Jetbeat - diskografie a koncerty

Jetbeat

 

 

Složení skupiny

Ondřej Novotný - bicí

Jiří Kupr - kytara, zpěv

Jarda Fiala - kytara, zpěv

David Plšek - klávesové nástroje

Petr Meduna - baskytara, zpěv

Radim Novotný - jako čestný člen, klávesy, foukací harmonika

 

Informace o skupině

Nebudu tu psát nic o panáčcích vystupujících z hořícího dortu (zasvěcení vědí, o co jde), protože to už si vymyslel někdo přede mnou. Cudry se ženil. Cudry je kamarád a spolužák většiny bývalých a některých současných členů kapely, kteří ještě tenkrát samozřejmě žádnou kapelu neměli, ale řekli si, že by ji mít mohli a že Cudryho svatba je ta správná příležitost, jak si takovou kapelu založit. Kapela skutečně vznikla a na výše zmíněné svatbě kupodivu vystoupila. Dále by samozřejmě měla následovat výstižná kritická recenze památného prvního vystoupení, ale protože jsem tenkrát nevěděl, jak se kytara drží, unikla mi tato skvělá příležitost a tudíž i slíbená recenze, kterou byste si všichni určitě rádi přečetli. Bohudík (a nebo taky bohužel) si pět členů tehdy ještě bezejmenného vokálně-instrumentálního souboru řeklo, že by byl hřích ochudit českou bigbeatovou scénu o pět výrazných talentů a ve stejném složení se rozhodli pod podivným názvem pokračovat dál... Po úspěšném vystoupení v Brozanech u Pardubic (Gábor jim půjčil zesilovač) už mi konečně bylo hozeno lano a moje maličkost se stala z pouhého poradce a autora plakátu na brozanskou zábavu plnoprávným členem. Moje bigbíťácká duše se nesmířila s většinou standardních čísel repertoáru (Zvonky štěstí, Kde jsi, Mít svůj kout...) a přestože většina kapely na tyto hity s láskou vzpomíná, začal se náš playlist zvolna posouvat k tomu, co hrajem dneska. Po několika vesměs hospodských debatách o konečném názvu kapely jsme se shodli na Jet Beat, ačkoliv dodnes nikdo neví proč. V archívu kapely ještě prý stále existuje několikastránkový seznam převážně nepublikovatelných návrhů. Absolvovali jsme několik více či méně úspěšných "hraní" (ani se to nedalo nazvat koncertem) v programové kavárně Sedmička v Pardubicích a dokonce i několik plesů. Repertoár se stále posouval spíš k bigbítu a mí drazí kolegové se nechali konečně přesvědčit, že sixties a seventies je ta pravá muzika. Tento směr potvrdilo i druhé, velmi komické vystoupení v Brozanech, kde se z očekávané vesnické bigbítové zábavy vyklubal sraz místních zahrádkářů. Všechna čísla zavánějící lidovou písní, či lacinými módními hitůvkami (já jsem měl stejně radši psát jen ty recenze) byla nemilosrdně vypuštěna, vyloučena a vyškrtnuta z repertoáru. Pod hlavičkou "Beatles revival" jsme jako hosti vystoupili na pardubické Portě 1994, kde nás poněkud méně bigbítově zaměřené obecenstvo překvapivě dobře přijalo a kde jsme "... zpestřili atmosféru (Pernštejn)". To už se s námi pomalu loučil Míra Havlíček, který se konečně začal věnovat studiu a hlavně klubu A pardubických VŠ kolejí. Tam jsme toho za těch pár let odehráli hodně, hrálo se nám dobře a publikum bylo vždycky skvělé. Kromě klasických revivalů jsme začali produkovat i vlastní skadby, vycházející z klasického rocku. Přichází Zdeněk Mašek, muž z bezednými plícemi a beznadějně tvrdnoucími játry, ďábel rockového saxofonu a svého času slibně se rozvíjející autor a zpěvák. Postupně jsme se "prohrávali" nejrůznějšími plesy, zábavami, kluby a doma nahrávanými pokusy o demo. Jako blesk na nás (na veřejnost né, stejně nás pořádně nikdo nezná) zapůsobila zpráva, že Tomáš Pirkl opouští Jet Beat. Odejel na dva roky za moře, vznikla o tom píseň Australian Sky, ale hlavně přišla posila v podobě Petra Nováčka, člověka, který nejdřív nechtěl a pak chtěl a tím nám vlastně zachránil krk. V této sestavě jsme hráli čtyři roky a v této sestavě jsme taky v říjnu 1999 natočili ve studiu Dave v Ledči nad Sázavou naše první skutečné demo Summerday Blues. Po natočení dema zavládla v kapele menší krize a skepse, které však byly vystřídány euforií, protože se nám konečně podařilo proniknout na pražská pódia. Začali jsme pravidelně hrát na kolejích v Podolí a hlavně v klubu Triffid, co je dneska Vagon. Vrcholem našeho snažení bylo vystoupení v Lucerna Music Baru. Začali jsme se poněkud více soustředit na revival a na zkoušení a tvorbu původního repertoáru nezbývalo tolik času. Bubeník Ondra na rok přesídlil do německého Chemnitzu, odkud se pravidelně vracel na koncerty a občas i na zkoušky. Jeho expedice nám zajistila řadu příznivců u našich západních sousedů. V dubnu 2001 se Petr Nováček s konečnou platností rozhodl ukončit svoji čtyřletou spolupráci s námi a v červnu 2001 byl oficiálně nahrazen Martinem Hrdinou. Martinovo