Prachovské skály

Typ článku: Cestování a památky

Datum vložení: 05. 12. 2010

Prachovské skály a vše o nich


 

Prachovské skály se nachází nedaleko Jičína a jsou snad jedním z nejznámějších a nejnavštěvovanějších míst v Českém ráji. Rozsáhlé skalní město na SZ okraji Jičínské kotliny vzniklo usazením pískovců na dně druhohorního moře a je součástí českého křídového masivu. Křídovými usazeninami pronikají drobná vulkanická tělesa (vrchy Svinčice 451 m a Malá Svinčice 446 m).

 

Něco o skalách - historie

Prachovské skály jsou státní přírodní rezervací a takto chráněny již od roku 1933. Rozlohou je neveliké, ale turisticky a horolezecky bohaté skalními seskupeními s prehistorickými nálezy, je chráněno jako přírodní rezervace. Četné rokle, strže, úžlabiny, vyhlídky, osamocené pískovcové věže, jehly i skupinové skalní bloky (soustředěné na poměrně malém prostoru jižně od hlavní komunikace) a další méně vyhledávané skály (v severní a západníčásti prostoru) vytvářejí z Prachovských skal významný turistický objekt. Nejzajímavější partie skal jsou snadno přístupné po bezpečných turisticky značených cestách a mnoho překrásných vyhlídek zajišťuje dokonalý přehled prostoru Prachovských skal. Prachovské skály jsou odedávna osídlené lidmi. První obyvatelé, kteří zanechali stopy po svém pobytu, užívali kamenné, později bronzové nástroje. Ve skalách nacházeli útočiště před nepřáteli, ochranu před nebezpečím. Po příchodu prvních Slovanů obyvatelé Prachovských skal vybudovali mohutné, dodnes patrné opevnění. Prachovské skály ve své době patřily k největším starověkým hradištím na českém území.

Někdy v polovině 13. století král Přemysl Otakar I. založil na blízkém čedičovém vrcholku mohutný hrad Velíš a Prachovské skály se staly součástí velíšského panství. Ale již roku 1337 přechází panství do rukou Vartemberků, o stopadesát let později jej získávají Trčkové z Lípy a na počátku 17. století Smiřičtí ze Smiřic. Prachovské skály v té době byly obydleny, na jejich území se nacházely osady, jejichž názvy se zachovaly dodnes - Zadní a Přední Moravsko, Valy. Roku 1625 se Velíšské panství stalo součástí Frýdlantského vévodství Alberta Eusebia Valdštejna. Po jeho smrti roku 1634 bylo vévodství zpustošeno a osady ve skalách navždy zanikly. Obecně lze říci, že spodní vrstvy usazenin patří k těm nejměkčím, proto také při úpatí dnešních skalních věží nacházíme prohlubně, výklenky či jeskyně.

 

Malý okruh

Malý okruh mohou využít návštěvníci Prachovských skal pro krátkou procházku a letmé seznámení se s dominantami Prachovských skal. Je asi 1,5 km dlouhý okruh. Na okuhu se nachází 1. stoupání a 2 vyhlídky. Okruh vede nádherným prostředím Císařské chodby. Stejně jako velký okruh začíná i tento u Turistické chaty, odkud se vydáme po žluté turistické značce spolu s dalšími turistickými značkami směrem k ústí Císařské chodby. (Malá zajímavost - jen v málo místech se setkáte s turistickým značením, ve kterém jsou obsaženy všechny barvy turistického značení - jako zde). U ústí Císařské chodby se okruh dělí. Zvolit můžeme jakýkoliv směr. My odbočíme vpravo a po schodišti začínáme stoupat myší dírou (Malá Fortna) až na vyhlídku Českého ráje. Odsud se dá shlédnout značná část turisticky atraktivního území Prachovských skal. Z vyhlídky zamíříme k rozcestí U buku a odtud společně se zelenou značkou navštívíme Vyhlídku míru nad císařskou chodbou, kudy budeme později sestupovat.

