Pernštejn

o hradě

Na jednom ze skalnatých ostrohů Českomoravské vysočiny, údolími, vyrývanými do tohoto prastarého masívu řekou Svratkou a jejími přítoky, nad zeleným mořem lesů, jež byly v dávných dobách domovem jelenů, medvědů, vlků a zubrů i lovců, uhlířů a kutačů rud, stojí nad městečkem Nedvědicí jeden z našich nejzachovalejších a nejkrásnějších hradů - Pernštejn.

Gotický hrad se nachází u Nedvědice na Moravě v okrese Žďár nad Sázavou na vysoké skále, nad soutokem řeky Svratky a Nedvědičky.

Hrad Pernštejn

Jméno "Pernštejn" pochází z německého slova Bärenstein, což znamená "medvědí kámen". Hrad je pojmenován po pernštejnské vážené rodině, po jednom z nejvýznamnějších moravských šlechtických rodů, který v té době vlastnil část České země.

Už z daleka jsou nad lesy vidět špičky věží majestátního hradu. Pernštejn trůní na vysoké skále, která o pořádný kus převyšuje své okolí. Není se čemu divit, hrad musel být co nejnedobytnější.

Zachoval se dodnes jakoby zázrakem ve své neporušené gotickorenesanční podobě tak, jak jej dostavěli v první polovině 16. století Pernštejnové, tehdy nejbohatší a nejmocnější panský rod Českého království. S architektonickou zachovalostí hradu však bohužel kontrastuje stav pernštejnských písemností. Nenávratně zmizely truhlice, ve kterých byly na hradě uschovávány důležité dokumenty i kronika rodu, kterou znal ještě Jungmann. V minulosti býval Pernštejn významným a bohatým sídlem. Tak jak vypadal hrad v 16. stol., tak vypadá dodnes. Tedy s malou kosmetickou úpravou. Když jej dobývali Švédové, podařilo se jim sestřelit dvě patra hranolové věže. Ta je dnes o něco nižší a s palácem ji nespojují dvě přemostění, ale jen jedno. Největší slávy hrad dosáhnul na přelomu 15. a 16. století. Rod Pernštejnů se rozrostl, a tak bylo třeba malý hrádek přebudovat na velké sídlo. Byl rozšířen hradní palác a zřízeno nové nádvoří. Vznikla také první přístavba vně ohradní zdi. Hrad začal ztrácet obranný charakter a proměňoval se v obytné místo, z opevnění zůstalo jen to nejnutnější. Hradby, brány a střílny. V 16. století navštívila hrad renesance. Byly zútulňovány obytné místnosti, postaven byl také nový trakt a zařízena knihovna, která dodnes čítá okolo 13 000 svazků a listin.

Co na hradě uvidíte

Prohlídka Pernštejna vás provede historií hradu i jeho pověstmi, kdo ví, třeba se vám podaří narazit na místní bílou paní. Ovšem pozor, vyhněte se pohledu do hradních zrcadel, prý berou krásu. Nevěříte-li pověstem, nechte se unést krásou čtyř různobarevných oken symbolizujících čtyři roční období. Ta se nachází na věži jménem Barborka, je pojmenovaná po svaté Barboře, ochránkyni všech hradů, horníků a vojáků. Každá prohlídka začíná u vrátnice, která se nachází před vstupem do hradního paláce. Nad vstupními dveřmi se skví rodinný znak Pernštejnů, zubr s houžvím v nozdrách. Před vstupem do hradu nejednoho návštěvníka jistě napadne, že hrad vypadá vcelku neobvykle i zvenku. Jak by také ne. Celý hrad je obložen slušivými arkýři, které vytváří zajímavý efekt. Způsobují, že plocha hradu v přízemí je menší než ve vyšších patrech.

Za povšimnutí stojí i stavební materiál. Při delším pohledu zjistíte, že zdi hradu jsou lehce atypické. Není se čemu divit, na stavbu hradu byl použit mramor - netradiční materiál na stavbu hradu. Mimo hradní palác je přístupná temná hladomorna a honosná hradní kaple. Obojí se nachází v samotném areálu hradu, za pokladnou. 

Město Bystřice nad Pernštejnem

Město obklopují hluboké lesy. Bystřicí protéká stejnojmenná řeka Bystřice. Bylo založené ve 13. století (první písemná zmínka pochází z roku 1298), získalo svoje pojmenování díky říčce Bystřici, která tímto městem protéká. Ve 14. století se Bystřice stala hospodářským a obchodním centrem okolních vsí, které patřily do pernštejnského panství. V roce 1580 byla Bystřice povýšena Rudolfem II. na město. Roku 1588 Jan z Pernštejna prodal Pernštejn a pernštejnské panství městu Brnu a tím skončila vláda Pernštejnů v tomto městě. Majitel města se posléze často měnil. Brno zanedlouho prodalo Bystřici Václavu Plesu Heřmanskému ze Sloupna. Roku 1905 byla zavedena do města železnice, což mělo za následek rozvoj průmyslu. K rozvoji města také přispěl rozvoj uranového průmyslu v Dolní Rožínce. Dne 10. května 1925 dostala Bystřice přízvisko "nad Pernštejnem".

