Brněnský Majáles 2012

Slovo „majáles“ v člověku evokuje menší akci s pár kapelami organizovanou studentstvem. Ale brněnský Majáles je trošku něco jiného. Není to majáles v pravém slova smyslu, nýbrž profesionálně organizovaný jednodenní festival. Velká akce se uskutečnila v pátek 11.5 na stejném místě jako loni – v areálu Hněvkovského.

Organizátoři si nemohli objednat lepší počasí – možná mohlo být o pár stupňů méně, ale horko nebylo až tak strašné. Dorazili jsme kolem čtvrté a vydali se na prohlídku areálu zakončenou koncertem Wohnoutů. Ti před časem patřili mezi mé nejoblíbenější skupiny, ale už mě trochu omrzeli, tak jsme po chvíli zamířili přes celý areál na Sto Zvířat. Ty předvedly standardní pohodový ska set, ideální pro pozdní odpoledne. Náš pokus zajít se podívat na Tomáše Kluse, se s úspěchem nesetkal, protože dav před pódiem sahal do všech koutů. Horko těžko jsme se propracovali opět na druhý konec areálu, kde se připravovala Vypsaná fiXa. Tahle kapela ze San Piega, jak si rodné Pardubice nazvala, má v Brně úspěch vždy, nebylo se tedy čemu divit, že se před pódiem shromáždilo tolik lidí. Tím se dostávám k prvnímu velkému problému této akce – nad celým areálem se vznášel nepříjemný a všudypřítomný prach, který se samozřejmě umocnil skákáním davu. A vzhledem k tomu, že na fiXe se skáče hodně, místy nebylo přes prachové oblaky vidět pár metrů dopředu, a to nemluvím o nemožnosti dýchat. Někteří to vyřešili šátkem přes obličej, někteří odchodem na čerstvější vzduch, ale naprostá většina fanoušků – včetně mě – dále nasávala prach do plic, jen aby o Vypsanou fiXu nepřišla. A jak poznamenal frontman Márdi – to že se nám práší od noh, je lepší, než kdyby se nám prášilo od huby. Publikum bylo více než skvělé, což Márdi několikrát kvitoval a pochvaloval si. Kapela zahrála průřez svou tvorbou, od alb starších až po to nejnovější (Lunapark, Nina, Holka s lebkou, Detaily, Ruzyně – „Brzy se jazyk dotkne..? Letiště Václava Havla!“ …). V nabitém programu byla fiXa jednou ze dvou kapel, které jsem zhlédla celé.

Přebíhání z jedné strany areálu na druhou bylo vysilující, bohužel jsem si tedy nechala ujít velkou část MIG 21 s výborným Jirkou Macháčkem i Monkey Business, a čas jsem věnovala krátké regeneraci. Bylo to třeba, neboť maraton kapel pokračoval. Nejprve pár písniček Nightwork, která těží jen z výborného zpěváka Vojty Dyka a pak honem na slovenské Horkýže Slíže. Další z mých kdysi velmi oblíbených kapel, které jsem naposledy slyšela před půl rokem. Po trochu perverzním intru Horkýže začali písní z nového alba Woodie song. Kapela už dávno nehraje prostý punk, jak tomu bylo na jejich začátcích, naopak velmi přitvrdila a i starší písničky upravila do rockovejší podoby. Koncert mě bavil hodně, takže jsem s těžkým srdcem odcházela před koncem, abych stihla TataBojs – druhou kapelu, kterou jsem viděla od začátku do konce. Ta předvedla svůj standardně dokonalý koncert. Bubeník a zároveň zpěvák Milan Cais hrál na pokraj svých sil, až se člověk místy obával o jeho zdraví. Basák Mardoša zase předváděl umění skákat a dával na odiv svou pružnost. Jak už je u TataBojs zvykem, jejich vystoupení se nedalo nic vyčíst. A protože Majáles uzavírali, nezbývalo než se s tunou prachu na těle odebrat domů.

Nevím, kam se poděly ony avizované posilové autobusy, my ani na jeden nenarazili a podle nadávek okolostojících, jsme rozhodně nebyli sami.
Ještě je třeba dodat, že hodně kapel vyjádřilo podporu ohroženému klubu Fléda – je vidět, že její osud není lhostejný ani samotným interpretům.

Majáles hodnotím rozhodně kladně, jediné, co se mu dalo vyčíst, byl zmíněný prach a nezvládnutá organizace dopravy z akce. Takže za rok snad zase:)

Další fotky si můžete prohlédnout zde: http://hanzis.rajce.idnes.cz/Brnensky_Majales_2012_pro_oblibeny.cz/