Hned první den bych vypíchnul skvělý výkon Within Temptation. A to nejen z hudebního, ale také z vizuálního hlediska. Velkou měrou se na tomto zážitkusamozřejmě podílela půvabná Sharon den Adel. Kapela si navíc pro fanoušky připravila obří promítací plátno a zážitek z tohoto vystoupení byl vskutku nezapomenutelný.
Ještě před vrcholem čtvrtečního dne se ale samozřejmě představili i další. Odpoledne to rozjeli Horkýže Slíže. Jejich vystoupení snad nikdy nezklame. Opět nám předvedli koncert plný vtípků, dobré nálady a hlavně energie.
Dále následoval Kamelot. Společně s nimi se navíc poprvé představil také nový zpěvák Tommy Karevik. I přes tyto personální změny působila kapela sehraně. Jako kdyby s nimi Tommy hrál už několik let. Jejich vystoupení určitě potěšilo nejen skalní fandy této kapely.
Po koncertě Kamelot jsem očekával jeden z vrcholů letošního ročníku. A tolegendární Thin Lizzy. Již dle toho, jak jejich show předem vychvaloval ředitel festivalu pan Jiří Daron, se dalo očekávat něco velkého. Nic takového bohužel nepřišlo. Kapela se sice snažila, co to šlo, ale zkrátka to jaksi nefungovalo. Ani odezva publika nebyla nikterak bouřlivá. Pro mě to bylo určitě zklamání tohoto dne.
Páteční program začal být zajímavý během pozdního odpoledne a to s nástupem Sirenie. Mohli jsme tak vidět slíbenou náhradu loňského vystoupení. Výkon Sirenie na jednu stranu ničím nenadchl, na druhou stranu ničím neurazil. Nejvíce zářila frontmanka Ailyn. A to nejen krásným vzhledem, ale především pěveckým výkonem.
Poté si svou premiéru na Master of Rock odbyli „happy metalisti" Freedom Call
. Sliboval jsem si od nich smršť plnou hitů a dobré nálady. A obojího se mi dostalo vrchovatě.
Ještě o něco lepší byli jejich němečtí kolegové Unisonic. Kiske a Hansen opět na jednom pódiu. Živelný výkon celé kapely. Setlist složený z jejich prozatím jediného alba, podpořený hity z Helloweenské dílny: „I Want Out“, „Futere World“ a hlavně „March of Time“. Úžasný zážitek! Bezesporu jeden z vrcholných okamžiků letošního ročníku.
K povedenému pátku měli přispět také Edguy, kteří se posledních pár let těší velké oblibě u fanoušků v České republice. Jejich hvězda ovšem pomalu padá. Poslední dvě, tři alba nejsou příliš povedená a ani jejich vystoupení jim reputaci rozhodně nezlepšilo. Dle mého názoru špatně sestavený setlist, do toho táhle a nudné průpovídky Tobiase Sammeta. K tomu navíc opět naprosto nezáživné bubenické sólo. Pro mě obrovské zklamání.
Třetí den tedy bylo potřeba si zlepšit náladu a velká očekávání jsem vkládal do mladičkých Kissn´ Dynamite. Nutno říct, že má očekávání byla dosyta naplněna. Svěží Heavy Metal, vystoupení plné energie. Členové kapely, kteří byli vystylizovaní v glam metalovém duchu pobíhali po celém pódiu jak smyslů zbavení.
Dál následovali Arakain, kteří letos slaví třicet let své existence. Dle toho byl sestavený i setlist, ve kterém nechyběly staré fláky jako například „Kolonie Termitů“, „Kyborg“ či „Ztráty a nálezy“, které nádherně zazpívala Lucie Bílá, která se fanoušků představila jako speciální host. Její spojení s kapelou bylo opravdu kouzelné a nezapomenutelné. Pokud by Lucku přestala bavit pop-music, klidně by se z fleku mohla vrátit ke svým metalovým kořenům.
