Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava letos představí světové premiéry filmů Eriky Hníkové a Víta Klusáka

Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava letos představí divákům dva zásadní české dokumentární projekty ve světové premiéře, oba uvede v soutěžní sekci Česká radost.

Nesvatbov

Erika Hníková natočila situační dokumentární film o starostovi východoslovenské vesnice Zemplínské Hámre a jeho snaze dát dohromady místní třicátníky, kteří ve vesnici zbyli na ocet. Starosta, bývalý generál, vidí, že jeho vesnice pozvolna vymírá. Ale nevzdává se: Nabízí nemalou finanční odměnu za každé nově narozené dítě, nabádá místním rozhlasem k plození dětí… Na „nezavrabčené“ třicátníky ale nic nezabírá. Starosta se tak rozhodne uspořádat ve vsi seznamovací večírek… Film o samotě, o síle zvyku, o soužití rodičů a dětí, o vymírání, o tom, že srdci se nedá poroučet.

Jaké je téma filmu? „Nesvatbov ukazuje dva životní principy, starostův aktivní přístup i pasivitu ústředních singles. V koncentrovaném prostoru jediné vsi se ale můžeme ptát dál: Čím si hrdinové nahrazují samotu? Jak žijí se svými rodiče? Film se nesnaží zkoumat důvody, bere výchozí situaci jako fakt. A vlastně tak nemá jednotící téma – jde o fenomén singlovství, samotu i vztah mezi rodiči a dětmi.“

Erika Hníková (*1976) absolvovala v roce 2004 pražskou FAMU snímkem Ženy pro měny, který zaznamenal nebývalý divácký úspěch v České republice i na Slovensku a z jihlavského festivalu si odvezl Cenu diváků. V distribuci byl uveden také film Sejdeme se v Eurocampu, kterého si všimly i zahraniční festivaly. Z dalších jejích filmů: např. Den E (2004, spolu s Vítem Janečkem a Ivanou Miloševičovou), nebo Landův lektvar lásky (2009)

Vše pro dobro světa a Nošovic!

Nejnovější film Víta Klusáka je výpravou do malé české vesnice, ve které vyrostla stříbřitá továrna korejského koncernu Hyundai. Mnozí z majitelů polí, na kterých dnes automobilka uprostřed vsi stojí, však dlouho své pozemky prodat nechtěli. Donutil je až nátlak sousedů a anonymní dopis, který odolávajícím rodinám pohrozil smrtí. Hravá a mrazivá sociální groteska o poli, na kterém rostou auta, byla inspirována i Playtimem Jacquese Tatiho.

Co Víta Klusáka na celé kauze zaujalo? „Nejpřesněji to v jednom fejetonu o nošovické kauze vyjádřil Ivan Hoffman - bída samozřejmosti. Samozřejmosti, se kterou naši politici vítají nadnárodní koncern a za nesmírných ústupků ho zvou na zelenou louku. Samozřejmosti, se kterou se násilí na společenství jedné vesnice ospravedlňuje tzv. veřejným zájmem. A konečně samozřejmosti, že chrlit auta je dobrá věc. Český stát na investičních pobídkách zaplatil za jedno pracovní místo 4.500.000 korun,“ říká.

Vít Klusák (*1980) rovněž vystudoval dokument na FAMU. Vedle oceňovaných snímků Český sen (2003) a Český mír (2010), které spolurežíroval s Filipem Remundou, natočil mj. filmy Začátek světa (1999), Ocet (22 min., 2001) nebo Vlast a Burian (2003). Jako kameraman spolupracuje s jinými významnými českými tvůrci: Martinem Marečkem, Vítem Janečkem nebo Lucií Královou. Spolu s Filipem Remundou vede od roku 2003 produkční společnost Hypermarket Film.