Sunflower Caravan pokřtili své nové album

Tato pražská tříčlenná kapela pokřtila v Paláci Akropolis 23.listopadu 2010 své druhé album s názvem A Little Bit More, kde už opustili čistě instrumentální hudbu a pustili se i do vokálů.

Loňské debutové album Sunflower Caravan se stejnojmenným názvem bylo čistě instrumentální, největší důraz byl kladen na hammondy pod prsty frontmana kapely Andyho. Právě tento nástroj se pro ně stal značně charakteristickým a zajistil tak skupině prvek, který je na první poslech odlišoval. Skladby byly velmi energické, někdy naopak baladické, vždy se skvělými klávesovými i klavírními částmi.

Po čase se Andy začal pouštět do zpěvu, takže jsem začínala mít trochu strach, zda kapela nesklouzne od atypického rocku k popu. Kromě toho mi nezbývá než Andyho pěvecké začátky kritizovat, a ne zrovna lichotivě. Bohužel se dost často utápěl ve vlastní nezkušenosti. Ale kapela se pak naštěstí na nějaký čas zavřela do zkušebny, aby zapracovala na nové desce, kde už naopak není jediná čistě instrumentální skladba a ve všech písních zpívá Andy.

Album otevírá dynamická Broken, která i na křtu sklidila mezi publikem značný úspěch. Kromě chytlavé melodičnosti a dynamiky ji hlavně zdobí Andyho, už konečně vyzrálejší hlas. Tímto se mu snad zpětně omlouvám a zároveň před ním smekám, protože pokrok udělal značný, a zpěv už v písních nepřekážel, ale naopak je mile obohacoval.

Na koncertě pochopitelně asi největší úspěch sklidily skladby Get High, kterou už fanoušci mohli zaslechnout na mnoha koncertech ještě před samotným křtem, a Meat Free Monday, která rozezpívala celou Akropoli. Skupina si na svůj křest přizvala také hosta v podobě Justina Lavashe, který se podílel na textech z nového alba. Ke konci večera si Sunflower Caravan vypůjčili písničku od kluků z Hanspaulky a ošatili tak C.V.A.N. do nového kabátu, který byl absolutně novátorský, originální, takže je víc než zřejmé, že kluci v sobě prostě mají ještě mraky výborných hudebních nápadů. Kromě toho tato skladba mohla fungovat i zároveň jako pozvánka na afterparty, kde pro tento večer dělal DJe právě Mardoša z Tata Bojs.

Celkově jsem z koncertu byla nadšená, byl dynamický a opět překypoval zajímavými nápady, ale možná s trochou lítostí nejde neopomenout onen přechod k vokálům, kdy tak vystoupení ztratilo svou dravost. Dřív totiž kapela byla jedinečná díky svým hammondům, které div Andy během svých koncertů nepřevrátil, lítal po pódiu a koncert si užíval i zcela beze slov, snad kromě pozdravu téměř nikdy nemluvil. Teď když už se Andy dal do zpěvu, nejenže častěji sedí u klavíru místo hammondů, už ani nepoletuje po pódiu a vypadá, jako by se maličko usadil. Změna to je poměrně zásadní, ale u těchto tří skvělých hudebníků mi vůbec nevadí, sice trochu ztratili svůj originální háv, ale zase poodkryli řadu zajímavých hudebních myšlenek.