O něco později, již ve večerních hodinách, zahráli Stratovarius, kteří jsou na Master skoro jako doma. Ukázali se zde již potřetí. A právě možná proto mi jejich výkon připadal rutinní. Seveřané určitě umí zahrát lépe, živelněji. Možná je vše způsobeno odchodem více jak poloviny členů „klasické sestavy“. Kdo ví? Do budoucna věřím ve zlepšení.
Poslední kapela, na kterou mi ten den zbyly síly, byli headlineři celého festivalu a tahák pro mnoho fanoušků a hlavně fanynek. Řeč je o skupině Nightwish. Říkám si, že už asi opravdu nemá cenu srovnávat „staré“ a „nové“ Nightwish. Souhrnně můžu říct, že kdo přišel na ty „staré“ a očekával, že Annete narostou nové hlasivky a bude zpívat jako Tarja, byl určitě zklamán. Tito jedinci mohli klidně zůstat ve stanu nebo u výčepu na pivku. Ti druzí, kteří šli na Nightwish takové, jaké v současnosti jsou, zklamáni určitě nebyli. Annete si po Masters konaném v roce 2009 určitě zpravila reputaci a všichni přítomní si tak mohli vychutnat povedenou hudební a vizuální show.
Poslední den ve Vizovicích jsem považoval pouze za odpočinkový a těšil se zejména na zakončení festivalu, které letos připadlo na stále více populární Sabaton. Ještě před tím mimo jiné zahrály i české rockové stálice Škwor a Doga. Obě kapely zahrály opravdu povedeně a potěšily nemalý dav lidí. Velice vtipné mi přišlo vhození asi dvaceti rulí toaletního papíru do davu při písni „Já se na to“. I když to byl velice levný a obyčejný trik, opravdu pobavil nejen mě, ale i ostatní.
Jako jeden z řady fanoušků Iron Maiden jsem byl zvědavý, co předvede jejich původní zpěvák Paul Di´Anno spolu s jeho kapelou. Setlist byl založen zejména na písních IM z prvních dvou alb jejich diskografie. Musím říct, že něco tak špatného jsem naživo dlouho neslyšel. Zpěv samotného Paula byl otřesný. Ani výkon jeho kapely nebyl zrovna povedený. Připadal jsem si jako na špatném revival koncertě původních Iron Maiden.
Náladu mi později zpravili Gotthard. Ti se představili nejen s novým materiálem, aletaké s novým zpěvákem, který nastoupil na místo tragicky zesnulého Steva Lee. Nic Maeder se ukázal jako více než zdatný nástupce a spolu s celou kapelou opět rozhýbal a rozezpíval naprostou většinu přítomných.
A co tedy říct k velkému finále festivalu, které si pro letošek připravili Sabaton? Najednu stranu brutální rachot, skvělá show, písně z nové, dle mého názoru povedené desky, k tomu i starší kousky, které jsme ve Vizovicích ještě neslyšeli („Midway“). Na druhou stranu celkem špatné ozvučení a hlavně naprosto nepochopitelné přerušení koncertu kvůli vyhlášení soutěže v režii jednoho nejmenovaného časopisu. Koho proboha v průběhu rozjeté show zajímá nějaký chytrák, který vyhlašuje výsledky soutěže a tím totálně otupí nadšení většiny přítomných. (Ano, výherci, jako jedinému, tyto průpovídky zřejmě nevadili.) Celkově ale musím říct, že takový řev a odezvu od fanoušků jsem na tomto festivalu ještě nezažil. Připadalo mi, že lidi jsou snad hlasitější jak samotní Sabaton. Skvělá tečka za letošním Master of Rock.
Autorem fotografií: Stano Buštor.
Autor: Prachy - Autor z oblibeny.cz
Tento rok se konal jubilejní desátý ročník festivalu Masters of Rock a mnoho fanoušků rockové muziky očekávalo něco extra. Ne, že by samotný festival nedosahoval téměř světových kvalit. Ale přeci jen se za posledních pár let opakovalo několik stejných kapel a mnoho z nás letos očekávalo něco opravdu velkolepého. Nic takového nepřišlo a přítomným nezbývalo nic jiného, než si festival užít takový, jaký jim byl naservírován. Protože i tak bylo na co se těšit a ti, co neměli přehnaná očekávání, si festival určitě užili.
