nahrávacích studiích LineArt a FYSIO, při castinzích v klubu Boccaccio, ve zkušebnách a baletních sálech Státní opery Praha, na veletrhu Svět knihy.... a hlavně na obvykle nepřístupných, intimních pracovištích jednotlivých tvůrců. A natáčení dosud neskončilo. Pro mě osobně byl nejsilnější okamžik, kdy po tolika měsících práce v mnoha rozlišných prostředích vstoupili všichni účinkující na jeviště Státní opery nalíčení a v kostýmech, rozsvítila se světla, viděli jsme kulisy i 3D animaci, sešel se orchestr a Kudykam poprvé ožil...,“ vzpomíná Jan Mudra.

Michal Horáček si na Mudrovi cení především schopnosti splynout s prostorem, stát se neviditelným a tak své kameře umožnit, aby vstoupila do nitra tvůrčího procesu a zaznamenala hlavně to prchavé a neopakovatelné. Dokumenty mapující zrod lyrikálu Kudykam proto netrpí popisností, která nejednou zatěžuje podobně tematicky zaměřené projekty. Naopak, prostupuje jimi poetika, napětí a především tvůrčí vášeň - právě to, co je charakteristické pro celou tvorbu Michala Horáčka a Petra Hapky, která trvá už čtvrt století a v Kudykamu vrcholí. „Prostřednictvím těch dokumentů jsme chtěli ukázat nikoli hotový výtvor, ale proces tvoření. Se všemi jeho zmatky, otázkami, omyly, se vší jeho vzrušující nejistotou. Je to riskantní, protože každý z nás se tu obnažuje jako člověk tápající a chybující… a to se obvykle neukazuje. Ale právě proto si Mudrova dokumentu – jemuž prospěla i citlivá televizní dramaturgie - tolik cením. Pohled na vlastní chyby mi dává pokoru, zatímco svědectví o zrození toho, co se později ukázalo jako přínosné, mě pobízí k tomu, abych pracoval dál. Kdyby ten dokument nevznikl, navždy by zmizelo něco nejen křehkého, ale i zvláštním způsobem cenného,“ vysvětluje Michal Horáček, proč jsou dokumenty uváděny před samotnou premiérou, ve chvíli, kdy proces hledání ještě není definitivně završen.