Roháč vystavuje obrazy reflektující traumatické čtyřicetiletí novodobých českých dějin

PRAHA - Soubor obrazů Ladění Rusic vystavuje výtvarník a ilustrátor Václav Roháč v Galerii U lékárníka v Psychiatrické léčebně Bohnice. V osobním ohlédnutí se obrací do traumatické minulosti let 1948 až 1989 a reflektuje dramatické události, které zanechaly stopy na duši českého národa. Výstava zahájila 5. června a potrvá do 3. července.

„Cyklus ilustrovaných příběhů z fiktivních Rusic je výsledkem mých návratů do dětství. Nezpracovávám však pouze vlastní zážitky, ale také události, o nichž se běžně mluvilo. Dějinné události ovlivnily osudy mnoha lidí a trvale uvízly v kolektivní paměti, odkud jsem je převzal a zpracoval po svém,“ objasnil Roháč.

K zachyceným výsekům dějin, kterým výtvarník narozený v roce 1966 nemohl být osobně přítomen, patří scéna odjezdu milicionářů do Prahy v únoru 1948 nebo zatýkání sedláka označeného za kulaka. Také na invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 nemá vlastní vzpomínky, přesto se v jeho cyklu objevil obraz zpodobňující příjezd okupantů na náves. Vyjukané rudoarmějce na okamžik jakoby zastavila socha světce varovně zvedajícího prst, výjevu přihlížejí šokovaní vesničané, z jejichž středu se už vydělil první kolaborant.

Roháč ovšem nehodlal být pouze kritický či dokonce satirický, jeho ohlédnutí se nese spíše v lehce nostalgickém stylu, který podtrhuje také to, že se tentokrát opřel o výtvarný rukopis Josefa Lady. „Inspiroval mě Ladův obrázek zachycující příjezd traktoru na náves. Když jsem ho viděl, přemýšlel jsem o tom, jak by Lada tvořil, kdyby prožil čtyřicet let socialismu a industrializace vesnice,“ prozradil Roháč a dodal, že slavného rodáka z Hrusic považuje za svůj nedostižný vzor. „Dlouho jsem ho vnímal především jako ilustrátora, později jsem pochopil, že je to umělec mnoha tváří. Obdivuji poetiku Ladových obrázků, ale nejvíc ze všeho je mi blízký svým smyslem pro humor, líbí se mi především drsně satirická poloha jeho tvorby,“ tvrdí výtvarník, jenž dal vzniknout svérázným ladovským variacím. Své obrazy koncipoval jako poctu obdivovanému Mistrovi a zároveň jim vtiskl svébytný autorský ráz.

Slavné a neopakovatelné Ladovy Hrusice jsou v Roháčových pracích nahrazeny ošuntělými Rusicemi. Ohlížení do minulosti koncipoval jako „ladění“ v toku času, díky němuž dokáže v duši vyvolat obrázky z dob, kdy mnohým lidem nebylo právě lehce. „Chci, aby tato ohlédnutí byla laskavá, a proto si s pokorou nasazuji ladovské brýle. Snad se najde přívětivý divák ochotný nést se na této trochu sentimentální vlně,“ uvádí Roháč. Byl by prý rád, kdyby jeho obrazy pomohly divákům vyvolat vzpomínky na všechno hezké, co život přináší, byť by kolem zrovna panovaly těžké časy, dějiny šílely a cesty duněly pod pásy tanků okupačních armád.

Z dávných dob se mu vybavují především oslavy prvního máje, nácviky spartakiád i to, jak se na návsi přetřásaly normalizační televizní seriály. K událostem, na které vesnice ještě dlouho vzpomínala, patřila návštěva emigranta, jenž stihl do vlasti zavítat jen krátce předtím, než opět spadla železná opona. Všechny tyto motivy se objevují ve vystavených pracích.

Nezvyklou variací ladovského stylu je zpodobnění dobových aut, při jejichž zachycení Roháč dbal na faktickou přesnost detailů. „Lada se ve svém díle technice příliš nevěnuje, obrázek s traktorem je vzácnou výjimkou. Vymoženosti moderní doby nejspíš neměl právě v lásce. Pokud už někdy nakreslil auto či lokomotivu, nevěnoval se jednotlivostem, to si spíš vyhrál s dýmem vycházejícím zpoza kol,“ soudí Roháč. On sám je na rozdíl od svého uměleckého vzoru velkým fandou historických vozů, které zaujímají významné místo i v jeho výtvarném díle. Všechny automobily v cyklu Ladění Rusic jsou autentické a do nejmenších podrobností odpovídají realitě.

Výtvarník, spisovatel a nakladatel Václav Roháč dosud ilustroval více než dvě desítky knih a věnuje se také volné tvorbě. Je známý především jako ilustrátor populární dětské edice Děsné české dějiny, podpořil i řadu neziskových a humanitárních projektů.