Kapela Wohnout oslavila v Praze patnácté narozeniny - fotoreportáž

Role předskokanů se úspěšně zhostila spřátelená formace Medvěd 009, tentokrát bez Vaška Bláhy, který je na turné s Divokým Billem. Z obdobných důvodů nemohli dorazit další předběžně plánovaní hosté, kteří určitě byli očekáváni třeba ve skladbě Hledáme zpěváka. Pro nemoc se navíc omluvila Lenka Dusilová, kvůli čemuž zchudl setlist o duet Rayda.

Už podle ohlasu na majestátní riffy v intru k titulní skladbě posledního alba Našim klientům bylo zřejmé, že publikum je naladěné na stejnou notu a hodlá si koncert užít úplně stejně jako kapela. Setlist byl postaven jako průřez celou tvorbou, ovšem samozřejmě s důrazem na poslední album. V celkem pětadvaceti peckách si tu svou oblíbenou musel najít každý. Nechyběla třeba Kapela na šňůře, pískací Kulibrci, lehce upravená verze profláklého vracejícího se Pedra, tvrdší Polib si dědu či napůl finská Činely (samozřejmě tentokrát bez Waltari). Prvním hostem byl smyčcový orchestr Hněddé smyčce, hostující v Zemánkově sólovém čísle Čo poudala stara mama a i v následné baladické skladbě Voda v prášku, ve které Honza Homola ukázal svoji velmi příjemnou pěveckou polohu. Publikum, které se věkově pohybovalo většinou kolem dvaceti let a začátky kapely tudíž nepamatuje, reagovalo nadšeně snad na všechny skladby včetně těch novějších v podobě již zmíněné Hledáme zpěváka či Padák. Režisér Jakub Kohák, kterého zná i široká veřejnost jako brankáře Káju v úspěšném seriále Okresní přebor, oživil svým houslovým představením skladbu Dobrý den pane Kohák a velký ohlas sklidil i basák Zemánek svou opakovanou imitací gorily.

A to už se koncert blížil ke konci. Hostující Oleg Homola přišel zahrát "písničku od Evy a Vaška", ze které se vyklubali Pepíčci - vtipná parodie na český národ, ve které Matěj Homola úspěšně zapomněl text. Nemohla chybět ani nejslavnější skladba Banány, Ševelení (skladba důvěrně přezdívaná "Pilarka", opět v předělané verzi z alba Plejlist 1996-2009) a stylový konec koncertu v podobě neuvěřitelně nápaditého a vtipného Svazu českých bohémů. Někomu možná chyběla tradiční Festivalová, Blázni nebo Ryba shnilá, třeba se mohlo vzpomenout na začátky Cundallou či dříve tradičním zakončením písní Na horách, ale setlist nebyl nafukovací a dvě hodiny dokázaly určitě vysílit nejednoho pogujícího tanečníka v publiku. Kapela se pak odebrala na jistě náročnou narozeninovou afterparty a rozcházejícím se fanouškům možná stejně jako mně rezonovala v hlavě věta umístěná vskutku hustokrutopřísným způsobem v "Bohémech" - "svět zrychluje svý otáčky, sousedka peče koláčky".

Wohnout je kapelou, která si na nic nehraje a i po patnácti letech zůstali sví - pohodoví kluci, kteří jsou ale zároveň skvěle sehranými a kvalitními muzikanty. Jejich tvorba je oceňována i hudebními kritiky a několik obdržených hudebních cen to jen dokazuje. A protože album Našim klientům je především textově asi nejlepším počinem v jejich dosavadní tvorbě, lze se oprávněně domnívat, že kapela zraje jako víno a bude snad dostatečně plodná i během příštích patnácti let. K tomu jim přejeme hodně štěstí.