Black Label Society (Order Of The Black), 2010

  Poprvé se natáčelo v nově vzniklém studiu frontmana skupiny, přímo za jeho domem v Kalifornii, autor všech vybraných songů měl tak na práci klid a čas, což se jistě pozitivně na novém albu projevilo. Zakk, který má za sebou hektické období, během něhož odešel z doprovodné kapely mistra Ozzyho, byl hospitalizován po jednom z koncertů BLS pro celkovou slabost spojenou s nálezy na plicích a dalších životních zvratů, může být nadmíru spokojen. Dle mého názoru se jedná o nejlepší desku kterou kdy tato formace natočila a nominoval bych ji na album roku v kategorii Hard&Heavy.

 

Order of the black (v překladu "Řád černé") začíná zprudka, jak to má být, prvním singlem alba "Crazy Horse". A ve svižném tempu pokračuje a to peckou Overlord, charakteristickou zejména chytlavým rifem Zakkova signovaného Les Paulu. Pokračuje druhý singl, odtajněný ještě před vydáním, Parade of the Dead. K prvnímu zpomalení tempa dochází u čtvrté v pořadí, písně Darknest Days, klasická Zakkovka se sólem uprostřed. Následují Black Sunday, Southern Dissolution a konečně další ploužák s parametry megahitu The Time Waits For No One, na které je krásně vidět že Zakk není jen výborný kytarista, ale také zpěvák. Osmičku dostala moje asi nejoblíbenější skladba s příznačným názvem Godspeed Hellbound, energická, rytmická pecka, která mě nenechá nikdy v klidu. Pokračujeme skladbou War of Heaven a tklivou piánovkou Shallow Grave. Grupagabra je padesátivteřinová vložka jenž láme album k jeho závěru dvanáctce Rider of the Damned. Celé album pak definitivně končí krátkým akusticko-smyčcovým ploužáčkem January. Sečteno, podtrženo a bomba roku je světě. Vřele doporučuji alespoň poslechnout... SDMF!