Mnichovické Rockování

Sedmý ročník festivalu Rockování v městysu Mnichovice, vzdáleného kousek od Prahy, měl pořadateli, kterým je stejnojmenné občanské sdružení, ukázat, zda má smysl v pořádání festivalu pokračovat. Poslední dva roky totiž byly zejména co se týká počtu návštěvníků trochu zklamáním. Letošní ročník však přinesl zlepšení a tak se snad můžeme těšit na osmý ročník tohoto relativně malého, ale již tradičního festivalu.

Pořadatelé vsadili již na festivalovou klasiku, a tak účinkující vystupovali na dvou stagích. Logicky tu hlavní opanovaly největší hvězdy festivalu, sekundární stage patřila spíše méně známým  a regionálním kapelám.

Bohužel na poslední chvíli došlo k úpravám v programu - nedorazili Five O'clock Tea a zejména Vítkovo Kvarteto, jedna z hodně očekávaných kapel festivalu, důvodem byly zdravotní problémy člena kapely. Na základě těchto absencí tak došlo k přeskupení pořadí jednotlivých kapel, což nepotěšilo zejména ty, jenž dorazili o něco později...

Pomalu se trousící návštěvníky jako pvní nabudila Matahari, chybět samozřejmě nemohla jejich předolympijská novinka - písnička Vodní dravci věnovaná čtyřkajaku, který v Londýně vybojoval bronz. V kapele totiž působí bratr jednoho z členů posádky Pavel Trousil.

O další zábavu se následně starali britští NeonFly, jediný zahraniční účastník festivalu a překvapení letošního MoR, a Atari Terror, kteří zakončili podvečerní program na hlavním podiu. To v osm hodin zabral Krucipüsk a jednalo se o vrchol festivalového dne a večera. Jen o něco méně nadšení vzbudil Dymytry svým setem tradičně odehraným v maskách.

Z kapel na vedlejší stagi bych určitě rád zmínil Satisfucktion a LocoLoco.

Jak jsem napsal již na začátku, dle mého názoru se letošní ročník festivalu vydařil. Napomohlo tomu i počasí, ale hlavní podíl mají organizátoři. I přes drobné nedostatky (změna programu, neúčast některých avizovaných kapel) to byl jeden z nejlépe zvládnutých festivalů, které jsem v poslední době navštívil. Chápu, že je rozdíl mít na festivalu 3 tisíce lidí a 30 tisíc lidí, ale možná by se organizátoři některých velkých festivalů mohli přijet do Mnichovic zeptat, jak zařídit, aby na festivalu o pár hodinách nepřetékaly ToiToiky, aby na pivo a jídlo nebyly hodnové fronty a ceny byly úměrné běžným návštěvníkům festivalu. Tohle vše v Mnichovicích ví. Tak snad to tak bude i za rok, je to příjemné zakončení festivalové sezóny.