Dále pak pokračujeme až na rozcestí Nad císařskou chodbou, odkud začneme společně s červenou značkou sestupovat Císařskou chodbou zpět k Turistické chatě. Jak si můžeme všimnout, ne nadarmo dostala Císařská chodba tak honosné jméno. Po průchodu Císařskou chodbou se ocitáme opět na místě, odkud jsme vystupovali myší dírou (Malou Fortnou) po schodech vzhůru. Zbývá nám tedy jen vrátit se zpět k Turistické chatě. 

 

Velký okruh

Velký okruh nás seznámí s velkým množstvím zajímavých míst Prachovských skal a je asi nejatraktivnější a nejzajímavější cestou skalními masívy. Vřele doporučujeme jeho projití návštěvníkům, kteří jsou ve skalách na první návštěvě.

Velký okruh začínáme u Turistické chaty. Odsud se vydáme po zelené turistické značce, která mimochodem celý okruh označuje, prozatím i s červenou turistickou značkou směrem k Pechově vyhlídce. Po asi 200metrech se značky od sebe oddělují a nás hned na začátku čeká strastiplný výstup po mnoha kamenných schodech, které vedou až k oné vyhlídce. Zde se nám rozprostře výhled do Zelené rokle. Po shlédnutí scenérií se vydáme dále až na rozcestí Nad Fortnou, kde se opět k nám připojuje červená turistická značka a spolu s ní sestupujeme mezi skalní masívy na místo nazvané Fortna. Posléze se od červené oddělíme a vstupujeme do roztodivného labyrintu skalních masívů u Šikmé věže.

Pokud se v pořádku vymotáme z labyrintu, dojdeme k další zajímavé vyhlídce, a to Šikmé věži. odsud se nám skýtá výhled směrem na jih k Ostružnu a Veliši. Od Šikmé věže nás zelená značka vede křížem přes naši již známou červenou značku, která pokračuje k hotelu Pod Šikmou věží a kolem pamětní desky V. Náprstky mezi skalami vzhůru k rozcestí U buku. Odsud pokračujeme společně se žlutou na Vyhlídku míru, kde se nám otevírá pohled do císařské chodby a směrem k zadní točenici. Z vyhlídky pokračujeme již po hřebeni Bukoviny na rozcestí Nad císařskou chodbou a dále na Hlaholskou vyhlídku. Od vyhlídky jdeme ještě kousek po hřebeni a již nás velký okruh vede klikatými cestami točenice dolů mezi skalní obry. Po schůdkách stoupáme dolů a nahoru a opět dolů a míjíme Rumcajsovu a Hakenovu vyhlídku (těsně u sebe). Točenicí poté kličkujeme skalami až vystoupáme k Všetečkově a Šlikově vyhlídce. Z těchto vyhlídek se nám skýtá pohled z druhé strany Císařské chodby. Již nám zbývá tedy jen sestoupit dolů k ústí Císařské chodby a spolu s dalšími turistickými cestami jít zpět k Turistické chatě.

 

Vyhlídka Míru

Vyhlídka Míru se nachází ve střední části skal, poskytuje nám asi nejlepší rozhled na velké území skalního města Prachovských skal a na horizont západním směrem. Z vyhlídky je možné spatřit velké množství skalních věží a mnohdy i pohled na horolezce zdolávající některou z nich.

 

Šikmá věž

Kdo zná alespoň trochu Prachovské skály, jistě ví o známé skále, která se tyčí na jižním úbočí této oblasti. Jmenuje se Šikmá věž a na jejím vrcholu se nachází vyhlídka zvaná Vítkova. Na vyhlídku vedou schody vytesané do skály. V mimulosti musel být z vyhlídky jistě krásný výhled do okolí k Jičínu, k ostuženským rybníkům a na Veliš. Dnes, v době psaní této stránky, je vyhlídka bohužel zpola převýšena stromy a výhled z ní není nic moc. Uvažuje se o částečném vykácení stromů překážejících ve výhledu. K vyhlídce se dostaneme po velkém okruhu od turistické chaty.

