Rock for Church(ill) 2010

Jako již tradičně se poslední srpnový víkend 27.-28.8. konal festival Rock for Churchill, tentokrát již pojedenácté. Do Vroutku u Podbořan se sjeli zahraniční interpreti zvučných jmen jako Doreen Shaffer, Max Romeo, Transglobal Underground nebo Stereo MCs. Českou hudební scénu reprezentovala její špička v podobě kapel Tata Bojs, Wohnout či Skyline.

Páteční deštivé odpoledne vyplnili Elektrošrot Band a Xavier Baumaxa. Areál byl zahalen do deště a nepříjemného větru, zkrátka počasí spíš jako na konci září. Když na pódium nastoupili Southpaw, déšť konečně ustal a návštěvníci si mohli v klidu vychutnávat indie melodie této zaběhlé formace z Prahy. Za 14 let své existence si zajistili zcela oprávněně uznávané místo na naší hudební scéně.

Po nich hlavní stage ovládla ještě déle hrající legenda ska scény Sto zvířat. Vystoupení bylo energické jako vždy, fanoušci skákali a zpívali, až se mraky podařilo zahnat a vykouklo sluníčko. Ovšem když kapela dohrála, pan „moderátor“ vyzýval návštěvníky k aplausu pro „Sto stupňů“. Kdyby to snad dále nekomentoval a nechal to být, možná by se mohlo zdát, že se jednalo jen o velmi nepovedený vtip, bohužel to spíš poukázalo na mladíkovy (ne)kvality. Co k tomu dodat, nebyl to jeho jediný kiks.

Poslední zahřívací kapelou před hlavní hvězdou večera byla ústecká formace UDG v čele s charismatickými zpěváky Petrem Vrzákem a Adamem Kuperou. Dav se pomalu rozrůstal a bylo znát, že kapela má dosti širokou fanouškovskou základnu. Byla jsem však zklamána novějšími písněmi po textové stránce. Mám dojem, že se z nich vytratila ta hravost, která byla pro kluky v jejich začínajících letech tak typická.

Konečně za bouřlivých ovací přichází na scénu jamajská zpívající babička a legenda v jedné osobě, Doreen Shaffer. Ve Vroutku s ní původně měli hrát belgičtí The Moon Invaders, kteří však své vystoupení poměrně na poslední chvíli zrušili, a jejich role se tak ujali Soulfood International z Německa, kteří jsou na své domácí scéně považováni za jednu z nejlepších ska kapel. Zazněly jak novější písně, tak i starší hity, které zpívala s jamajskými The Skatalites.

Jako další vystoupili „kluci z Hanspaulky“ alias Tata Bojs, jejichž koncert již tradičně uvedl basák kapely Mardoša. Tentokrát sáhli i do šuplíku se staršími songy, které ani většina dnešních fanoušků nezná. Pak samozřejmě vsadili na klasiku typu Attention Aux Hommes! nebo Pěšáci. Samozřejmě neopomněli ani další verzi coveru Personal Jesus Tleskáme častějc. Opět předvedli parádní show, kterou málokterá česká kapela dokáže vytvořit.

Pomyslnou štafetu po nich převzali Transglobal Underground z Velké Británie, kteří dokáží zajímavě spojit africké i orientální rytmy. Malebný zpěv doplňuje paleta perkusí a sitáru, na který bravurně brnká Sheema Mukherjee. Kromě spojení melodií z různých koutů světa je zcela originálně zvládají kombinovat s elektronickými prvky, takže si v nich každý posluchač může najít to své.

Večer pak uzavřely stálice festivalových pódií Wohnout a punkoví E!E. Kromě toho byla již v plné jízdě vedlejší DJ stage, jíž dramaturga musím pochválit, protože mnohdy na festivalech bývají právě DJ stage pro běžné posluchače, kteří nevyhledávají elektronickou hudbu, spíše utrpením než zpříjemněním. V tomto případě však musím uznat, že hudba byla příjemně poslouchatelná, když opomenu to, že se ve stanovém městečku během noci díky blízkosti této stage dalo jen stěží usnout.

Sobotní dopoledne otevřeli energičtí Rara Avis či někdejší Prague Ska Conspiracy, kteří dnes vystupují pod kratším názvem Prague Conspiracy. Po nich přišla na řadu smršť v podobě Gang-ala-basta v čele se sličnou a energickou zpěvačkou Andreou Plíškovou. Tato triphopová pětice je zárukou nabitého koncertu a nezapomenutelného hudebního zážitku.

Nad Vroutkem se stáhly mraky a na hlavy fanoušků kapely Žlutý pes, která právě začínala svůj koncert, se začaly pomalu snášet kapky, až z toho byl nakonec pěkný liják. Po nich naštěstí stage ovládla pražská rocková skupina v čele s Tomášem Varteckým, tedy Kurtizány z 25. Avenue. Konečně kapela, která jako jedna z mála dostála slova „rock“ v názvu festivalu.

Následně festival nabídl poněkud měkčí tóny v podobě Navigators. Kromě výrazné zpěvačky s odzbrojujícím hlasem Eriky Fečové za vokály stojí Martin Svátek a rapper Honza Pospíšil. Dohromady jim to skvěle sedne a rozhodně platí za kvalitní kapelu, která se rychle dokázala uchytit i v zahraničí. Kromě toho smekám před klávesistou kapely, který ve Vroutku hrál s jedním prstem v sádře; z vlastní zkušenosti vím, že je to téměř nemožné.

Fanoušky rádoby numetalové hudby jistě potěšilo vystoupení do latexu oděných Cocotte Minute, fanoušky hip-hopu zas Prago Union.

Můj vytříbený hudební vkus však čekal na další hvězdu festivalu, jímž nebyl nikdo jiný než Max Romeo a Charmax Band z Jamajky. Zazněly jeho největší hity a celý Vroutek se vlnil v rytmu reggae. Následovali triphopoví Stereo MCs z Velké Británie, jejichž vokalistky na pódiu předváděly snad sestavu aerobicu. Celý festival pak uzavřeli domácí Skyline v čele se zpěvačkou Markétou Rybin a MC Jacobem. Ukázali, kolik energie v nich je a proč jsou označováni za špičku české taneční scény. Kdo ještě neměl dost, mohl se přesunout na DJ stage, která pokračovala až do ranních hodin v rytmech bassline a dubstepu.

Když se za festivalem ohlédnu zpátky, příjemně vzpomínám na dva krásně prožité dny plné rozmanité, ale především kvalitní hudby. Snad jen malá výtka k pojetí festivalu, letos bylo nejvýrazněji zastoupeno reggae, přestože festival nese v názvu slovo rock. Z dalších kritik, kromě již zmíněného prapodivného moderátora, stojí za zmínku také nepořádek v areálu. Zcela zjevný nedostatek odpadkových košů či chybějící naprosto běžný výkup plastových kelímků byl znatelný a ne zrovna pohledu lichotivý. Kromě toho problémy se zvuk(ař)em na síle hudebního zážitku také nepřidaly (např. zcela utopený hlas Marky ze Skyline). Přesto přese všechno se festival nesl v příjemném, skoro až rodinném duchu a už teď můžu říct: za rok pojedu zas.