Karlovy Vary filmové i hudební

Ve dnech 1. až 9. července probíhal v Karlových Varech 46. ročník mezinárodního filmového festivalu, který nabídl nejen spoustu zajímavých snímků a osobností stříbrného plátna, ale i hudebních zážitků.

Hned první den pro mě začal docela nemilými zprávami, všechny filmy, na které jsme měly s kamarádkou v plánu jít, byly beznadějně vyprodány. Tušily jsme, že tato situace může nastat, a snažily jsme se si Festival Pass opatřit ještě 30. června. Jenže v okolí Thermalu, hlavního sídla festivalu, to vypadalo, jako by se snad ani další den žádný festival neměl konat. Byla to pro nás teprve první návštěva, což se samozřejmě projevilo i v určité zmatenosti. Ale být lepší organizace a informovanosti, jistě bychom se řadě problémů vyhnuly.

Po zakoupení lístků aspoň na nějaké filmy jsme se vydaly na koncert Čankišou. Tato výtečná world music formace rozhodně nezklamala a předvedla perfektní živelný výkon složený ze silného zpěvu v jazyce lidu Čanki, doprovázeném didjeridoo, perkusemi a kytarami, nelze ovšem opomenout ani výraznou dechovou sekci. Publikum rozehřáli docela solidně.

Krom toho jejich vystoupení sledovaly davy lidí, očekávajíce příjezd našich i zahraničních hostů a slavnostní zahájení filmového festivalu. Za prezidentem KVIFF Jiřím Bartoškou po červeném koberci kromě prezidenta republiky a primátora města následovaly významné osobnosti především z české filmové scény. Nechyběli zde Jiří Macháček, Jitka Schneiderová, Klára Issová, Miroslav Donutil a mnoho mnoho dalších, včetně modelek a politiků. Pro diváky samozřejmě byli mnohem zajímavější zahraniční hosté, především dlouho očekávaný příjezd Judi Dench. Snímek Jane Eyre, ve kterém si zahrála, pak oficiálně otevřel karlovarský festival.

Na desátou hodinu večerní pak byl dle programu ohlášen ohňostroj. Nevím, kdy kdo dával program dohromady, ale na začátku července je samozřejmě v deset hodin ještě světlo, takže byl ohňostroj díky čekání na tmu znatelně opožděn.

Po přehlídce barevných obrazců zářících na obloze nad Thermalem byl čas se přesunout do klubu Peklo na The Doors Revival. Pódium se skrývalo pěkně v rohu a tak ani diskotékové prostředí klubu nenarušilo ráz koncertu legendárních Doors zprostředkovaně skrze jejich revival. V čele s hercem Pavlem Batěkem zahráli pro početné publikum největší hity někdejší skupiny.

Další den už byl konečně ve znamení filmů. První návštěva patřila hotelu Richmond, kde se promítal Fjellet, snímek norského režiséra Ole Giævera, který vypráví o cestě dvou přítelkyň do hor, aby se vyrovnaly s tragickou událostí, která je zde před lety postihla, a vlastně samy se sebou. Jakkoli jsem příznivcem severské kinematografie, tento film mě příliš nezaujal, snad jen pěknou drsnou skandinávskou krajinou.

Druhým filmem v pořadí pak bylo české PIKO Tomáše Řehořka. Jedná se o příběh tří postav v počátcích éry vaření pervitinu v Čechách. Hlavní roli zde ztvárnil vynikající Rosťa Novák, který se své role zhostil opravdu bravurně, skutečně je třeba smeknout před jeho bezchybným a zcela věrohodným výkonem. Kvalitu filmu zvyšuje perfektní kamera a pochopitelně scénář. Mladému režisérovi Tomáši Řehořkovi se podařilo splnit nelehký úkol a natočit tak vskutku zdařilý kousek.

Po dvou filmových zážitcích se dostává na řadu opět nějaký ten hudební, tentokrát v podobě karlovarských Cheeseboutique na pódiu nově otevřeného klubu Masařka. Vynikající banda v čele s živelnou zpěvačkou Terezou Havlínkovou mě velmi překvapila a potěšila, příjemným zpestřením bylo závěrečné vystřídání nástrojů mezi členy kapely, zpěvu se ujal bubeník. Toto „kolečko“ bylo skvělou tečkou na závěr výborného koncertu plného chytlavých songů v rock’n’rollovém kabátě.

Další deštivé odpoledne spíše vyzývalo k pobývání v teple domova či kina (stan ale jako dočasný domov příliš nezahřeje), přesto jsme se vydaly paradoxně do letního kina. Nikoli však na promítání filmu, ale na koncert srbského skladatele Gorana Bregoviće. Samotnému mistrovi předskakovali karlovarští akustičtí Goodfellas, kteří pro domácí publikum zahráli podruhé v několika málo dnech, tak mu snad alespoň trochu vynahradili delší odmlku v domovském městě. Balkánskými rytmy publikum naladili ještě Gipsy.cz. Zajímavostí je, že co se týče kapel, byl tento večer ve znamení 3G (Goodfellas, Gipsy.cz, Goran Bregović). Gipsy však byli poněkud rozčarováni z toho, že mají poloviční dobu na hraní, o další předskakující kapele se totiž dozvěděli až na místě, což není od organizátorů zrovna ohleduplné.

Pak ale na pódium nastupuje očekávaný Goran Bregović, kterého zde mimo jiné vítá také Taťána Kuchařová. Tento večer má charitativní nádech a právě pod křídly Kuchařové vznikl. Goran není českému publiku neznámý, proslavil se zejména filmovou hudbou ke snímkům Emira Kusturici (např. Černá kočka, bílý kocour). Společně se svým orchestrem oživil balkánské rytmy jak ve svatebním hávu, tak i v tom smutnějším pohřebním. Bohužel počasí ani trochu nepřálo, a tak byla většina přítomných schována pod deštníky. Jeho hudba ale i přesto dokázala roztančit naplněný areál letního kina. Na závěr byl ještě připraven ohňostroj jako třešnička na dortu dnešního večera.

Tímto kulturním zážitkem můj pobyt v Karlových Varech skončil, ač plná dojmů, nevím, zda na příští ročník zavítám. Udivuje mě zde totiž řada organizačních nedostatků. Možná je však má dezorientace způsobena teprve první návštěvou KVIFF. Samozřejmě značným negativem bylo nepřejícné počasí, které se jako naschvál po mém odjezdu značně zlepšilo, a návštěvníci festivalu si tak mohli jeho druhou polovinu užít už bez pláštěnek, deštníků a zimního oblečení.