 

Vyhlídka Křižkovského

První vyhlídkou, kterou potkáme od vstupu do Prachovských skal a po průchodu Brankou od bývalého hotelu Český ráj, je právě vyhlídka Křižkovského sboru, pojmenovaná na paměť návštěvy tohoto souboru v Jičíně. Původní název vyhlídky zněl "První pohovka". Z vyhlídky je široký rozhled východním, severním a západním směrem. Na východě jsou vidět Kumburk a Bradlec, severně pak Tábor, Morcínov, Kozlov a Kozákov - dole vúdolí soustava jinolických rybníků s tábořištěm. Na severozápadě a severu se skýtá hezký pohled na Trosky a vrch Vyskeř - v dálce pak hruboskalské skalní město. Severně za hradbou kopců jsou vidět Krkonoše.

 

Hlaholská vyhlídka

Vyhlídka je druhou, na kterou narazíme v Prachovských skalách při vstupu od Branky. Na rozdíl od vyhlídky Křižkovského sboru se nám naskytne díky vzrostlým stromům pramalý výhled - pouze pohled východním směrem k Přivýšině a dolů k Jinolicím.

 

Dále zde najdeme vyhlídky - Hakenova vyhlídka, Rumcajsova vyhlídka, Vyhlídka Českého ráje, Všetečkova vyhlídka, Šlikova vyhlídka, Pechova vyhlídka, Ervínův hrad, Skautská vyhlídka,  Seifertova vyhlídka. Císařská chodba, Masarykova cesta, Myší díra.

 

Starý Hrádek

Staroslovanské hradiště s pohřebištěm z 10.-13. století nacházející se uvnitř Prachovských skal na rozsáhlé zalesněné plošině s téměř svislými stěnami na všech stranách, přístupný pouze z východu po úzké šíji, u značené turistické stezky.

 

Prachovské skály nejsou uzavřenou oblastí a jsou přístupné celoročně - u vchodů do skal se vybírá vstupné. 

 

 

Malý okruh

pro méně,hlavně časove, náročnou prohlídku skal nám poslouží kratší asi 1,5 km okruh. na okuhu se nachází 1. stoupání a 2 vyhlídky. Okruh vede nádherným prostředím Císařské chodby. Pro méně náročné návštěvníky skal.MALÝ OKRUH: (mapka)
Malý okruh mohou využít návštěvníci Prachovských skal pro krátkou procházku a letmé seznámení se s dominantami Prachovských skal.

Stejně jako velký okruh začíná i tento u Turistické chaty, odkud se vydáme po žluté turistické značce spolu s dalšími turistickými značkami směrem k ústí Císařské chodby. (Malá zajímavost - jen v málo místech se setkáte s turistickým značením ve kterém jsou obsaženy všechny barvy turistického značení - jako zde) U ústí Císařské chodby se okruh dělí. Zvolit můžeme jakýkoliv směr. My odbočíme vpravo a po schodišti začínáme stoupat myší dírou (Malá Fortna) až na vyhlídku Českého ráje. Odsud se dá shlédnout značná část turisticky atraktivního území Prachovských skal. Z vyhlídky zamíříme k rozcestí U buku a odtud společně se zelenou značkou navštívíme Vyhlídku míru nad císařskou chodbou, kudy budeme později sestupovat. Dále pak pokračujeme až na rozcestí Nad císařskou chodbou odkud začneme společně s červenou značkou sestupovat Císařskou chodbou zpět k Turistické chatě. Jak si můžeme všimnout ne nadarmo dostala Císařská chodba tak honosné jméno. Po průchodu Císařskou chodbou se ocitáme opět na místě odkud jsme vystupovali myší dírou (Malou Fortnou) po schodech vzhůru. Zbývá nám tedy jen vrátit se zpět k Turistické chatě.

