JamRock 2011

Ve dnech 9.-11. června se uskutečnil již čtvrtý ročník hudebního festivalu JamRock v Žamberku. Na dvou pódiích se během tří dnů vystřídalo na čtyři desítky hudebníků včetně zahraničních hvězd jako The Adicts, Therion nebo Reef.

Úvodní čtvrteční den byl ve znamení tvrdší hudby a potěšil tak příznivce metalu či hardcoru. Kromě českých Sebastian, Shatter či Locomotive zpestřil program Fanánek a Synové výčepu.

Vrcholem pak bylo vystoupení švédských Therion. Je to kapela, která vznikla v roce 1987 a v té době v jejich repertoáru převažoval death metal. Postupem času ale do své tvorby začali přidávat prvky klasické hudby s orchestrálním doprovodem a stali se tak průkopníky symphonic metalu. Na svém kontě mají již pěknou sbírku alb, posledním přírůstkem bylo Sitra Ahra v roce 2010, které přivezli v loňském listopadu do Prahy představit i českým fanouškům. Koncert v Žamberku nebyl jen o hudbě, ale svým způsobem zahrnoval málem až divadelní prvky. Therion jsou osmičlenné seskupení, kde se o zpěv stará čtveřice vokalistů, kteří se výborně doplňují a metalový zvuk tak dolaďuje ženský zpěv operním nádechem. Jsou kapelou bez omezených možností, především zpěváci mají neuvěřitelný hlasový rozsah, zvláště Snowy Shaw. Jako tečka za prvním dnem to byla naprosto perfektně zvolená sestava, která se bohužel bez přídavku musela rozloučit kvůli brzkému odletu z pražské Ruzyně.

Páteční program nastartovali kapličtí The Pooh, Ready Kirken či místní Hashberry. Kapela samozřejmě měla značnou fanouškovskou základnu žamberských. Osobně je považuji za skvělý objev, dosud jsem se s touto kapelou na žádném z festivalů nesetkala. Hashberry vévodí charismatický zpěvák Petr Nýdl s vynikajícím emotivním projevem česky zpívaných textů, který kromě toho doplňoval i hrou na perkuse. Dalším výjimečným prvkem je violoncello, pak jsou v kapele zastoupeny dvě kytary, baskytara a bicí. Tyto chlapíky se rozhodně vyplatí sledovat, protože jsou na naší scéně poměrně ojedinělým úkazem právě i díky českým textům a zmíněném violoncellu.

Následovalo vystoupení pražské formace Prague Conspiracy, kterou si fanoušci JamRocku vyprosili od pořadatelů. Ze svého názvu vypustili ska, protože se jim už škatulka tohoto žánru stala těsnou a překročila její hranice.

Hlavním tahounem druhého festivalového dne byli britští The Adicts, punková legenda, která ve stejném složení funguje neuvěřitelných 35 let. Všichni kromě frontmana jsou oděni do bílého s černými buřinkami ve stylu Kubrickova filmu Mechanický pomeranč. V čele pak stojí Keith Warren, který střídá různé barevné kostýmy s bíle namalovaným obličejem. Ukázal se nejen jako výborný zpěvák a šoumen, ale také jako bezbřehý milovník barevných konfet, které po celou dobu koncertu létaly vzduchem.

Během večera vystoupili ze zahraničních hostů ještě Berserk Bastards z Norska či českoněmečtí Die Happy v čele s Martou Jandovou, v závěru pak zahráli Skyline, kteří celkem již tradičně uzavírají festivalový program.

Sobotní parné ráno otevřeli River Jordan, následujíc mladičkou partou Johny Said the Number, která se ukázala nesmírně progresivní a řádně našláplou kapelou se skvělými myšlenkami. Takže jim popřejme hodně sil do další tvorby, protože tito chlapíci mají správně „nabito“ a skrývá se v nich obrovský potenciál.

Pro mnohé z nás přišla na řadu srdeční záležitost v podobě akustických rock’n’rollových Goodfellas. Bohužel v tak brzkou dobu a v takovém horku neměli tak početné publikum, jak by si jistě zasloužili. Nedávno si přivezli nové album Robbery Blues až z daleké Ameriky, z něhož zahráli největší pecky, a přidali i Rollin‘ či No You Around jako vzpomínku na svou předchozí tvorbu.

Komu nerozproudili krev v žilách, toho už museli probudit Simple Muffin s vynikajícím zpěvákem v čele, který vzhledem ke svému věku má už pěkně vyzrálý hlas. Svými disco songy roztančili unavené publikum a koncert zakončili francouzskou Simone.

