Harakiri v Lucerně (Serj Tankian; 24. 10. 2012)

Koncert byl přesně na minutu načasován. V 19.00 se začalo pouštět do sálu, v 19.30 začala část předkapely Viza (resp. The Hollywood Arson project), která však asi po 20 minutách skončila. Nicméně když ve 20.15 přišla na podium další partička, jaké bylo překvapení, že se nejednalo o Serje s kapelou, ale opět o Vizu, tentokrát v rozšířeném složení a s delším repertoárem. Ale byli skvělí. Většinou během předkapel všichni jen znuděně čekají na hlavní hvězdu večera, ale tady tomu bylo jinak. Úderná energická hudba, chytlavé pasáže a navíc i pohled na chlapce byl více než zajímavý. Obzvláště na člena, jenž hrál na perkuse/tamburínu/bicí/zpíval/tančil/pobíhal a to s takovým nasazením, že i členové kapely ho chvílemi nevěřícně pozorovali. Výborné. Dokonce někteří pochybovali, dokáže-li je Serj s kapelou co se do úžasnosti výkonu překonat, neb vskutku taková pařba se málo kdy vidí. Až zpětně mohu říci, že dokázal. Jak tedy?

 

O půl desáté naběhl na kobereček, nachystaný uprostřed stage. Úsměvavý, obklopen kapelou stejně dobře naladěných hochů a spustil Figure It Out, stejně jako na všech předchozích koncertech této tour a okamžitě si získal celé publikum. To pak ještě podpořil svým "ahoj praha" případně "What a beautiful people! What a beautiful Praha! What a beautiful beer!". Vím, asi jsou podobné prupovídky, stejně jako hlášky, jak je to "fucking awesome to be here with you guys" běžné v každém městě, ale Serjovi to člověk tak nějak věřil. Navíc mezi písněmi se nezabýval jen pochlebováním publiku, auž vůbec ne trapnými "všichni ruce nahoru" (jak se o to některé kapely trapně snaží) ale především vyjadřováním svých názorů. Rozčilením nad současnou situací v politice, ekonomice, válkami, nakládáním s přírodními zdroji a podobně. Samozřejmě, nic jiného by od něj člověk ani nečekal, neb to, že jej tyto věci velmi trápí je patrné snad ze všech textů. Ale líbilo se mi, že si na nic nehraje a vskutku dává najevo svůj názor. Šlo na něm vidět, jak je rozčílen a nespokojen. Překvapil. Velmi pozitivně. A nejen tímto.

 

Co se týče výkonu po hudební stránce, tež byl strhující. Na studiových albech je totiž patrné, jak široký rozsah Serj má a co všechno se svým hlasem umí. Z téměř hardcorového vřískání hned skočit do příjemného uklidňujícího a milého zpěvu, následně do agresivního mekotu a pak okamžitě napodobit ženský hlas. A bylo až neuvěřitelné, že toho samého byl bezchybně schopen i na živém koncertě. Obdivuhodné. Stejně jako jeho nasazení, s nímž celý koncert odzpíval a odtančil. Až se člověk divil, čeho je takový nanápadný strejda v modrých riflích, teniskách a ve vytahaném hnědém triku schopen. Nebylo potřeba žádné show a speciálních efektů, Serj vše zvládl obstarat sám jen se svým mikrofonem, případně kytarou a samozřejmě výbornou kapelou za zády. A tedy ještě nesmím zapomenout na hostujícího  Andrewa Kziriana z Viza, který se svbou loutnou doplnil Ching Chime.

 

Na každý pád, koncert to byl výborný. Strhující. Což ostatně potvrdil i ohlušující vřískot vyprodané Lucerny, která si vyžádala dva přídavky. A tím posledním bylo, k mému překvapení, Aerials (původně píseň System of a Down), které bylo krásnou tečkou za výbornou hodinou a půl.