Metalfest Open Air 2011

V lochotínském amfiteátru v Plzni potěšily ve dnech 3.-5. června nejedno metalové srdce kapely jako Accept, Sabaton nebo Cradle of Filth.

Během tří dnů vystoupily v amfiteátru v plzeňském Lochotíně tři desítky kapel. Nechyběli zástupci tradičních metalových oblastí jako je Skandinávie či Velká Británie. Své místo si zde našly samozřejmě i kapely české metalové scény.

Hlavními hvězdami pátečního večera byli němečtí Rage a jejich krajané Accept, kteří za celý festival přilákali asi nejvíce fanoušků.

Nejnabitějším dnem byla sobota, kterou otevřeli čeští thrash rockoví Dymytry či power metalová Salamandra. Nechyběla ani stálice thrash metalových vod Arakain v čele s Honzou Toužimským. Dobu nejlepších festivalových časů otevřeli dánští Pretty Maids. Jde o klasický melodický heavy metal, kde se o vokály stará Ronnie Atkins, výrazným prvkem byly také klávesy a melodické kytarové riffy.

Po nich na pódium nastoupili legendární Saxon z Velké Británie fungující již od 70. let. Nechyběly jejich největší hity jako 747 (Strangers in the Night) nebo Crusader.

Hvězdný večer pak uzavřeli rovněž britští Cradle of Filth, pohybující se většinou někde mezi black metalem a gothic metalem. České fanoušky si získávají již řadu let i přes poněkud výkyvová období, další krev do žil této partičce vlila energie z Čech, a sice Martin „Marthus“ Škaroupka za bicími, který v kapele působí od roku 2006. Nejvýraznější postavou je samozřejmě Dani Filth, kterého občas vokály doplňuje klávesistka Caroline Campbell, takže během večera mohla zaznít i profláklá Nymphetamine, ve které původně hostovala Liv Kristine.

První nedělní zahraniční skupinou byli chorvatští Rising Dream, kteří jsou českým fanouškům už také dobře známí nejen díky podmanivým kytarovým riffům, ale také zásluhou zpěvačky Ines. Následovali melodičtí Alcest. Tato partička z Francie zaujala spíše melodickými instrumentálními party, kterým se věnovala více než zpěvu, proto to pro některé z příznivců pořádného metalu byla nuda. Mně naopak oslovili z dosavadních účinkujících asi nejvíce, občas zabrouzdali i do progressive metalu a nebránili se ani blacku.

Následovala vlna metalu ze Spojených států či vystoupení irských Primordial jakožto zástupců folk metalu.

Většina návštěvníků ovšem už netrpělivě očekávala vystoupení nizozemské symphonic power metalové skupiny Epica, která v našich končinách také odehrála již pěknou řádku koncertů. Kombinace zpěvu Simone Simons a Marka Jansena zkrátka nechá málokoho chladným. Fanoušci si na internetu odhlasovali i zahrání starší Cry for the Moon, během své show zahráli největší songy data staršího i těch novějších. Osobně musím pochválit Simone, jakkoli znám tuto kapelu dlouho a bedlivě sleduji každý její krok, když jsem před lety navštívila koncert v pražském klubu Rock Café, kdy Epice předskakovali finští Amberian Dawn, tehdy Simone výrazně zůstávala za Heidi, zpěvačkou z druhé jmenované kapely. Zpěv nebyl vždy zrovna vydařený a čistý, což naprosto koliduje s vystoupením na plzeňském Metalfestu, kde obsah svého hrdla předvedla v celé kráse.

Epicu vystřídala další skupina se zpěvačkou v čele, tentokrát to byli švédští Arch Enemy, jimž vévodí energická Angela Gossow. Publikum naprosto pohltili nejen svým živelým vystoupením, ale i svižnými death metalovými melodiemi. Festival pak zakončili jejich krajané Sabaton, to už však byl čas zamířit zpět k domovu.