Epica stále patří na špici světového symphonic metalu

Symphonic-metalová skupina Epica z Holandska i při své poslední pražské návštěvě zazářila. Svým nejvěrnějším fanouškům představila nové album Requiem for the Indifferent, které vydala letos v březnu.

A proč právě nejvěrnějším fanouškům? Protože datum jejich vystoupení, 19. května, nebylo zvoleno zrovna vhodně. Krylo se hned se dvěma významnými sportovními událostmi. Jednak s MS v ledním hokeji, kdy jsme své síly měřili se Slováky, a jednak se hrálo také atraktivní fotbalové utkání mezi Chelsea a Bayernem. Proto se v Kulturním centru Vltavská sešli jen ti nejvěrnější.

Hlavní hvězda si do Prahy přivezla také dva hosty v pohodě kapel Voices of Destiny a Xandria. Vzhledem k tomu, že jsem ale patřila k těm, kteří nemohli odtrhnout oči od našeho hokejového zápolení v televizi, a Xandriu jsem viděla v Praze před pár měsíci, kde vystoupila v rámci festivalu Out of the Dark, zavítala jsem až na Epicu.

Na místo jsem přišla akorát, za pár vteřin se rozezněly první tóny intra Karma v potemnělém a docela zaplněném sále, ve kterém se horký vzduch dal doslova krájet. To mi ale nezkazilo mou radost, když Epica konečně naběhla na pódium. V Česku mají velmi silnou a věrnou fanouškovskou základnu, což se také projevuje vynikajícím kontaktem kapely s publikem a často nezapomenutelnou atmosférou. Je vidět, že i sami muzikanti si koncerty u nás velmi užívají.

První polovinu večera věnovali spíše představení své již šesté studiové desky Requiem for the Indifferent, nevynechali ani Storm the Sorrow, kterou příznivci znali především díky vydanému klipu. Nebyla by to ale Epica, aby nezahráli své největší hity z předchozích alb. Přišly tedy na řadu i písně jako Cry for the Moon, Sensorium, The Obsessive Devotion nebo The Phantom Agony. Při poslední zmíněné si s pražským publikem ovšem trochu zalaškovali, klubem najednou začala probleskávat barevná světla jako na diskotéce a píseň měla jasně taneční nádech, zatímco hudebníci se snažili ze všech sil tvářit co nejvážněji. Tento zábavný pokus jim vyšel na výbornou. Po celý večer se jak publikum, tak členové kapely výborně bavili. Nicméně pozornému oku a uchu nemohla uniknout chybějící postava Yvese Hutse, basáka a zároveň jednoho se zakládajících členů skupiny. Jeho nástupce Rob van der Loo bude mít ještě trochu práce do kapely plně zapadnout, snad i možná proto nedával do svého projevu maximum.

Pro mě to byl, pokud se nepletu, třetí koncert této v podstatě už symphonic metalové legendy a nutno říci, že tentokrát předvedli bezesporu nejkvalitnější výkon a zároveň nejpovedenější show. Jejich tvorba je trochu tvrdší, energičtější, údernější, než jak tomu bylo dříve zvykem. Možná ale i proto dokážou publikum více vyhecovat. Simone se blýská v perfektní pěvecké kondici, kytaristé Mark a Isaac neustále bavili návštěvníky a zasloužili se o velmi uvolněnou atmosféru. Všichni tak ze sálu odcházeli maximálně uspokojeni, takhle kvalitních metalových koncertů je pomálu…