Sophie Hunger dostala Akropoli do kolen

Pátek 1. října dobyla švýcarská písničkářka Sophie Hunger pražský Palác Akropolis svým dokonalým a přirozeným hudebním projevem.

Tato talentovaná mladičká Švýcarka se v České republice představila poprvé před několika lety, když předskakovala Eriku Truffazovi. Poté se k nám vrátila mimojiné i letos v rámci festivalu Colours of Ostrava. Teď přijela dobýt ještě Prahu, což se jí jednoznačně povedlo.

Většinu písniček zahrála ze svého posledního alba s názvem 1983, který napovídá rok jejího narození. Svým emotivním a hravým hlasem vás zaujme už od prvních okamžiků. Její písně jsou rafinované, se zajímavými aranžemi. Na zpěvaččin nízký věk znějí naopak velmi vyspěle. Dokáže si dokonale pohrát nejen se slovy a hlasem, ale především s jeho intenzitou. Často bývá přirovnávána ke své islandské kolegyni Björk nebo legendární Nico. Pro mě je ale Sophie kapitolou sama pro sebe, na rozdíl od Björk si například tolik nehraje s frázováním, ale jen sílou hlasu. Ve vteřině se na pódiu z nenápadné dívky s tichým hláskem dokáže změnit na divokou a nesmírně výraznou ženu, která vás svým silným hlasem prostě dostane do kolen. Celý koncert jsem málem jen nevěřícně stála a užívala si tu dokonalou hru melodií a nespoutané originality.

Sophie sama na pódiu kromě zpěvu k většině písní hraje na kytaru, případně na klavír. Právě i díky svému původu zpívá ve čtyřech jazycích, bohužel tedy i v němčině, která mi zkrátka osobně přijde jako naprosto nehudební jazyk. Což není kritika vůči Sophie, ale obecně k německy zpívaným textům. Většina písní však byla v angličtině. Sophie pak na pódiu doplňuje čtveřice vynikajících hudebníků. Zejména musím vyzdvihnout famózního bubeníka Dominika nebo trombonistu Michaela.

Celý koncert byl velmi podmanivý a intimní. Sophie si s vašimi smysly dokáže pohrát přesně dle svého gusta. Představila se jako velice silná osoba se spoustou zajímavých nápadů, nesoucích její originální hudební rukopis. Písněmi napříč se především proplétá obrovská přirozenost, která dává celému koncertu zvláštní kouzelnou atmosféru.

Je zcela zřejmé, že o této švýcarské písničkářce ještě hudební svět mnoho uslyší. A já osobně se už teď nemůžu dočkat, až se Sophie opět vrátí na pódia českých klubů či festivalů a budu si moci znova vychutnat tu nepopsatelnou nádheru její tvorby.