Následovalo vystoupení vítěze YouTubeFestu, za kterým jako porotci stáli Xindl X a Kryštof Michal ze Support Lesbiens. Pro některé byla první pozice překvapením, protože v době začátku JamRocku ještě výsledky zveřejněny nebyly, a stejně tak vítěz se o svém umístění dozvěděl až den před koncertem v Žamberku. Nejvyšší příčku obsadili pražští Flattus s živelným zpěvákem v čele, pohybujíc se nejčastěji v rozmezí rocku. Hlavní linii tvoří české texty a tvrdší kytarové riffy doplněné dynamickými bicími. Hudba je vesměs dobře poslouchatelná, největší zásluhu na tom má právě výkon zpěváka, který vás celkem rozproudí. Jinak ale dle mého názoru nejde o nijak originální projekt na poli české rockové scény, zatím se ničím výraznějším neodlišují. Naživo ale účel splní, protože pobaví, i když po několika desítkách minut máte dojem, že už nic nepředvedeného neuslyšíte ani neuvidíte. Vítězství snad ale bylo zasloužené, protože tito pánové předvedli opravdu slušný výkon, který budou moci díky YouTubeFestu zopakovat i na dalších letních festivalech.

Po malé přestávce jsem se vrátila na vystoupení November 2nd, je to příjemná záležitost v čele se Sašou Langošovou, jejíž osobitý hudební projev ze sebe nechává sálat americké country. Zpěvačku pak obklopuje také v Žamberku oblíbený baskytarista Guma Kulhánek. Anglicky zpívané texty se nesou v rytmech alternative rocku a působí velmi sebejistě a uvolněně.

Značně divočejší kapelou taktéž s vynikající zpěvačkou jsou Nil z České Třebové. V jejich čele stojí Hanka Kosnovská s neuvěřitelně silným hlasem a tak živelným projevem, že ze sebe na pódiu opravdu vydá maximum, a vy jen budete nevěřícně vnímat ten souzvuk ženského vokálu s perfektním kytarovým doprovodem pod rukama Honzy Končického. Sestavu pak uzavírá baskytara a bicí opět v moci vynikajících muzikantů.

Ještě krátká zastávka u pražských crossoverových The Switch, kteří opět nezklamali a svými českými texty v tvrdším podání rozhýbali davy fanoušků.

Po nich už ale na řadu přišla smršť v podobě španělské kapely TrasHtuCada. Základ tvoří ska, které je však protkáno i rapem, rockem či latinskoamerickými rytmy. Jejich hravé vystoupení rozeskotačilo převážně mladší část publika. Ti odchovaní na tvrdších rytmech se spíše těšili na jeden z vrcholů celého letošního ročníku – a sice koncert britských Reef.

Tato rocková čtveřice ještě byla oklopena českými stálicemi jako jsou Čechomor, Wohnout nebo Sto zvířat. Nicméně druhá polovina posledního festivalového dne se mne již ze studijních důvodů netýkala.

První návštěva JamRocku se u mne nicméně setkala se smíšenými pocity. Co se týče dramaturgické stránky, je třeba vzdát hold Liboru Pavlatovi, který se postaral o skvěle vyvážený hudební program, kde si každý musel najít to „své“. Podařilo se přivézt prvotřídní kapely světoznámých jmen i naší domácí scény. Některé mínusy bych ale hledala na straně celkové organizace, které obzvláště ve srovnání s ostatními festivaly je třeba vytknout. Hned první problém nastal po mém příjezdu, kdy jsem k areálu dorazila zhruba v polovině prvního festivalového dne a bylo mi řečeno, že akreditace jsou již pro tento den uzavřeny. Nicméně vstupní pásky jsem se po malých tahanicích naštěstí dočkala. Budiž, dokážu pochopit, že někdo nechce sedět u pultu s akreditacemi celý večer v zimě. Nicméně bych tedy doporučila dát informaci o vyzvedávání akreditací alespoň na internet. Tím bohužel vady na kráse nekončí, právě nedostatečná informovanost je určitě další z nich; na oficiálních stránkách například předem nenajdete mapu areálu či informace týkající se úschovny a další, což u jiných pořadatelů bývá zvykem. Čímžto se dostávám asi k poslední výtce. Myslím, že úschovnu by uvítal nejeden z nás. Beru na vědomí, že se letos konal teprve čtvrtý ročník a stále je co zlepšovat a že se chybám nevyhnou ani velké zaběhnuté festivaly, ale v lecčem se těm větším bratrům může JamRock aspoň přiblížit.