 

Velký okruh

Velký okruh nás seznámí s velkým množstvím zajímavých míst Prachovských skal a je asi nejatraktivnější a nejzajímavější cestou skalními masívy. Vřele doporučujeme jeho projití návštěvníkům, kteří jsou ve skalách na první návštěvě.

Velký okruh začínáme u Turistické chaty. Odsud se vydáme po zelené turistické značce , která mimochodem celý okruh označuje, prozatím i s červenou turistickou značkou směrem k Pechově vyhlídce. Po asi 200 metrech se značky od sebe oddělují a nás hned na začátku nás čeká strastiplný výstup po mnoha kamenných schodech, které vedou až k oné vyhlídce. Zde se nám rozprostře výhled do Zelené rokle. Po shlédnutí scenérií se vydáme dále až na rozcestí Nad Fortnou, kdese opět k nám připojuje červená turistická značka a spolu s ní sestupujeme mezi skalní masívy na místo nazvané Fortna. Posléze se od červené oddělíme opět oddělímea vstupujeme do roztodivného labyrintu skalních masívů u Šikmé věže. Pokud se v pořádku vymotáme z labyrintu dojdeme k další zajímavé vyhlídce a to Šikmé věži. odsud se nám skýtá výhled směrem na jih k Ostružnu a Veliši. Od Šikmé věže nás zelená značka vede křížem přes naši již známou červenou značku, která pokračuje k hotelu Pod Šikmou věží a kolem pamětní desky V. Náprstky mezi skalami vzhůru k rozcestí U buku. Odsud pokračujeme společně se žlutou na Vyhlídku míru, kde se nám otevírá pohled do císařské chodby a směrem k zadní točenici. Z vyhlídky pokračujeme již po hřebeni Bukoviny na rozcestí Nad císařskou chodbou a dále na Hlaholskou vyhlídku. Od vyhlídky jdeme ještě kousek po hřebeni a již nás velký okruh vede klikatými cestami točenice dolů mezi skalní obry. Po schůdkách stoupáme dolu a nahoru a opět dolů a míjíme Rumcajsovu a Hakenovu vyhlídku (těsně u sebe). Točenicí poté kličkujeme skalami až vystoupáme k Všetečkově a Šlikově vyhlídce. Z těchto vyhlídek se nám skýtá pohled z druhé strany Císařské chodby. Již nám zbývá tedy jen sestoupit dolů k ústí Císařské chodby a spolu s dalšími turistickými cestami jít zpět k Turistické chatě.

 

Odhadovaná délka okruhu: asi 5 km
Časová náročnost: asi 2 hodiny klidné chůze
Počet navštívených vyhlídek: 8
Vyhlídky: Pechova vyhlídka, Šikmá věž, Vyhlídka míru, Hlaholská vyhlídka, Rumcajsova a Hakenova vyhlídka, Schlikova vyhlídka a Všetečkova vyhlídka
Turistická značka: zelená
 

Velký okruh nás plně seznámí se zajímavostmi a pozoruhodnostmi tohoto nádherného místa Českého ráje. Při časové tísni či jiných okolnostech můžeme využít k prohlídce malý okruh.

 

 

Prachovské skály se obnovují

„Podívejte se na ty hajné, už nevědí, kde by těžili dřevo...“ a tak podobně, zní Prachovskými skalami. „Konečně zase jsou vidět skály...“, říká druhá skupina návštěvníků. Pravdu mají oba tábory.

Abychom mohli vysvětlit, co se vlastně v Prachovských skalách děje, musíme si nejprve odpovědět na tři základní otázky:

  • Jak by to tady vypadalo, kdyby do toho nezasahoval člověk?

  • Jak to tu vypadá dnes?

  • Jak by to mělo vypadat dobudoucna?

Odpovědi nejsou jednoduché. Les není jako pole. Když na poli zjistím, že mi tu neporoste kukuřice, naseju napřesrok obilí. Nebo brambory, řepu, řepku... . Když v lese vidím, že se děje něco neblahého, že by bylo lépe, kdyby něco nebo vše bylo jinak, nemohu napřesrok vyměnit les.