účinkování nemělo dlouhého trvání (odehráli jsme jen jeden koncert v Praze v klubu Vagon) - asi jsme každý očekávali od společného hraní něco jiného. Proběhlo několik neúspěšných pokusů přemluvit Petra, aby ještě chvíli zůstal, a dokonce byl osloven bývalý člen kapely Tomáš Pirkl, který dosud žije s rodinou v ústraní a nechce o vzrušujícím světě bigbeatu ani slyšet. Naštěstí zapracoval Zdeněk a přivedl Richarda Roučku z pardubické art-rockové kapely The Silver Rain. Všichni jsme doufali, že stříbrný déšť bude osvěžením po dusném létě... Richard do Jet Beatu skutečně osvěžení přinesl, ale jak už to bývá, neměl dostatek času, aby se naplno věnoval oběma kapelám. Odehráli jsme za rok a půl spolupráce několik velmi dobrých koncertů, ale bohužel jsme se ani nestihli vrátit ke všem původním jetbeatovským skladbám. Richard se rozhodl věnovat všechen čas svým Silver Rain a Zdeněk Mašek se stále více angažoval v další pardubické kapele Volant. Ačkoliv tu byla řada příležitostí k vystupování, museli jsme je paradoxně odmítat. Neuskutečnilo se ani plánované natáčení dalšího dema. S kapelou to opět vypadalo všelijak, hledalo se, přemýšlelo se a nakonec opět pomohla náhoda. Jarda Fiala původně hledal spoluhráče na akustickou kytaru a nakonec našel hned několik spoluhráčů na nástroje vesměs elektrifikované. Do kapely rychle zapadl, hbitě nacvičil repertoár a začal skladatelsky spolupracovat na novém původním materiálu. Zbývá dodat, že někdy na jaře 2003 (nikdo to neví přesně) se z kapely vytratil Zdeněk Mašek. Tehdy nezbývalo než parafrázovat název jednoho z alb kapely Genesis na And Then We Were Five. Doufali jsme, že nedopadneme jako těch deset malých černoušků! Uplynulo několik měsíců a vše nasvědčovalo tomu, že budeme mít dostatek materiálu i elánu k natočení druhého dema. Byl již stanoven termín nahrávání, skladby byly vybrány, ale nakonec se nic z toho neuskutečnilo. Došlo totiž k velkému třesku. Asi by nebylo dobré na těchto stránkách vypisovat z jednoho subjektivního pohledu vše, co se na jaře roku 2004 stalo. Dlouholetí členové kapely měli velmi protichůdné názory na to, kolik času si hraní vyžaduje a jak často je nutno se věnovat zkoušení a věcem kolem kapely. Ne všichni si tenkrát plnili svoje úkoly a "výsledky" na sebe nedaly dlouho čekat. Po dohodě byl Radim Novotný nahrazen Davidem Plškem, protože Radimovo časové vytížení už bylo příliš náročné a prakticky by nebylo možné se domluvit na zkoušce, kde by se sešli všichni členové. Tím však spory neskončily. Došlo k dalším názorovým rozdílům ohledně vystupování, prezentace kapely na plakátech a webu a dalším neshodám. Převážná většina osazenstva chtěla činnost zintenzívnit, zvýšit počet vystoupení a klást větší důraz na původní repertoár. Na základě rozhodnutí zbytku kapely odešel v září 2004 Jan Zeman a za něj přišel do sestavy Marek Horčic, který se o Jet Beat zajímal od samého počátku a v pradávných dobách s některými současnými i bývalými členy hrál. Kruh se tedy symbolicky uzavřel a po půl roce, kdy se spíš diskutovalo než hrálo, jsme věřili, že snad bude opět čas na muziku. A bylo tomu tak. Marek Horčic se naučil repertoár, na prvních dvou koncertech vypomohl Tim Stubbs z Duban a kapela vesele pokračovala dál. V září 2005 jsme ve studiu Past natočili druhé demo s pěti vlastními skladbami a pojmenovali jsme ho Trapped. Kdo ví, proč jsme z něj pak "nevytřískali" tolik, jako z dema prvního. Ani se nám nějak nevešlo na stránky. Uvidíme. Není všem dnům konec. Pravdou je, že jsme po několika pokusech na vlastní původní repertoár pozapomněli, a nevypadá to, že by v brzké době došlo k vzkříšení. Jednoznačným plusem bylo, že poté, co jsme si ve výtahu v Trutnově a následně ve zkušebně vyříkali některé věci, přestaly v kapele hádky a zavládla tvůrčí atmosféra. Dostali jsme se k některým skladbám, které jsme chtěli do repertoáru zařadit již před nějakými deseti lety - viz třeba Break On Through od Doors a ačkoliv zlé jazyky tvrdí, že prý na to nemáme, tak jsme zařadili i vícehlasé vokály. Někomu se naopak líbí. Čtyři roky vše docela hezky šlapalo, podívali jsme se na různá místa v Česku a vystoupili jsme na nejrůznějších akcích od klasických klubových přes plesy až po firemní večírky. V dubnu 2008 nám Marek oznámil, že už je příliš časově vytížen a rád by ukončil členství v kapele do konce roku. Následovalo tradiční přemlouvání, ale i hledání. Opět zasáhl kolega Timothy a doporučil Petra Medunu (rovněž z Duban). Petr se hned pustil za Markovy vydatné pomoci do cvičení. Takže jak to tak vypadá, i po těch patnácti nebo šestnácti letech jedeme dál...

 

 

 

Diskografie Jetbeat