Bydlíte nedaleko obce Nepomuk, v malé vesničce. Jak se úspěšná mezzosopranistka, brázdící nejen Evropu, ale i zámoří. Jak se sžíváte s přírodou?
Mám to velké štěstí, že žiju v úžasném místě. Je to vlastně uprostřed brdských lesů, jsme součástí Přírodního parku Brdy. Nejsem tady dlouho, pouhé tři roky, před tím jsem v podstatě celý svůj dospělý život trávila v Praze. Město, i když je tak krásné jako Praha, není pro mne ideální. Stále mám tendenci unikat někam do klidu. Takže jsem časem přišla na to, že je pro mne nejlepší bydlet v přírodě a odjíždět za koncerty tam, kam je potřeba. A to je většinou někam, kde je ruchu a shonu až dost. Takže si vlastně takto vyvažuju své potřeby být mezi lidmi, ale zároveň odpočívat mimo. Je to skvělý styl života a já jej považuji za luxus.
Před Vánoci jste pobývala pracovně delší čas ve Francii, v březnu Vás čeká tradičně Španělsko. Můžete v krátkosti přiblížit, o jaké pracovní pobyty jde?
Jak jsem již předeslala, v mém oboru je potřeba dojet za koncerty, třeba i někam dál, nejen po Čechách. Mou pravidelnou štací jsou mimo jiné dvě země - Francie a Španělsko. Ve Francii zpívám každoročně v rámci velkého projektu "Le Mystère de Noël", který se hraje v divadle "Le Grand Théâtre du Puy du Fou" sólový part. Jde o velkolepou show, která tradičně přibližuje příběh Ježíše a navozuje atmosféru Vánoc. Francie mně učarovala, velmi ráda se tam vracím, učím se francouzsky. Je to pro mne potřeba jak ke komunikaci, tak i k dobré interpretaci francouzské literatury, neboť pro můj obor je jí v tomto překrásném zpěvném jazyce hodně. A jestli mám Francii spojenou s Vánocemi, Španělsko zase souvisí s druhým velmi významným svátkem křesťanské kultury - s Velikonocemi. Tam zase jezdím s mým dlouholetým výborným kolegou a dirigentem, velkou osobností české hudební scény - Jaroslavem Krčkem. Koncertujeme v mnoha španělských městech a na repertoáru jsou sakrální tematická oratoria právě k atmosféře velikonoční. Já zpívám sólový altový part tak krásných děl, jako například Mozartova Requiem, nebo Handelova Mesiáše. V letošním roce vyrážím opět, ve druhé půlce března. Už vím, že budu mít čtyři koncerty v Barceloně.
Rok 2012 však přinese dva ojedinělé projekty, které budou velmi ojedinělé ve vašem oboru. Oč jde?
Máme dva nové pořady - propojení Opera - Rock, inspirací nám bylo slavné spojení Freddie Mercururyho a Montserrat Caballé a propojení Muzikál - Filmová hudba. Tyto typy pořadů jsou obohaceny i o mluvené slovo a vizuální projekci. Mně prostě baví vytvářet úplně nové věci a objevovat pro ostatní lidi něco, co tady ještě nebylo. Spojením různých žánrů v hudbě a dotažením celé formy v podobě kostýmů, dekorací, rekvizit, nebo projekce či jiné vizuálních vjemů se může docílit velmi překvapivého výsledku. Jedna věc je ale pro mne určující - vždy velice dbám na kvalitu a dobrou úroveň svých koncertů, ať je to čirá klasika, nebo odvážnější fůze.
Jak vidím, máte ráda tzv. fůze, čili spojení zdánlivě nespojitelného. Vždyť třeba rock a opera se může zdát tak odlišný žánr, že prostě NELZE dát dohromady... Jde Vám o to - přiblížit umění školených hlasů v ranku klasické hudby těm, kdož by jinak nezavítali na koncert?
Ano, to je taky jeden z velmi důležitých vedlejších efektů. V dnešní době je pro některé lidi opravdu těžké, vytvořit si cestu a vztah k tak zvané klasické hudbě. Ale lze jim právě třeba touto cestou zprostředkovat takový most, nebo můstek, od jejich důvěrně známých žánrů k něčemu novému, co by jinak, samostatně, třeba nikdy nenavštívili. Mám i takové ohlasy a je to vždy velmi milé se dozvědět, že jste někomu pomohla objevit něco, co mu třeba zpříjemnilo život, udělalo radost, nebo jen zavítal do světa dosud nepoznaného a třeba se někdy, v jiných souvislostech, s chutí vrátí.