Je to trochu jak s lidmi. Také bych byl rád, aby všichni byli zdraví, chytří, pracovití, skromní, zdvořilí. A jaká je skutečnost?

K první otázce. Ze sběru pylových stop z starých vrstev zeminy můžeme doložit vysoké procento stromů listnatých, habrů, buků, drobných keřů lísky, v suchých pískových stanovištích borovici. Ve vlhkých, studených inverzních údolích bychom asi nalezli jedli, snad i smrky.

Les by přirozeně vznikal a stárnul, asi jedna třetina stromů by byla v nějakém stádiu rozpadu, do toho semenáčky, ptáci, hmyz, sem tam nějaký ten pračlověk. Pračlověci potřebují oheň, dřevo. Zatím je jich málo. Už jejich prapravnuci zjistí, že je tu a tam napadne nějaká jiná skupina pralidí. Musí se opevnit. Zas je potřeba dřevo. A kolem hradeb přece nenecháme les, aby se nepřítel mohl přiblížit. Tož ho tedy vykácíme.

O mnoho genrací dále zjistíme, že nás dřevěné hradby před kanony neochrání, ale dřevo zas potřebujeme. Na stavby, na topení. A už se dostáváme k otázce druhé.

Někdy v osmnáctém staletí lidé zjistili, že bez hospodaření v lese to jaksi nepůjde. A protože to byli hospodáři dobří, začli vysazovat to, co nejvíce potřebovali, tedy smrk. Zásoby dřeva rostly, tu a tam se objevily polomy, škůdci. na počátku století dvacátého a to již můžeme doložit podle dochovaných lesnických map, byly Prachovské skály kryty starým jehličnatým, většinou smrkovým porostem.

Pak se rozmnožila bekyně mniška a sežrala celý Český ráj. Z té doby pocházejí již fotografie, kde ctihodní turisté v pumpkách, s holemi a dámy v dlouhých sukních a deštníky pózují před skalami. Zlaté časy fotografie i turistiky. Při pozorném zkoumání vidíme, jak se vše zalesňovalo, smrčky jsou vyrovnány do řad, tu a tam přísný hajný.

Při velmi pozorném zkoumání oné doby přijdeme na to, že sehnat tolik sazenic v relativně krátké době prostě nebylo možné. A tak se sazenice dovážely. Také z Alp, od Solnohradu..... .

A ty stromy, ten les, tu po devadesáti- sto letech dnes máme. Les má také ještě další, významné funkce - totiž rekreační, celospolečenskou, ochrannou. Hospodářská funkce lesa, zejména v přírodních rezervacích, již není ta nejdůležitější.

Jenže les byl vysazen jako hospodářský. Tedy převážně smrkové monokultury. Ve věku kolem osmdesáti - sto let stromy nejsou tak vitální. Chřadnou, těm alpským smrkům je tu teplo. Mají málo mízy, smůly. To se neobyčejně líbí jednomu zcela přirozeně se vyskytujícímu druhu broučků, lýkožroutovi smrkovému, tak řečenému kůrovci. Druhá otázka je zodpovězena. Máme zde souvislé plochy stejnověkých, smrkových monokultur, napadených kůrovcem.

A co se s tím dá dělat? Fundamentalista by řekl - nic, nechat to přirozenému vývoji. Za nějakých tisíc let bychom tu opět měli ten starý, dobrý, Hercynský prales.

Dnes, podle současného stavu poznání, se domníváme, že příčinou rozsáhlých kalamit jsou ve významné míře druhová a věková skladba porostů. Snažíme se vrátit do oblasti Prachovských skal listnaté stromy. Na písková stanoviště borovice. Stromy, napadené lýkožroutem, co nejdříve z lesa odstranit, dřív, než se kůrovci začnou množit. Používáme všechny osvědčené způsoby proti kůrovcům- feromonové nástrahy, lapáky, včasnou kontrolu zdravotního stavu porostů.

