Ano, rozhodně se nejedná o typický český festivalový formát, takže pro ty, co rádi zapaří, na Wohnouty a Vypsanou fixu, to asi není. Tím líp. Stejně jako areál a přístup pořadatelů je takový jiný. Přátelštější. Rodinný. Žádné šacování, přemrštěné ceny, zpoplatněné campcity a areál někde na vyhřátem rovném nekončeném betonovém letišti, nacpaný nesmyslnými komerčními akcemi a mainstreamovými hvězdami a hvězdičkami. A i to tvoří festival jedinečným, atmosféru neopakovatelnou. Minimálně do prvního srpnového víkendu dalšího roku. Letos tomu nebylo jinak.
Festival je dvoudenní, s dvěmi pódii. V pátek, den první, rozhodně asi nejvíce překvapilo Zrní. Možná i to, že hráli v podvečer, a tedy vedro nebylo už tak úmorné, předurčilo to, že kapela si svými melodickými rytmy doslova okouzlila dav. To nelze říci o Kyklos Galaktikos, kteří je následovali na Stage B. Sami sebe charakterizují jako "otevřenou platforma pro autorskou tvorbu", což sice zní dobře, ale zrovna na Besedě se to asi nějak nepovedlo. Něco jak prvoplánový hiphop ne příliš valné kvality. Ale proč ne. Příznivci se jistě najdou. Naštěstí ale na Stage A se mezitím připravili Midi Lidi, kteří odpálili skvělým Ráda vařím a v energickém duchu se nesl celý koncert. Příjemná pozitivní hudba, vyzívající k tanci. A jako bonus skvělá bubenice, která do toho dávala vkustku všechno. A navíc i hláškami mezi písničkami celkem pobavili a zakončili závěrečným prohlášením, že teď bude věc "lepší než Prodigi" (což vlastně mohu subjektivně posoudit a ano... koncert Midi Lidi mě bavil víc, než zmiňovaní Prodigi loni na Rock for people), kterým uvedli našlápnutou "Operace Kindigo". Poté již rychlé přeběhnutí na Stage B, kde byl nachystán Boris Carloff. Předvedl toho dost, ale opět se scéna B ukázala jako poněkud slabší. To se vzáptí vystřídalo, protože na hlavní stage započali jedni z headlinerů - Pineapple Thief, kteří předvedli takové nemastné, neslané, možná až chvílemi nudné vystoupení. Škoda, nějak se prostě nepovedlo podmanit dav. Stage si asi úlohu vyměnily, protože The maggie's marshmallows na "béčku", jež sami sebe charakterizovali jako "něco mezi Ramones a Rolling stones", usínající dav dokonale probudili. Stejně jako pražská rock'n'rollová kapela plná blonďáků s příznačným názvem Dirty Blondes. Následoval rychlý přesun na polské Napszyklat, kteří byly druhým velkým, velmi pozitivním, překvapením večera. Pak už jen vtipná Mucha a DJ set na dobrou noc.
Sobota byla taky obzvláště horkým dnem. Snad všichni návštěvníci se šli zchladit, už tradičně, do říčky Veličky a jinak se snažili vyhledávat stín, co to jen šlo. Naštěstí v areálu ho byl dostatek. Ať už pod stromy, nebo třeba v různých workshopových stáncích, jakým byl například tvořivý "Domeček u Ještěrek", nebo v čajovně, Apollonově stanu a podobně. A hned s úderem pravého poledne na hlavním podiu začala, také už tradičně cimbálovka, tentokráte Hudecká muzika Kubíci. Akorát teda bez cimbálu, na ten bylo opravdu prý moc horko. Chápu. Stejně tak jako na zvučný šanson v podání francouzsky zpívající česko-slovenské kapely Viola, osazené sic výbornýmu hudebníky, ale zkrátka měli žel špatné načasování.Vůbec odpoledne bylo takové nějaké ospalé. Ač nabité skvělými kapelami, tak dav prostě nějak neměl sil si jich naplno užívat. Škoda toho. Takoví Fru Fru by si třeba určitě zasloužili vděčnější čas než 15.30. Ale i tak byli skvělí. Za zmínku také stojí Peťo Tázok a Karaoke Tundra. Přednášel své texty a básně, lehce depresivní, plné ironie, vtipu za občasného doporovodu samplů, a i když se jedná o žánr, který osobně moc nemusím, rozhodně zaujal. Určitě třeba víc, než takoví WWW, kteří vystupovali večer a dali by se tak nějak vzdáleně žánorvě přirovnat. A hned po Peťovi další odpolední překvapení na menší stage. Hoši z Kroměříže - Superego Kid. V oficiálním programu popsáni jako "garážové indie, shoegaze, postr rock a buhví co ještě". Celkem přesné zaškatulkování. A navíc s sebou přivezli i kazety (kdo by v dnešní době poslouchal CD, žejo), což bylo hezké retro.
Naštěstí s tmou přišel i trochu chlad, síly a další výborný program. Například k publiku velmi vstřícný a nadšený Dave Herrero a The hero Brothers band. Možná ne tak známé jméno, jako páteční headliner, ale rozhodně předvedli neskutečnou show. Kvalitně odvedená práce. Na vedlejší stage se pak lehce po půlnoci zjevili Schwarzprior. Nevím, co si o tom myslet. Dost úderné a provokující texty písní jako "Móda extravagance manýry" a "Smrt, láska, chcaní", pronášené siluetou poskakující před šílenou vidoprojekcí. Urážky směřované k publiku. Pokud je to myšlno vážně, autor by možná měl vyhledat odbornou pomoc. Pokud je to recese a ironie, je to geniální. A nejlepší je, že se mi nepovedlo zjistit, jak to doporavdy je. Následovalo odhlečení v podobě recesistů Kapitán Demo ve vtipných převlecích, se zábavnými samply a produkcí obecně. Ještě české partičky Dirty Panic a Helemese a festival dozníval za cvrkotu cvrčků a vřískotu opilců do teplé noci. Moc pěkné to bylo.
Jedna z mála akcí, kam lze jet i bez nějaké hlubší znalosti vystupujících. Program je totiž natolik širokospektrální, že si vybere každý. A ne, není to multižánrový festival, tak jak je známe z větších akcí. Tady hrají kapely, které produkce pečlivě vybrala a to proto, že za něco stojí a mají čím zaujmout. A šlo to vidět. Za to, stejně jako za celý, perfektně zvládnutý festival do posledních detailů, patří pořadatelům velký dík. A můj speciální obdiv má ten, co se stará o grafickou podobu fesťáčku, protože ta je každý rok skvělá, nápaditá a i letošní motiv "králíka-hipstera" (od nějž se odvíjela i oficiální upoutávka), neměl chybu. Takže příští rok zas!
Autor: skuli - Autor z oblibeny.cz
Uplynulý víkend se již po 21. se v Topolovém hájku v Tasově pořádala Beseda u bigbítu. Festival pro ty, co ví.