Sunflower Caravan – A Little Bit More: Od instrumentálek k vokálům

Pražská trojice, která dříve byla typická svým zvukem hammondů, pokřtila 23. listopadu 2010 v Paláci Akropolis své druhé album s názvem A Little Bit More a přesunula se od čistě instrumentálních skladeb ke zpívaným písním.

Album otevírá dynamická Broken, která se tři minuty žene neutišitelným tempem, základní linii tvoří bicí, kterou rozvíjí dovádivé vokály a klavírní party, v pozadí se skrývá basa, která song ještě prohlubuje. Po posledním tónu máte pocit, jako byste právě zvítězili závod s časem a vidíte se, jak jen stojíte za cílovou čárou a nemůžete popadnout dech. V takové rychlosti se totiž celá Broken odvíjí.

Vydechnout můžete při následující Looking at You, kdy zpočátku čekáte, kdy se pomalé úvodní tempo zvrhne. Nicméně se tak neděje, snad jen závěr je trošku živější. Překvapením je doprovod v podobě smyčcových a dechových nástrojů. Za zvážení stojí, jak by píseň zněla bez vokálů, skoro se nabízí dojem, že díky zajímavému propojení nástrojů a melodií by mohl vzniknout velmi zajímavý kousek. Ano, tady si už říkám, že zpěv není zrovna vždy přínosem, tedy spíše naopak vadou na kráse, i když ne v nijak závratné míře.

Následuje baladická Either Nothing, Or a Light, kde se Andy postará o nevšední hudební zážitek nejen díky nádherným klavírním partům, ale tentokrát i zpěvu, který jistou melancholičnost jen podtrhuje. Ani zde nechybí občasný doprovod smyčců.

Vystřídá ji Casting Couch, která kromě své ráznosti ničím nezaujme. Alespoň do doby, kdy zpozorníte při pěkném kytarovém sólu.

A Little Bit More, píseň se stejným názvem jako album samo, nenabízí žádné nové nápady, které by SC v minulosti již nepředvedli, přesto zde působí jako jakási vizitka kapely, potažmo jejího druhého alba, snoubí v sobě čistotu jejich hudebního projevu s možná trochu nevýraznými vokály.

Zato Beautiful If od prvních momentů napovídá, že jejímu vzniku předbíhal zajímavý nápad, který je po celou dobu pomalu poodkrýván. Opět pomalejší tempo bicích, poutavý zpěv v doprovodu hammondů a orchestru, přeměna v klavírní koncert a návrat k původnímu motivu, emotivní závěr. Takto začíná druhá polovina alba.

Písní What We Are se Sunflower Caravan vrací k sobě vlastní živosti a dravosti, působí jako jakási vzpomínka na album předchozí, i když obohacená o vokály. Nepletu-li se, toto byla také jedna z prvních zpívaných písní, které skupina začala během loňského roku představovat.

Stejně tak jako Get High, která je návštěvníkům koncertů a fanouškům kapely dobře známá. Charakterizuje ji spíše zdrženlivost a jakási inklinace k main streamu, i přes svou oddanost klavíru. I když je pravda, že kluci mají v šuplíku ještě masovější záležitost, kterou je Meat Free Monday, píseň velmi jednoduchá, na koncertech sice rozezpívá většinu publika, ale sklouzává už někam, kam asi skupina patřit nechce. Dokazuje to naštěstí i fakt, že si na novém albu nakonec své místo nenašla.

Předposlední A Vision je nejen svým plíživým tempem poněkud nevýrazná. K závěru se sice pomalu rozvíjí, přesto na mě působí nudným dojmem.

Závěrečná Thing on the Brain je z první části instrumentální, se svým tradičním důrazem na hammondy a bicí. Druhá část je melancholická klavírní lahůdka, kterou až k jejímu konci protkne prožitý Andyho zpěv.

I přes velkou změnu ve výrazu kapely v podobě nových vokálů se deska velmi povedla a nelze jí upřít smysl pro kreativitu a dynamiku. Je pravda, že oproti prvnímu instrumentálnímu albu nastala změna značná. Stojí za tím samozřejmě fakt, že se na albu A Little Bit More nevyskytuje ani jedna čistě instrumentální skladba, nicméně i notná dávka usazenosti a zdrženlivosti, která se projevuje v občas nevýrazných motivech nebo slabším tempu. Kromě toho je evidentní přesun Andyho od hammondů ke klavíru, což je trošku škoda, protože právě hammondy byly prvkem, který tuto skupinu jasně charakterizoval a odlišoval a zajistil jí tak škatulku originálnosti na české hudební scéně.