Tata Bojs – ∞: Hravé smyčky Ležaté osmičky

Kluci z Hanspaulky vydali 6. června dlouho očekávanou desku s názvem Ležatá osmička. Po dlouhých čtyřech letech se tak na světlo světa dostalo již osmé řadové album Tata Bojs.

Skupina Tata Bojs z pražské Hanspaulky brázdí hudební vody domácí scény již od roku 1988 a za těch krásných třiadvacet let pokaždé vydala album, kterým se zapsala jako skupina, která má co nabídnout, a za svou tvorbu získala nejedno ocenění. Nejinak tomu je i v případě nového alba Ležatá osmička, které vyšlo 6. června 2011 pod labelem Supraphonu, kde opět hoši dokazují, že ať vydají cokoli, výsledek bude vždycky zárukou kvality. Kromě toho je i deska zvukově velmi povedená.

Album obsahuje celkem 12 tracků, pilotním singlem se stala píseň Opakování, k níž kluci natočili i klip.


Opakování se může na první poslech zdát věcí vydařenou, leč nijak strhující a vesměs jednoduchou. Jenže její sdělení vám dojde až po vyslechnutí celého alba. Od jeho začátku až do konce se totiž prolíná příběh, který uvozuje a upozorňuje na něj Progresivní (intro). V ní vám kluci slibují, že se nebudou opakovat a opakují to po celé dvě minuty. Téma neopakování opakování se vztahuje i na předchozí počiny, protože si kapela uvědomuje, že lze stěží nahrát desku, kde přijde s něčím novým a přitom zůstane u „starých dobrých věcí“. Kromě toho je toto intro předzvěstí slovních hříček, které jsou na ní skryty a vyplouvají na povrch během celých 45 minut.

Následující Papírovka je veselou taneční záležitostí vyprávějící příběh měnící se reality pod kreslící tužkou na papíře. Hravá nejen svým textem, ale i hudební stránkou.

A opět se dostáváme k Opakování, která letí proti času a touží po recyklaci opakování a na konci se tak vlastně vrací na svůj začátek.

Melancholická Usínací se dostává do spojení s písní Spáč z předchozího alba Kluci kde ste?, ve které se nedokážou probudit, v Usínací mají zas problémy opačné. Můžou za to myšlenky honící se hlavou a chybějící vypínač na jejich zhasnutí. Píseň je hudebně velmi vyvážená, vznáší se v příjemné atmosféře, asi jako když zrovna nemůžete usnout.

Do budoucnosti se podívá 2031, kdy světu vládne módní policie a vizážisti. Představa totalitní společnosti za dvacet let je oblečena do rockovějšího hávu a důraznější dynamiky.

Světová vyhlíží konec světa s pomocí hostujícího Vladimira 518. Na apokalyptickou vizi jde nahlížet různými pohledy, naivníma očima i s nejistotou. Odmyslíte-li si píseň bez rapujícího hosta, dostanete vlastně celkem klasickou „tatáčskou“ záležitost pěkných, avšak opakovaných aranží.

Filmařská se točí kolem zaprodání svého života filmovému štábu, který kolem vás pomalu stahuje smyčku, a vy tak nemáte prostor pro vlastní způsob života, ale řídí vám ho vlastně někdo jiný. Tragický nádech podtrhuje sentimentální doprovod kytary, kláves i bicích, ve finále doplněn smyčci pod vedením bývalého kytaristy kapely, Marka Doubravy.

V písni Ztraceni v překladu se možná ztratíte, neovládáte-li francouzštinu, protože vám dokáže, že hudba je mocná a všehoschopná – stačí nasadit sluchátka, ponořit se do světa hudby a ani nevíte jak a ocitnete se uprostřed Paříže, abyste se stejně náhle mohli vrátit zpět do Prahy.

Při úvodních tónech Písmenkové hned narazíme na další hosty, tentokrát v podobě Clarinet Factory, kteří z této písně dělají opravdu hodně kvalitní počin. Je o rozpadu komunikace, kdy už slova ztrácí smysl. Hudebně mě tato píseň velmi zaujala právě pro svůj rytmický doprovod klarinetů.

Rychlejší Hořká čokoláda vám dá spoustu prostoru k fantazírování – vlastně nevíte, kdo je hlavní postavou, je-li to cukrář nebo vrah, či snad někdo úplně jiný.

Homo demo je typickou písničkou, která má ambice stát se hitem. Vidí lidskou společnost jako demo verzi, která zanikne příchodem lepšího modelu.

Závěrečná Progresivní (outro) se nemálo podobá intru, jen v doprovodu smyčců a klidnějším vyznění. Opakovaná píseň o neopakování opakování.

Album snad netřeba jakkoli hodnotit po hudební stránce, protože ta je v případě Tata Bojs vždy perfektní. Celkem zajímavý je výběr hostů, ať už co se týká rappera Vladimira 518 z PSH nebo Clarinet Factory. Možná by stálo ještě za zmínku, že album produkoval tentokrát pouze sám Milan Cais.

Teprve po poslechu alba pochopíte význam jeho názvu – Ležatá osmička. Nápovědu vám dá hned úvodní intro. Album je vlastně plné opakování, cyklení a smyček, proplétají se jak v hudbě, tak v textech. Při pozornějším poslechu narazíme na několik odkazů na písně z alb předchozích – jde tedy o další opakování. Tomuto slovu dodává další rozměr například i spolupráce s Markem Doubravou, kdy se Tata Bojs vrací ke svému bývalému členovi coby vedení smyčcové sekce. Trochu se stylem desky vrací k Biorytmům, dalším opakováním je třeba použití francouzštiny ve Ztraceni v překladu vs. Attention Aux Hommes!.

Ve srovnání s předchozími alby je tato deska více taneční, využívá více elektroniky, ale nebojí se ani smyčcového doprovodu. Přesto nepůsobí nijak odlišně a najdete na ní starý „tatáčský“ rukopis. Snad i proto kluci zvolili název alba, jaký zvolili, a ústředním tématem se jim stalo opakování.


Tracklist:
1. Progresivní (intro)
2. Papírovka
3. Opakování
4. Usínací
5. 2031
6. Světová
7. Filmařská
8. Ztraceni v překladu
9. Písmenková
10. Hořká čokoláda
11. Homo demo
12. Progresivní (outro)