Adaptace Almodóvarova oscarového filmu Vše o mé matce v Divadle ABC

V loňském roce byla 20.2. vůbec poprvé uvedena v České republice hra španělského režiséra Pedra Almodóvara v divadelním nastudování. Režie se ujal Peter Gábor a hlavní role ztvárnili Dana Batulková, Dana Syslová a Vladimír Marek.

Přenést dramatičnost a spletitost lidských slastí i strastí vzniklých pod perem Almodóvara, který za tento snímek (v originále Todo sobre mi madre) získal v roce 2000 Oscara ze nejlepší cizojazyčný film, na jeviště, byl rozhodně nelehkým úkolem. Sám jeho autor s dramatickou adaptací svých filmů nesouhlasí, pro Vše o mé matce udělal výjimku a práva na jeho nastudování získal londýnský dramatik Samuel Adamson, ze kterého vychází i práce režiséra Petera Gábora a dvouleté vyjednávání Městských divadel pražských, jehož je Divadlo ABC součástí, o získání práv na uvedení hry.

Vše o mé matce je příběh o Manuele, ženě, která ztratí svého syna Estebana v den jeho 18. narozenin, když s vidinou autogramu své oblíbené herečky skončí nešťastnou náhodou pod koly auta a zemře. Jeho matka se po synově smrti rozhodne splnit něco, co mu nikdy nedokázala říci, tedy vyprávět mu o jeho otci. Vrací se tedy do Barcelony, kde posledně otce svého syna viděla. Místo toho zatím naráží na starého přítele v podobě transvestity Agrado a dozvídá se, že z jejího někdejšího manžela je taktéž transvestita Lola, ale nikdo o něm nic neví. Během hledání nové naděje a Loly se setkává s naivní těhotnou jeptiškou Rosou i s herečkou Humou Rojo, kvůli níž její syn přišel o život. Zatímco pátrá po Lole, snaží se na smrt svého syna zapomenout a nemluvit o něm a pomáhat lidem ve svém okolí, bez ohledu na to jak dlouho či dobře je zná. Domnívá se, že každý si zaslouží lásku, ať už je v jakékoli podobě.

Právě svět transvestitů, prostitutek, drog a lásky i nenávisti všech podob a rozměrů je Almodóvarovi velmi blízký a zpracovává ho do nečekané hloubky a obestírá ho čistými a přímými dialogy, které tématům dodávají svou hutnou atmosféru bez jakékoli konvenčnosti.

Divadelní adaptace nicméně není kopií filmu, mnohdy dává postavám více prostoru pro vlastní projev, mnohdy jakoby události na scéně byly naopak vytrženy z kontextu a divák neznalý původní předlohy či Almodóvarova díla vůbec se může nejednou dostat do slepých uliček. Především začátek divadelní hry je mírně zavádějící a nejasný, dává divákovi notný čas k zorientování se. Po smrti Manuelina syna je už dějová linie trochu jasnější, i když občas ji přerušují nenadálé vstupy jak Agrado, tak i Estebana. I přes složitost děje příběh neztrácí krok a v podstatě se mu daří dodržet sdělení filmu. Ačkoli se dílo nevyvaruje ani řadě vulgarismů, na kráse mu to neubralo. Naopak byly použity pro smysl hry tak vhodně, že jí ve zvláštním pojetí dodaly skoro až jistou míru něžnosti a citlivosti, která je právě pro snímky Pedra Almodóvara velice typická. Divadelní adaptaci samozřejmě doplňovala původní hudba Alberta Iglesiase, která hře dodávala na větší dramatičnosti, která jí ve srovnání s předlohou většinou chyběla. Předloha jako by byla opravdovější, drsnější, melodramatičtější a uzavřenější. Naopak adaptace působila více niterněji, otevřeněji a láskyplněji.

V hlavní ženské roli se představila jako Manuela herečka Dana Batulková, která předvedla možná překvapivě dobrý výkon. Přesto se nelze ubránit srovnání s filmovou hrdinkou v podání Cecilie Roth, která působila mnohem silněji a komplikovaněji. Další výraznou ženskou postavou byla herečka Dana Syslová alias Huma Rojo, která věrně dokázala přenést svou vážnost a zranitelnost, a stala se tak velmi silnou postavou, která děj mnohdy táhla. Její divadelní kolegyní jí byla Lucie Roznětínská neboli Nina Cruz, která nešetřila nadávkami a bezohledným chováním a svou autentičností a rozverností postavu vykreslila skoro až lépe než filmová Nina. Jednoznačně nejlepší a nejvěrnější herecký výkon předvedl Vladimír Marek v roli transvestity Agrado, který příběhu dodával občas jistou míru komediálnosti, přesto však ukazoval obrovskou touhu pomáhat druhým, milovat a naslouchat. Kromě toho téměř tříhodinové představení strávil na vysokých podpatcích a vypadal přitom velmi nenuceně. Z dalších hereckých výkonů nepovažuji za nezbytné nějaký vyzdvihovat, protože jim buď nebyl dán dostatek prostoru, nebo převedli standardní výkon, někdy dokonce až laxní, a tak nestíhal ani náznakem držet krok s filmovou předlouhou.

Divadelní adaptace vydařená zajisté byla, i když v mnohém se snažila předehnat a někdy naopak nestíhala tempo Almodóvara. Kromě toho mám dojem, že divák, který původní předlohu neviděl, se v ději musel občas topit. Přesto si hra dokázala udržet pozornost od prvních minut až do konce i přes svou délku a patří rozhodně k doporučeníhodným kouskům.

foto zdroj: http://www.mestskadivadlaprazska.cz