Masters of Rock 2011

Od 14. do 17. července přivítaly Vizovice již devátý ročník největšího metalového festivalu v České republice. A opět to byl ročník plný výtečné atmosféry, podpořený jak výtečným publikem, tak i neméně skvělými kapelami z různých koutů světa. Podle prvních odhadů navštívilo letošní ročník 20 000 až 25 000 metalistů, což bylo o trochu méně než v předchozích dvou ročnících. Na druhou stranu to byl, posle slov organizátorů a policistů, jeden z nejpoklidnějších ročníků vůbec.

Čtvrtek 14. 7.

První festivalový den rozjela česká folk rocková skupina Fleret. Poté následovala slovenská skupina Dark Gamble. První kapela, kterou jsem viděl osobně, byl až Alestorm (UK). Tato čtyř členná banda ze Skotska představila svůj „pirátský metal“, který byl od začátku do konce napěchovaný pozitivní energií. Kdo na Alestorm přišel, určitě nelitoval. Další na řadě byli čistě heavy-metaloví Virgin Steele (USA). Frontman skupiny má pověst zpěváka s jedním z největších „ječáků“, které můžete na rockové scéně slyšet. Sám se musím přiznat, že jsem si myslel, že mi při jeho zpěvu slezou uši z hlavy. Samotné vystoupení bylo tak trochu podivné. Chyběl basák a výkon frontmana byl také poněkud zvláštní. Buď nebyl slyšet vůbec, nebo až moc. Po Virgin Steele přišel čas na Bonfire (Ger), který pod pódium přitáhl mnohem víc lidí. Jejich  show začala vtipně, intrem byla česká klasika „škoda lásky“. Vystoupení to bylo naprosto úžasné a plné hitů z osmdesátých let. Zpěvák se poctivě připravil a naučil se hned několik českých frází. Pro mnoho lidí nejlepší kapela dne. Po té se trochu přitvrdilo a zahrál Amorphis (Fin). Podle odezvy fanoušků bylo vystoupení bezpochyb povedené. Další dvě kapely zahráli společně. Jednalo se o projekt Pagan Alliance složený z Finntroll (Fin) a Eluveitie (Swi). Toto jedinečné seskupení si mnoho fanoušků opravdu skvěle užilo. Od pódia, až ke zvukařské věži, byl napěchovaný dav, který mohutně podporoval obě kapely. Předposledním vystoupením večera byli českému publiku dobře známí HammerFall (Swe). Jejich show byla postavená jak na starších osvědčených hitech, tak i na nových písních. Nové písně moc nemusím, ale naživo zněly opravdu skvěle. Vystoupení si užili jak diváci, tak i celá kapela. První den festivalu ukončil Moonspell (P).

Pátek 15. 7.

Program druhého dne festivalu byl z mého osobního hlediska slabší, a tak první kapela, kterou jsem chtěl vidět, byla až Sirenia (Nor) Té však nepřicestoval bubeník a jejich vystoupení muselo být zrušeno. Údajně se na ně můžeme těšit příští rok, tak uvidíme. Díky výpadku této kapely byl o kousek posunut začátek následujících kapel, což některé návštěvníky nemile překvapilo. Mnoho fanoušků tak nestihlo Ektmorf (Hun) či Rhapsody of Fire (Ita). Rhapsody of Fire nemohli dlouho vystupovat a tak není divu, že jejich koncert byl vynikající. Po Rhapsody následoval hlavní headliner celého festivalu, glam-metalová legenda Twisted Sister (USA). Twisted Sister vystoupili v ČR vůbec poprvé za svou dlouhodobou kariéru. Hlavní překážkou jejich příjezdu do ČR byla údajně vždy jejich cena. Když ovšem slyšeli o atmosféře na Master of Rock, slevili ze svých požadavků. Jejich vystoupení by se nedalo nic vytknout, zahráli to nejlepší, co kdy složili. Fanoušci také vehementně aplaudovali, zejména u nejznámějšího hitu „We´re not gonna take it“. Při refrénu nebylo slyšet zpěváka, pouze skandující daf šílených fanoušků. Mě osobně Twisted Sister tolik nenadchli. Celý koncert mi přišel, jakoby zahraný podle stejné, již několikrát použité, šablony.  Téměř nulové reakce kapely na skvělé publikum a k tomu časté odcházení zpěváka do zákulisí. Twisted Sister jsou známí svou show, jsou považováni  jako jedna z vůbec nejlépe vystupujících kapel naživo. Já jsem takový pocit rozhodně neměl. Po Twisted Sister přišel úplný opak. Vizovicím se představila mladá a energetická skupina Airbourne (Australia). "Novodobí AC/DC" předvedli strhující show. Zvuk byl snad nejhlasitější, co jsem kdy na Masters of Rock slyšel, možná až moc hlasitý. Frontman skupiny předváděl neuvěřitelné kousky. Lezl na konstrukci, která držela zvukovou aparaturu, a tam pokračoval v hraní. Vrcholem všeho bylo rozbití dvou plných plechovek od piva o jeho hlavu. Neuvěřitelné!

