Pražské ostrovy opět ožily hudbou

Ve dnech 24.-26.6. probíhal v pražských klubech a na vltavských ostrovech mezinárodní hudební festival United Islands, jehož součástí byla i Klubová noc. Během festivalu se celkem představilo nepřeberné množství umělců z různých koutů světa.

První den festivalu byl ve znamení tzv. klubové noci. Všechny významné pražské kluby byly otevřeny návštěvníkům zdarma, aby se mohli naladit na následující open air festival. Letos byli interpreti do klubové noci vybíráni osobnostmi jako Ota Balage, Mardoša nebo Honza Vedral. Program byl nabitý a bylo skutečně z čeho vybírat, každý si přišel na své. Osobně jsem si pro začátek noci vybrala brněnské akustické trio Model Bazaar v Rock Café, protože mi bohužel dosud žádný jejich koncert nevyšel. V žádném ohledu mě nezklamali. Jejich výrazným prvkem je violoncello v rukou Soni Prušové. O akustické kytary a zpěv se starají Honza Řeřucha a Radek Malý. Pro tento večer je doprovázela ještě basová kytara a bicí. Vyznačují se zajímavými hudebními nápady, příjemným zpěvem, citem pro rytmiku a v neposlední řadě jistou melancholičností. V nedávné době mají za sebou debutové album A Bit nebo turné s akustickými Goodfellas, jejichž bývalý bubeník Matt se přišel do Rock Café na kolegy z Model Bazaar také podívat.

Jako další měli být v mém programu na řadě mako!mako, když jsem však po zdlouhavých cestách pražskou MHD dorazila do klubovny 2. patro, na scéně právě hráli a tančili Ba-to-cu. Jak jsem se později dočetla, mako!mako museli ze zdravotních důvodů vystoupení zrušit. Ale zpět k Ba-to-cu; jedná se o seskupení tanečníků a hudebníků, kteří se již řadu let věnují africké kultuře. Jak už to u vystoupení s africkými bubny bývá, bylo nabité energií. Bohužel jsem stihla jen pár minut a musela se přesouvat do studia Rubín, kde měla zanedlouho vystupovat slovenská kapela The Swan Bride. Na místo jsem opět dorazila se značným zpožděním díky nejezdícím tramvajím, ale mám pocit, že jsem ani o nic nepřišla. Bohužel Rubín nebylo dvakrát vhodně zvolené místo pro tuto kapelu, scéna dosti malá, vzduch nedýchatelný a hudba nezněla jako hudba, ale jako šílený kravál. Škoda.

Nastal tedy čas přesunout se na poslední stanici dnešní štace po klubech, a sice do Meet Factory na Sunflower Caravan. Toť pražská tříčlenná skupina, jejíž hlavním nástrojem jsou hammondy, na které předvádí své umění famózní klávesák Andy. Jeho doplňuje baskytarista Michell a bubeník Vít. Své první album Sunflower Caravan vydali ještě s čistě instrumentální hudbou, nyní pracují na albu novém, kde se už o vokály stará Andy, což mě trochu zklamalo. Stále mám dojem, že když kluci vystupovali bez zpěvu, koncert byl mnohem nabitější, klávesák vkládal víc síly do hraní a ne do zpěvu. Další věc je, že se zpěvem má trochu hlasové problémy, ale třeba na sobě (za)pracuje. Protože ať chci nebo ne, musím uznat, že v Meet Factory byl zpěv povedený a především poslouchatelný, což se o dřívějších pokusech tak docela říci nedá. Ale kdo ví, prostory a nálada dělají svoje. Každopádně tímto koncertem klubová noc skončila a byl čas nabrat síly na následující dva dny open airu na ostrovech.

