Rozhovor s autorem knihy „Vstříc bouříˇ“ Normanem Ollestadem

Jedná se o dobrodružný a psychologický příběh tehdy jedenáctiletého chlapce, který jako jediný přežil leteckou havárii. Kniha, která se hned po svém vydání setkala v USA s obrovským úspěchem, poutavě vypráví, jak autor přežil leteckou katastrofu, jak zpracovává smrt svého otce, který při ní zahynul a jaké následky to mělo pro jeho budoucí život.Kniha Normana Ollestada zaujala i filmovou společnost Warner Bros., která si na tento dobrodružný psychologický příběh koupila filmová práva.

Hned poté, co byla vaše kniha “Crazy for the Storm” v červnu 2009 vydána, obsadil jste první místa žebříčků nejlepších bestsellerů pro The New York Times a The Los Angeles Times. Kniha Crazy For The Storm byla též vybrána do červnového výběru knih Starbucks a iTunes ji vybrala jako jednu z nejlepších publikací léta. Nedávno byla zvolena i společností Amazon jednou z “nejlepších knih roku”. Očekával jste takový bezprostřední a obrovský úspěch?
Překvapilo mě, že tolik lidí zaujal život, jaký jsem vedl se svým otcem. I když můj otec byl dynamický a pozoruhodný člověk, který žil v jedinečném období americké historie a prostředí kalifornských pláží je fascinující samo o sobě, přesto jsem si nemohl být jistý, jestli to bude lidi zajímat natolik, aby si knihu koupili. Prorazit na knižním trhu není snadné, když je tu tolik jiných zábav.

V listopadu 2009 bude vaše kniha v regálech knihkupectví v České republice. Co myslíte, že by mohlo české čtenáře na vaší knize zajímat nejvíce – když vezmeme v úvahu, že jsme sice lyžující národ, ale nemáme moře, a naše historie v sedmdesátých letech byla zcela jiná.
Všichni máme otce – kteří tu buď ještě jsou, nebo nás opustili. Mnozí z nás jsou sami rodiči. Tak trochu komické je, že v šedesátých a sedmdesátých letech se odehrála naše americká verze vašeho Pražského jara – byli jsme svobodný a rozpínající se národ, než jsme se v osmdesátých letech uzavřeli a stali se z nás konzervativci. Tenhle příběh to všechno spojuje dohromady.

V kolika zemích – mimo anglicky mluvící – bude vaše kniha publikována?
Zatím asi tak v deseti.

Pracujete už na nové knize?
Právě jsem začal. Je to o tom, jak jsem dospěl ke svému současnému životu, v němž jsem šťastný. Ale tato životní dráha, která doopravdy začala, až když jsem opustil univerzitu a vydal se do St. Antonu v Rakousku, abych se tam takříkajíc poflakoval na lyžích po horách, byla svízelná a hodně mě změnila. Byl jsem tak trochu romantik, uvízlý ve vyjetých kolejích v Los Angeles, a hledal jsem “těžkosti”, protože jsem si právě přečetl “Nesnesitelnou lehkost bytí”.

Věříte v osud, který je nám předurčen? Nenapadlo vás někdy, že váš otec možná mohl podvědomě předvídat katastrofu a vést vás tak, abyste byl připraven na ten den, kdy dojde k havárii letadla?
Myslím, že mě otec nepřipravoval zrovna na tuhle katastrofu, ale spíš na život obecně – který je vlastně sérií pohrom, s kterými se musíme naučit zacházet, jestli chceme být v životě šťastní a ne jím jen proplouvat.

Když jste psal svou knihu vzpomínek, hodně jste se zabýval vztahem ke svému otci a možná jste si tím odpověděl na spoustu otázek z dětství. Každopádně však váš vztah s matkou byl někdy poněkud problematický, zejména kvůli jejímu příteli Nickovi. Překonal jste tyto pocity, když jste psal tuto knihu a vracel se znovu do dětství?
Kniha je vyjádřením toho, co jsem si uvědomil a pochopil, ale zdaleka nedokáže plně vyjádřit pocity dítěte.

Vyrostl jste v bohémské kultuře surfařské komunity v jižní Kalifornii sedmdesátých let. Vychovával byste svého syna také v takové atmosféře, kdybyste k tomu měl příležitost?
Bydlíme hned u pobřeží ve Venice Beach, takže z té atmosféry tu stále něco zůstalo. Chci, aby to můj syn všechno vstřebával, aby byl připraven a měl ve svém životě na výběr.

Když jste se zapsal na obor tvůrčí psaní na UCLA, zvolil jste si kariéru spisovatele. Bylo už tehdy vaší hlavní myšlenkou, že jednoho dne napíšete své vzpomínky, nebo vás prostě lákalo psaní knih obecně?
Psaní začalo být kromě lyžování a surfování třetím způsobem, jak se vyjádřit. Bavilo mě psát povídky – byl to uspokojující výkon, který stál za tu námahu. Pak jsem ale zjistil, že je to jediná věc, kterou chci dělat, věnovat jí své denní úsilí. A surfování a lyžování moje psaní zdravým způsobem doplňují. Zdá se, že tyhle tři věci patří nějak dohromady.

Warner Bros. zakoupila filmová práva na vaši knihu. Máte už v hlavě nějakou představu herce, který by měl hrát vaši postavu?
Moji ne, ale mého otce – a to by mohl být Matt Damon nebo Josh Brolin nebo Daniel Day Lewis.

Jaké je hlavní poselství vaší knihy? Co byste chtěl, aby si z ní čtenáři odnesli?
Krása a štěstí se skrývá na konci, nebo někdy uvnitř, strádání a těžkostí – naučte se mít rádi bouři, protože ta přijde tak jako tak, ať se schováte kamkoliv.

Jak se váš syn dívá na vaši spisovatelskou dráhu?
Zdá se, že můj syn nově objevil hodnotu knih a čtení, což mu hodně pomohlo ve škole. Tak to už stojí za všechno to úsilí.