Out of the Dark Festival Tour 2011

Tento putovní festival přivezl do 9 evropských zemí 5 symphonic metalových kapel, v jejichž čele zpravidla stojí výrazné zpěvačky. Praha tuto metalovou krásu přivítala 1. října.

Avizovaná jména symphonic metalových lahůdek nalákala tolik fanoušků, až vyprodali sál KC Zahrada, kam byl festival z původně zamýšleného Abatonu přemístěn. Ač je tento klub tak trochu na konci světa, kapely i návštěvníci si jistě zasloužili lepší prostředí než na původním místě, takže vlastně děkujme tomu, že Abaton ohlásil ukončení koncertní činnosti.

Jako první na pódium nastoupili symphonic power metaloví Amberian Dawn z Finska. Po dvouleté přestávce se opět vracejí do České republiky, aby zde svým fanouškům představili své poslední album End of Eden. Zpěvačka Heidi Parviainen se díky svému výjimečnému hlasu opět stará o vynikající hudební zážitek a s fanoušky se loučí bouřlivou hitovkou River of Tuoni ze stejnojmenného debutového alba. Bohužel si jistě také mnozí povšimli, že se kapela rozloučila se svým basákem Tommim Kurrim, kterého jsme si všichni dobře pamatovali z předešlých koncertů v naší kotlině a byl jedním ze zakládajících členů skupiny.

Německá gothic metalová Xandria ví o obměně členů taky své. Momentálně v jejím čele stojí sopranistka Manuela Kraller, již jako třetí zpěvačka za nepříliš dlouhou dobu existence kapely. Zahráli novinky Valentine a Euphoria, které by se měly objevit na připravované desce, jejíž vydání je plánováno na příští rok. Poslední studiové album totiž pochází už z roku 2007 a jeho hlasem je ještě první zpěvačka Lisa, která na tomto postu působila v Xandrie nejdéle. Nutno poznamenat, že nové písně už neexperimentují s elektronikou, a zdá se, že skupina s novou zpěvačkou přitvrdila. Jejich hudba byla mnohem důraznější než Amberian Dawn, ti naopak dávali přednost melodice. Taktéž se s pražským publikem rozloučili s jedním z nejznámějších songů, Ravenheart.

V polovině festivalu vystoupila jediná kapela bez ženského obsazení, rakouští Serenity, kteří na programu převzali místo po nizozemských Revamp kolem zpěvačky Floor Jansen, bývalé členky After Forever. Přesto si ale zpěvák kapely Georg Neuhauser do své progressive power metalové bandy přizval alespoň na některé písně hostující zpěvačku Clementine Delauney z francouzských Whyzdom a ladilo jim to dohromady opravdu pěkně.

Největším vrcholem byla bezesporu německá a capella metalová banda Van Canto, které se všichni v sále už nemohli dočkat, a vypadalo to, že někteří přijeli snad jen na ně. Po první písni mi bylo jasné proč; dosud jsem se totiž s touto skupinou, na rozdíl od předchozích, nesetkala. Pohltili mě okamžitě. Čtveřice zpěváků, jedna vokalistka, jedny bicí a jedinečný zážitek snad na celý život. A capella metal je vskutku něco nečekaného, něco co se v metalovém světě zas tak často neslyší. Nejvíce mě asi zaujala Black Wings of Hate, ve které se pěkně prolíná zpěv Ingy Scharf a zbývajících vokalistů, kteří svými ústy vytvářejí vskutku zajímavé hudební pozadí, včetně věrohodných „kytarových“ sól. Kromě toho se v repertoáru této nespoutané šestice objevuje řada coverů jejich metalových kolegů, od Manowar přes Metallicu až po Nightwish.

Večer pak uzavřeli gothic metaloví Tristania z Norska. O zpěv se zde stará kromě Mary Demurtas také vynikající Kjetil Nordhus. Tato skupina představuje přesně to, jak má gothic metalová hudba vypadat. Snoubí v sobě dravost, tajemnost, jemnost a obrovskou sílu zároveň.