Není tajemstvím, že Váš život je ovlivněn postavou CARMEN. Je to vlastně takové vaše druhé já - na jevišti. Nicméně - je spojnice ve skutečném životě? ( Totiž Edita Adlerová opravdu jak ohnivá Španělka vypadá - poznámka autorky)
To je celkem častá otázka, která se nabízí z mnoha důvodů. Ano, Carmen opravdu provází celý můj umělecký život, vše s Carmen začalo už v mých osmnácti letech v plzeňském divadle J.K.Tyla a od té doby mne už neopustila. Prošla jsem s ní mnoho období mého života a nebylo to vždy v souladu. Nelíbilo se mi, že se mne tak drží, její osud není zas tak záviděníhodný. Ale potom jsem pochopila správně nadsázku a předsudek, že je nějak se mnou osudově spojena, jsem posunula opravdu do jakéhosi nadhledu. Uviděla jsem ji úplně jinak, jako kontinuální obohacení mého života a jako něco, co mne neopouští. A stálice se v životě cení, není jich totiž mnoho. Dnes spolu žijeme dobře, já s radostí zpracovávám její téma na mnoho způsobů. Zpívala jsem ji v originále v Bizetově opeře ve Státní opeře Praha, ale ještě víc mne baví ji autorsky uchopit a posunout a propojit třeba s tradičním španelským tancem flamenco. Tím vzniklo představení Carmen a Flamenco, které se úspěšně hraje již po několik let. Také, nejen Carmen, ale i související španělskou hudbu, ráda zpívám v rámci komorního pořadu za doprovodu kytaristy Miroslava Žáry a jeho kapely. Je mnoho možností a z této kreativity mám radost.
Zpíváte nejen tedy "na španělskú notečku", ale samozřejmě máte bohatý repertoár. Oč jde?
Můj repertoár je určitě mnohem větší. Časem jsem si vybrala z nepřeberného množství možností, co zpívat, to, co mne nějak oslovuje a baví. Tím směrem jsou tematicky zaměřeny i mé pořady, které jsou podrobněji popsány na mých webových stránkách, aby si mohli pořadatelé vybrat přesně to, co je zajímá. Mám pořad s vynikající sopranistkou Annou Hlavenkovou - „Canto Dolce - Perly baroka“, kde naleznete slavné i méně známé árie za doprovodu cembala nebo klavíru. Nechybí ani mluvené slovo - nádhernou barokní poesii recituje svým nezapomenutelným hlasem pan Alfréd Strejček. Dále spolupracuji s výborným varhaníkem Vladimírem Roubalem, který působí jako ředitel chrámové hudby Královské kanonie v Praze na Strahově. Máme za sebou mnoho koncertů v Čechách, ale i v Paříži, v Rize nebo v Kyšiněvě. Náš repertoár je velmi bohatý na sakrální literaturu, dramaturgie našich koncertů je sestavena od barokních, přes romantická až po soudobá díla. Dále koncertuji s všestrannou klavíristkou a skladatelkou Sarou Bukowski, se kterou máme hned několik pořadů. Od klasických pořadů sestavených z nejslavnějších světových árií a písní po fúze, které propojují žánry a odhalují netušené možnosti takto vzniklých nových hudebních ploch.
Jednou jsem četla v rozhovoru velmi úsměvnou otázku, která byla v položena naší známé popové zpěvačce. Zněla: "zpíváte si ve volném čase?" a ona zpěvačka odvětila: A myslíte, že pracovnice z kaceláře si ve volném čase zpříjemňuje chvíle trénováním těsnopisu?? " To mne vede k otázce - co vy a volný čas? Máte vůbec nějaký?
Ano, je to trochu zvláštní, zpěv je totiž spojován s volným časem. My, co máme zpěv spojený s prací si opravdu doma moc nezpíváme, pokud netrénujeme, tedy nepracujeme. Je to asi tím, že už se nazpíváme až dost a naše práce je spojená i s radostí ze zpěvu. Volný čas je tedy - logicky - mimo zpívání a tudíž se předpokládají jiné, odpočinkové aktivity. Já nejsem moc sportovní typ, přírodu kolem využívám velmi rekreačně. Chodím na dlouhé procházky s naší bulmastifkou Carmen ( to jméno měla ještě před mým seznámením - se s mým mužem, to opravdu nemá v souvislosti s mým propojením s tímto literárním fenoménem…ale přiznávám, že když jsem mého muže poznala a on mi řekl, že má fenu tohoto jména, brala jsem to jako jasné znamení, že k ní musí mít zákonitě i mne…).
A vaše největší relaxace v hektickém tempu, kterým žijete?
Miluju zahradu, od jara do podzimu tam stále něco sázím, pleju, uhrabávám, ale i ležím na lehátku a čtu knížky, nebo časopisy plné receptů, to je také můj další koníček - vaření a pečení různých dobrůtek. No a pletu svetry, to je další moje potřeba, tvořit rukama něco barevného a co si můžu sama vymyslet. A určitě nesmím zapomenout moji francouzštinu, jezdím za mojí paní profesorkou do Prádla u Nepomuka a trávíme tam krásné večery s tímto jazykem. Je od ní opravdu úžasně hezké, že má se mnou tu trpělivost a pomáhá mi tento nelehký jazyk dostat do mého někdy poměrně předimenzovaného mozku…Vlastně když jsem doma, mám nejraději svůj klid a takové normální příjemné věci, to mne činí v souvislosti s mou rozběhanou a někdy i divokou prací šťastnou.
Iva Klusalová
Autor: ANDANTE Agentura