Zvole nad Pernštejnem

První zmínka pochází z roku 1307. V roce 1488 byla ve Zvoli tvrz. Dominantním i nejcennějším objektem v obci je kostel sv. Václava. Byl postaven podle plánu J. B. Santiniho. Nádherná stavba na půdorysu řeckého kříže má dvě věže a kopuli se svatováclavskou korunou, zeměkoulí a křížem.

obec Dolní Rožínka 

První zmínka o obci pochází z roku 1369. V letech 1503-1589 byla majetkem pánů z Pernštejna a v roce 1731 připadla rodu Mitrovských. Ti sídlili na zdejším zámku až do roku 1945. Po roce 1954, kdy se zde začalo s průzkumem a následnou těžbou uranové rudy se obec několikanásobně rozrostla. 

Muzeum veteránů Dolní Rožínka

V obci Dolní Rožínka - v obci jako v každé takové bylo kdysi postaveno zemědělské družstvo. Dnes je právě tam umístěno muzeum historických vozidel. V nově opravené hale je opravdu k vidění pěkný kus historie. Od Tatry 12, přes různé modifikace Tatry 57, autobusu na podvozku asi T 43, přes šestikolovou Tatru k armádním 805. Ty byly k vidění se zajímavými, ne moc běžnými karoseriemi.

Z poválečných strojů se můžete podívat na legendární 603, několik 613, včetně dvou dochovaných kusů T 613 vyrobených v modifikaci rychlá sanita. Bylo jich vyrobeno jen pár. Fungovaly dobře.

Doby šedesátých let reprezentují stroje naší armády Gaz 69 a 69A, dále pak modrobílé vozy Veřejné bezpečnosti. To už opravdu člověk nevidí vlastně nikde. V muzeu jsou k vidění i motoristické lahůdky.

Šiklův Mlýn

Nedaleko obce Zvole u Bystřice nad Pernštejnem se nachází velký přírodní park Westernového městečka Šiklův Mlýn. 

Návštěvníci se rázem ocitnou v Americe konce 19. století. Ke shlédnutí jsou stavby, postavené podle původních vzorů. Najdete zde velký Saloon, kavárny a herny, městské lázně, kostelík se hřbitovem, úřad šerifa i s vězením a muzeum železnice "UNION PACIFIC" se svým nádražím. 

Pravidelně se zde koná velká westernová show s ukázkami jízdy na koni, včetně filmových, kaskadérských a pyrotechnických efektů, scének z pravého westernu, ukázek rýžování zlata, jízdy na elektrickém býkovi, soutěží a mnoho dalších zajímavostí.

Nedvědice

Městečko Nedvědice patří se svými třinácti sty obyvateli k největším obcím Tišnovska. Již od začátku 20. století je vyhledávaným letoviskem, poněkud později i střediskem zimních sportů. Známý je nedvědický mramor, který zde býval těžen v několika lomech a byl po staletí používán na mnoha významných církevních i světských stavbách. Získal dokonce ocenění i na světové výstavě v Paříži. Ve středu městečka Nedvědice se nachází farní kostel sv. Kunhuty, který byl postaven v roce 1727 na místě dřevěného kostelíka z roku 1520. Hlavní oltář patří mezi cenné řezbářské práce. Nedvědice leží v mírně zvlněné krajině na levém břehu Lužnice, severovýchodně od Soběslavi, na rozhraní pánve Soběslavských blat a výše položenou planinou v ohbí Lužnice jižně od Tábora. 

Lyžařský areál Nutrie Nedvědice - Kovářová

Na Kovářové jsem se už jako malá holka učila lyžovat. V roce 1928 byl v Nedvědici založen první lyžařský oddíl při Sportovním klubu Pernštejn, který pořádal závody v běhu na lyžích (10 a 12 km), ve skoku na lyžích a ve sjezdu. Nejvíce byly využívány terény kolem Kovářové. Po osvobození v roce 1945 však již nebyl oddíl obnoven, tradice sjezdového lyžování ovšem pokračovala. Nedvědice byla vyhlášeným lyžařským střediskem především pro návštěvníky z Brna.

Ski Karasín 

Skiareál u obce Karasín nedaleko Bystřice nad Pernštejnem. Lyžařská škola, noční lyžování, umělé zasněžování. Ke skiareálu patří parkoviště a restaurace jejíž součástí i rozhledna s krásným výhledem na Českomoravskou vrchovinu.

Na Pernštejnu jsem byla mnohokrát a ráda se tam vracím, moc se mi hrad líbí. Poprvé jsem tento hrad spatřila asi ve 2 letech, když jsem začala jezdit kolem hradu s rodiči do Nedvědic lyžovat. Prý jsem uměla dříve lyžovat než chodit. V Nedvědíně je ideální sjezdovka právě pro děti nebo začínající lyžaře. Později jsme začali jezdit na Karasín, kam občas jezdíme dodnes.