Pražská zastávka společné tour Fiordmoss a Floexe

24. dubna přivítal pražský Palác Akropolis hned dva nevšední hosty. Fiordmoss představili novinku Ink Bitten a Floex i s kapelou aktuální album Zorya.

Jako první v poněkud komorní atmosféře před publikum předstoupili Fiordmoss, brněnská partička, která si letos odnesla cenu Vinyla jako objev roku. Škoda, že je zatím také neobjevila široká veřejnost soudě dle poloprázdného sálu, protože je rozhodně oč stát. O nevšední zážitek se stará snový hlas Petry Hermanové proplétající se mezi elektrofolkovými prvky a vzniká tak nespoutaná směsice někdy chmurných, někdy zamyšlených, někdy rozvážných až melancholických, ale přesto neuvěřitelně hravých tónů, které se dokážou proměňovat tak rychle, jako si pohrávají s vaší náladou a atmosférou v sále. V Akropoli dali prostor zejména novinkám z alba Ink Bitten, jehož vinyl je teprve na cestě a na kterém už akustická kytara ustupuje trochu do pozadí ve srovnání s předchozím EP Gliese.

Nutno uznat, že Petra již měla mnohem otevřenější projev než dříve, ale ani tak do něj nezapomněla dát celé své srdce. Vzala vás s sebou do bizarního světa plného nejrůznějších nálad a zbořila tak jakýsi odstup, který si kapela dříve na koncertech udržovala, či ho nedokázala překonat. Už to nebyl oddělený svět posluchačů a svět hudebníků, ale spojil se v jeden, kde všichni mohli pocítit neuvěřitelnou sílu tvorby této nadějné trojice. Jejich hudba je nečekaně vyzrálá a v české kotlině rozhodně unikátní. Jako jedni z mála mají na to stát se skupinou slavící úspěchy i za hranicemi své vlasti. Potvrzuje to i fakt, že právě jejich zpěvačka byla vybrána jako česká zástupkyně loňské Red Bull Music Academy v Madridu.

Většina přítomných ale čekala na druhého hosta večera. Byl jím Floex se svou doprovodnou kapelou, rovněž čerstvý držitel hudebních cen. Do jeho rukou letos padly hned dvě – Anděl v kategorii elektronická hudba a alternativní hudba. Bodoval tak se svou poslední deskou Zorya, kterou vydal po dlouhých 10 letech od debutu Pocustone a jejíž písním patřila i většina koncertu v Akropoli. Jeho doprovod kromě klarinetů a bicích tvořila také hostující zpěvačka Sára Vondrášková nebo baskytarista Petr Skála. Po celou dobu také hudebníky doprovázela projekce Veroniky Vlkové, která náladu písní jen podtrhovala.

Žánrově těžko Floexovu tvorbu zařadit (ne, to nenarážím na dvě žánrové ceny Anděl). Její magie spočívá v ojedinělé kombinaci klarinetů a saxofonů s elektronikou, to vše s velmi vlasním Floexovým přístupem. Odehrávají se v ní příběhy, hluboké, dobrodružné i zádumčivé. Po hudební stránce mu nelze absolutně nic vytknout, je to mistr svého řemesla. Přesto je vhodný spíše k poslechu v klidu domova než na pódiu klubu. Bezesporu je to ale hudba pro náročnější posluchače.