A Banquet pokřtili svůj debut

Pražská trojice A Banquet pokřtila 10. dubna v Lucerna Music Baru svou první desku s názvem Breath.

Jako hosty si přizvali dvě předkapely, první z nich byli Low-Fi z Itálie, jejichž vystoupení jsem se bohužel kvůli celkem již tradičním problémům v LMB s guestlistem nezúčastnila.

Druhou vystupující skupinou byli slovenští Talkshow, kteří mnohé přítomné velmi překvapili údernou kombinací indie-rocku a rock’n’rollu. Nepříliš početné publikum dokázali rychle dostat do varu a upozornit, že i slovenská hudební scéna má co říci a na našich pódiích se na ni často zapomíná, nebo minimálně jí není věnována taková pozornost, jakou by si zasloužila. Talkshow rozšířili i mé vlastní obzory a jejich výkon mě oslovil snad více než hlavní hvězda večera, byť druhá polovina za tou první už trochu zaostávala.

Většina sálu však již netrpělivě očekávala A Banquet. Svou tvorbu zaškatulkovali do vlastního stylu futu-roll, který v sobě kombinuje rock 70. let s indie a nu-rave vlivy let současných. Jsou sice živější a hlasitější než dřív, ale trochu postrádám to krásné tajemno kolem jejich starší tvorby a nižší zpěvákovy polohy. Teď je o poznání výš, přesto se nepouští do tónin, které by mu pěvecky nesedly. Ztratili punc skoro až undergroundové indie kapely, možná i proto se jejich publikum značně rozrostlo a nové songy znějí mnohem kvalitněji a skutečně světověji.

Musím uznat, že díky neuvěřitelné píli a neotřelému soundu mají jako jedna z mála českých kapel na to prorazit i do zahraničí. A jejich ambice tam určitě směřují. Část svého debutu Breath nahráli v Chicagu pod vedením Stevea Albiniho, který produkoval desky i kapelám jako Nirvana, Pixies nebo PJ Harvey. Kmotrem jejich prvotiny se stal Boris Carloff, se kterým už dlouho spolupracují a určitě má nemalý podíl na současném úspěchu skupiny. Album jim stylově pokřtil Pražskou vodkou.

Přesto přese všechno na mě zapůsobila spíš jejich starší tvorba, novinky už ztrácejí svou niternost a zejména přesvědčivost. Posledním kouskům, ani jejich image už zkrátka nevěřím.
 

Fotoreport Páji Hartmanové najdete zde.