Sobota 16. 7.

První kapelou sobotního dne pro mě byli Audrey Horne (Nor). Jejich styl je vyznačován jako hard rock/post-grunge. Audrey Horne mají opravdu charizmatického zpěváka. Možná by se více hodili spíše do nějakého klubu, ale ani na velkém pódiu se rozhodně neztratili. Další povedené vystoupení předvedli Visions of Atlantis (Aut). Rakušané se ukázali s novou zpěvačkou a zahráli chytlavý power-metal. Další power-metal, tentokrát okořeněný náboženskou tématikou, předvedli Powerwolf (Ger). Když se ohlédnu zpět, musím hodnotit Powerwolf jako jednu z nejlepších kapel, které jste  letos ve Vizovicích mohli vidět a hlavně slyšet. Po nezbytné pauze jsem si zašel na českou legendu Kreyson (CZ). Kreyson jsem předtím již několikrát viděl a musím se přiznat, že mě na živo až tak nenadchli. Zejména díky zpěvákovi Láďovi Křížkovi. Na letošním Masters of Rock mě však příjemně překvapili. Naživo se tentokrát předvedli s dvěma kytarami a jejich vystoupení mělo náboj. Láďa Křížek předvedl bezchybný výkon a myslím, že byl sám překvapen, jak se jejich vystoupení líbilo. Další kapely jsem vynechal, abych se mohl připravit na finální trojlístek. Prvním vrcholem dne měl být Mr. Udo Dirkschneider se svou skupinou U.D.O. (Ger). Ti co chtěli porovnat vystoupení U.D.O. s loňským vystoupením skupiny Accept, mohli porovnávat téměř celý koncert. U.D.O. zahráli možná až moc hitů od Udovi bývalé skupiny. Písně byly zahrány sice famózně, ale v porovnání s loňským výkonem Accept to bylo o něco slabší. Myslím, že kdyby Udova smečka vsadila více na své vlastní písně, udělala by mnohem lépe. Svých hitů mají víc než dost a tak mohli předvést víc.Po U.D.O na pódium přišli Guano Apes (Ger). Guano Apes jsem si naživo poslechl dva roky zpět na Benátské noci, kde jsem si je opravdu užil. Jejich vystoupení na Masters of Rock ale hodnotním jako jedno z nejhorších a nejnudnějších, co jsem kdy na Masters, a nejen tam, mohl vidět. Kapela hrála mnoho písní z nové desky, na které publikum vůbec nereagovalo Nicméně i zbytek vystoupení byl nudný a utahaný. Nezbývalo než přečkat agónii a těšit se na poslední kapelu večera, a to na Brainstorm (Ger). Brainstorm jsem poprvé viděl na Masters of Rock v roce 2008, kdy mě jejich vystoupení nesmírně chytlo a těšil jsem se, až je budu moct znovu vidět. To co předvedli na letošní, však předčilo mé očekávání. Přestože hráli až v 1:00, přišel na jejich vystoupení slušný dav fanoušků, kteří vehementně podporovali své oblíbence. Vrcholem koncertu byla píseň „How do you feel“, jejíž melodii lidé zpívali po konci vystopení tak tak dlouho, že skupina zhruba po 10 minutách přišla zpět a přidala další song jako poděkování. Skvělá tečka za sobotním dnem.

Neděle 17. 7.

Poslední den festival jsem bral jako odpočinkový a první kapelu, kterou jsem viděl, byli mladí  Steelwing (Swe). Na vystoupení sice moc lidí nedorazilo, ale ti co přišli, určitě nelitovali. Jejich chytlavý heavy-metal se musel líbit každému. Jejich image byla celkem zábavná. Nejvíce mě pobavil zpěvák, který silně připomínal Bruce Dickinsona z počátku 80. let. No, a protože bylo v neděli nesnesitelné horko, byl pro mě další kapelou až Oomph! (Ger). Oomph! přijeli do Vizovic opět po třech letech. Letos sice nedostali večerní čas, zpěvák neměl svěrací kazajku, ale jejich stejně nemělo chybu. Oomph! zahráli vesměs největší hity své dosavadní kariéry a jejich vystoupení sklidilo obrovský aplaus. Sladkou tečkou za letošním Masters of Rock pro mě měl být Helloween (Ger). Bohužel tomu tak nebylo. Nejdříve se potvrdila prognóza, že kapela bude hrát spíše písně z alb Keeper of the Seven Keys I.+II. Ať si říká, kdo chce, co chce, Andi Deris tyhle fláky prostě zpívá otřesně. Dalším nešvarem byly zpěvákovi nekonečné průpovídky plus „nezbytné“ a dlouhé bubenické sólo. Na to, kolik Helloween dostali času, zahráli safra málo písní. I když mě Helloween, jako tečka za festivalem vůbec nepotěšili, byl pro mě letošní Masters of Rock opět neskutečným zážitkem, který bych doporučil každému fanouškovi rockové hudby. Nezbývá než se těšit na příští, jubilejní 10. ročník!