Kdo pomůže Cenám Anděl? Kalich trapnosti tentokrát už přetekl.

2. a 8. března se v Praze předávaly hudební Ceny Anděl. Proč jsou oddělovány ceny žánrové a hlavní, toť není jediná otázka, nad kterou zůstává rozum stát. Nepřekousnutelnějším oříškem bylo moderování Marty Jandové a celkový amatérismus rádoby slavnostního večera.

Oproti předchozím dvěma ročníkům nenastala žádná změna v oceňovaných kategoriích. Bohužel jsou z nepochopitelných důvodů rozděleny předávací ceremoniály pro ceny hlavní a ceny žánrové. Hudba je přeci jenom jedna a všichni by si zasloužili účastnit se slavnostního večera dohromady. Žánrové ceny byly předány téměř o týden dříve, a sice 2. března v Paláci Akropolis.

Vyhlášení hlavních cen pak proběhlo 8. března v Incheba aréně v pražských Holešovicích. Moderování se po loňském nezdaru Tomáše Kluse a Ewy Farné letos zhostila zpěvačka Marta Jandová a to byl snad ten největší kámen úrazu. Jedna z prvních vět, která jí vyletí z úst, vítá všechny přítomné v sále i u obrazovek k předání Cen Anděl 2001. Následné cupitání po pódiu, někdy i naboso, a vyřvávání ahóóój však zasadily do rakve udílení cen další hřebík. Spíše ale než její provázení celým večerem si diváci zapamatují historku, jak při koncertě skupiny Wanastowi Vjecy přišla o panenství. Moderování pojala dosti po svém, ale cítil se trapně nejen divák poposedávajíc doma na gauči, ale bohužel museli být svědky něčeho tak hrozného i hosté včetně akademiků a nominovaných.

Celý večer se nesl ve značně amatérském duchu, moderátorkou počínaje a velmi nekvalitním zvukem přímého přenosu konče. Bohužel špatný zvuk u hudebním pořadu je opravdu spíše jako zlý sen. V součtu s trapností ceremoniálu nemá takovýto druh zábavy na veřejnoprávní televizi co dělat. Jediným pozitivem je, že hlouběji už snad úroveň klesnout ani nemůže.

Většina kategorií nepřinesla nic nového, do nominací se vesměs dostaly samé známé tváře. Ovšem úsměvné bylo, když na cenu za Objev roku byla nominována Tonya Graves. Ano, ta zpěvačka, která na naší scéně působí již pěknou řádku let. Naštěstí akademici dali své hlasy karlovarské rock’n’rollové kapele Goodfellas, což bylo pro mnohé překvapením, protože tak většinou celkem konzervativní porota ocenila skupinu, která s populární hudbou nemá příliš společného. Ale aspoň že tak, tento vítěz byl příjemným oživením nudného večera. Byť tedy kroutím hlavou nad tím, že pánové dostali kromě sošky anděla poukaz na nákup domácích spotřebičů. Nevím, jestli si na ledničku nahrají příští desku.

Nicméně asi definitivní třešničkou na plytkém dortu celého večera se ukázalo být hlasování o Skladbu roku. Akademiky vždy měla Marta Jandová vyzvat k hlasování, při této kategorii tak ale neučinila. Z vítězství se radoval Václav Neckář a Umakart s písní Půlnoční, ovšem snad jen díky duchapřítomným reakcím alespoň některých akademiků. Většina totiž čekala na povel od moderátorky, který však nikdy nepřišel, a tak se hlasování zúčastnilo pouhých 25 porotců, tedy zdaleka ne ani polovina. Vítězství oceněnému asi nikdo nevezme, přesto tento kiks stojí celkem za zamyšlení.

Na úvodu Marta také říká, že výsledky ceny za nejprodávanější desku roku neznají ani sami akademici. Zajímavé, tisková zpráva o vítězství Tomáše Kluse na pultech obchodů se mi dostala do ruky už v polovině února. Předání Anděla v této kategorii poněkud nechápu a na cenách jednoduše nemá co dělat. Není to obrázek o kvalitě hudby, ale spíš o kontraktu s vydavatelem. O tom by hudební ceny být neměly, bohužel české prostředí se tomuto nikterak bránit nedokáže a snad ani nechce. Proto děkujme vyznavačům kvalitní hudby a lidem, kteří už mají toho patosu kolem okřídlených hudebních ocenění akorát tak dost a letos poprvé se nezávisle na sobě pustili do vyhlašování cen Apollo a Vinyla. Každá s jiným záměrem, každá v jiném měřítku a každá se zajímavými výsledky. Třeba si naši vážení akademici uvědomí, že Andělům něco schází a možná najdou inspiraci právě v nových cenách.

Foto zdroj: Marek Navrátil, iDNES.cz