Festival United Islands otvíraly na Střeleckém ostrově čerstvé držitelky Anděla v žánru world music – BraAgas. Následovali slovenští trash-folkoví Rara Avis, na které už se prostor pod pódiem trochu začínal zaplňovat. Bohužel mě svým vystoupením nijak neoslnili, tak jsem se přesunula na další scénu, na Kampu, kde právě hráli Tajné slunce. Asi s nimi i to slunce vážně vyšlo, protože konečně přestalo pršet. Pohodové songy se příjemně poslouchaly, krom toho hudebníci publikum bavili slunečními brýlemi všemožných šílených tvarů a barev.

Další přišla na řadu Tonya Graves, zpěvačka Monkey Business. Dle davu její zvučné jméno a především hlas přilákaly spoustu fanoušků. Na druhou stranu mě davy vyhnaly na jinou scénu, kde publikum právě bavili američtí Logie, Bump and The Stuns Guns. Rázem jsem pochopila, proč návštěvníci doslova šílí. Lorenzo „Logie“ Meachum byl totiž neuvěřitelný nejen svým krásným bluesovým hlasem, ale i svým živým vystupováním. Vůbec celé seskupení bylo tvořeno velmi kvalitními hudebníky, kteří spolu prý normálně ani nevystupují. Zahráli i hity jako Jammin‘ nebo Have You Ever Been Mistreated. Pro nečekaně velký úspěch produkce rozhodla o zařazení této kapely i na následující den, kde nakonec nevystoupili v plném složení. Logie se bohužel kvůli hlasové indispozici zúčastnil pouze jako divák. Je to pro mě ale chlapík plný elánu se skvělým hlasem a obrovským srdcem a díky němu se jeho kapela pro mě stala tím nejlepším zážitkem celých „ostrovů“.

Jako vrchol večera pak vstoupila na scénu Amparo Sánchez ze Španělska, která svým koncertem festival zahájila. Na druhé scéně mezitím vystupovalo českoamerické seskupení Marimba Mama, jehož název se pochopitelně odvíjí od marimby, klasického afrického nástroje podobného xylofonu, které jsou v kapele hned tři. Večer se v rytmu africké hudby pomalu chýlí ke konci.. Nebo alespoň dle oficiálního programu, parkem se totiž nese ještě zvuk kytary jednoho ze členů Logie, Bump and The Stuns Guns, k němuž se přidává stále více a více kolemjdoucích a jammuje se až do pozdních nočních hodin.

Další den přišla na řadu zvučná jména jako Koistinen, Natalie Kocábová, Xindl X, Circus Ponorka, Chaotic, Justin Lavash, Son of Dave, Midi Lidi nebo hlavní hvězda festivalu The Cinematics. Poslední zmíněná kapela byla vlastně v podstatě první, kterou jsem ten den stihla. Bohužel mě nijak neoslovila. Pro mě poněkud monotónní britský mainstream. Krátce před nimi jsem se zašla podívat na Logie, Bump and The Stuns Guns z předešlého dne. Bohužel bez Logieho mě tolik nebavili, ačkoli hudebně byli opravdu dobří, jen tam chyběl ten živel.

Dopoledne jsem však ještě měla v plánu navštívit Loď bratří Formanů, kde byla umístěna One man show scéna a kde vystupoval právě Honza Ponocný alias Circus Ponorka nebo Matthew Devereux z Irska. Za blbost se platí, to ano. Teď jen nevím, zda to byla blbost moje nebo organizátorů. Kdybych tušila, že ona Loď bratří Formanů je Divadelní loď Tajemství, dost pravděpodobně bych scénu našla a neprošla kolem bez povšimnutí. Škoda, pro příště budu vědět.

Jako poslední jsem si vybrala koncert Midi Lidi, po dvou skladbách jsem se ovšem odebrala hledat Open Mike scénu, kde během dne vystupovala řada písničkářů a kytaristů, jako je Jakub Alexa, Justin Lavash, Jana Šteflíčková, Mirek Broum nebo Alasdair Bouch. Scéna byla nicméně tak malých rozměrů, že působila dosti podivným dojmem, tak jsem se nakonec rozhodla, že pro dnešek už té kultury stačilo a vydala jsem se domů.