 

 

 K situaci okolo Pelíšku

 V posledních letech se setkáváme s názory , že neudržujeme koupaliště Pelíšek. Kritizují nás místní , kteří si pamatují , jak na koupališti byla čistá voda. V koupališti nikdy nebyly řasy a žabinec. A je v tom dost pravdy. Až na jednu věc. Každým rokem jsme koupaliště na jaře vypustili a vyčistili jsme dno.

Areál postihla v roce 2004 velká havárie na parkovišti u Turistické chaty, kde se v podzemí propadly staré betonové trubky, které svádí vodu z prameniště Libuňky. Při opravě potrubí se zadržovaná voda spolu s bahnem a listím provalila a do údolíčka k Pelíšku a do koupaliště zanesla desítky kubických metrů bahna, písku a nečistot. Bahno jsme pomocí velké techniky (Menzimuck) vybrali, hasiči vystříkali dno rybníka hadicemi, opravili jsme část odvodu přepadu. Koupaliště bylo krátce v provozu, v létě se objevily řasy, sinice a okřehek, zkrátka žabinec. Lidem se to nelíbilo, čolci v jezírku se patrně radovali.

Příští rok se situace opakovala, i když byl rybník opět vyčištěn a vymyt hadicemi. Jen těch řas bylo víc a objevily se dřív.

Ta situace se opakuje každým rokem.

Při zkoumání příčin jsme dospěli ke zjištění, že nám nějak zmizela voda. Přítoky zleva i zprava v podstatě zanikly. Patrně všichni, kdo si koupaliště pamatují, vědí, že zprava, z údolí od Lahole, přitékal přes vodopádek poměrně velký přítok. Nezbylo z něj nic. Přítok z levé strany, z Hromové rokle, zanikl.

Hlavní napájecí zdroj, pramen Libuňky, nastačí zajistit dostatečný průtok koupalištěm. Voda je stojatá, zahnívá, dávno již není studená. Tropické počasí v předchozích letech, hlavně prudké nástupy jara, ohřívají koupaliště a podporují růst organického života.

Čolci a žáby jásají. My platíme se skřípáním zubů čištění, posloucháme nadávky, že ve vodě je neplecha. Je to neudržitelné.

Přírodě neporučíme. Nejsme schopni zajistit průtok jezírkem. Omlouváme se všem, kteří byli zvyklí na hezké koupaliště.

Jak dál, ukáže čas. Využití koupaliště konzultujeme s odborníky, se správou CHKO Český Ráj.

Prachovské skály patří k takovým oblastem České republiky, které má každý z nás tak trochu v povědomí. Jsou součástí toho, jak vnímáme svou zemi, jsou jedním z míst, kam jezdíme již od dětství na školní výlety podobně jako do Národního muzea, Národního divadla, nebo třeba do Kutné Hory.

Je to místo, od nepaměti osídlené lidmi, o jejichž osudech nemáme žádné zprávy a jejich život rekonstruujeme podle četných archeologických nálezů

 

 

 

 

 



Autor: jessynka

Články o kultuře, zábavě a cestování

Vkládejte jen vlastní články shodné s tématem webu. Nevhodné články budou smazány. Zakazujeme vkládat texty z jiných webů. Při porušování autorských práv nás prosím kontaktujte.

O sekci články o kultuře

Reklama za vstupenky • Požádat o aktualizaci článku • Jak přidat článek?

 

Autory článků jsou sami uživatelé. Vkládejte prosím pouze vaše vlastní články, které jsou shodné se zaměřením našeho webu, tedy články o kultuře. Oblibeny nenese odpovědnost za jejich slohovou podobu a gramatické chyby. Nevhodné články budou bez varování smazány. Oblibeny.cz si vyhrazuje právo smazat, nebo změnit obsah článků. Je zakázáno vkládat texty z jiných webů. V případě podezdření na porušování autorských práv nás prosím neváhejte kontaktovat. Naleznete u nás novinky ze světa kultury, informace a články, hudební recenze, kulturní zprávy, aktuality o tom co se kde děje a jiné aktuální události.