Vítání jara - Blue Effect

Od prvního jarního dne uběhl více než měsíc a od posledního zimního sotva pár desítek hodin, alespoň co se počasí týká. Po kulturní stránce bylo v Praze jaro vítáno už od 8.března a definitivně přivítáno včera, 12.dubna, kdy se uskutečnil poslední z celkem jedenácti tématických koncertů pod názvem Vítání jara.

Celou sérii koncertů ohraničily dvě legendy, které toho mají mnoho společného - 8.března vystoupil v Akropoli Vladimír Mišík, o více než měsíc později sérii uzavřel v Městské knihovně Blue Effect s Radimem Hladíkem. Původně byl tento koncert deklarovaný jako „unplugged“, což určitě slibovalo nevšední zážitek (zvlášť, pokud jste již měli možnost zhlédnout DVD Acoustic). Nakonec však z iniciativy kapely došlo ke změně a „napětí“ nechybělo, čehož však nikdo z přibližně čtyř stovek návštěvníků velkého sálu Městské knihovny určitě nelitoval.

Celé dvouhodinové vystoupení uvedl symbolicky sám front man kapely Radim Hladík a tak trochu se omluvil za malou změnu programu z „unplugged“ na chvílemi až skoro jazzový večer. Úvodní sérii písní dominoval hit Sun Is So Bright. Došlo i na přetextovanou verzi písně Má hra, v podstatě unplugged verzi kdysi lidové písně Ej, padá, padá rosenka, ke které se připojila i většina diváků. To, že část „nového“ Blue Effectu tvoří členové dnes už neexistující formace Walk Choc Ice (konkrétně zpěvák a kytarista Honza Křížek a na bicí hrající Václav Zima), připomněl jejich dávný hit Rejdit. Chybět nemohla ani Čajovna, byť Radim Hladík prohlásil, že už jí skoro nemá rád. Tradičně došlo i na jamování. Před Slunečním hrobem R.Hladík s menším komentářem nechal zaznít jednu z písní posmrtného alba M.Jacksona s tak trochu ukradenou úvodní melodii (na youtube lehce k nalezení). Na samotný Sluneční hrob došlo během večera dvakrát, pokaždé v jiném podání.

I přes změnu původní deklarovaného koncertu kromě jednoho člověka asi odcházeli všichni spokojení. Z mého pohledu se jednalo o mimořádný kulturní zážitek.