O festivalu pořádaném kvůli jedné kapele, aneb System of a down v Praze

Včera v pražských Holešovicích konal Aerodrome festival. Dle mého uměle vytvořený festival kvůli jedné kapele. System of a down. Americká parta, která u nás však ještě nikdy pořádně nehrála (nepočítám-li vystoupení jako předskokani Slayer někdy před 15 lety) a je považována za jednu z nejlepších kapel, jaká v tomto hudebním žánru kdy byla. Původně ani neměli v plánu svého evropského tour do ČR zavítat, ale nakonec asi slovo dalo slovo, pořadatelé vymysleli festival a hoši skutečně dorazili.

Do areálu výstaviště, kde se akce konala, proudily už od časného odpoledne davy lidí. Na tak malou plochu jich tam bylo skutečně mnoho. A protože bylo potřeba strávit na místě celé odpoledne (jelikož pásky jako vrácenky pořadatelé nerozdávali), bylo to vskutku znát a tak pohyb po areálu byl značně komplikován masami, především v trikách System of a down.

Co si budeme nalhávat, většina lidí nepřijela na Killswitch Engage. I když i takoví se našli a jistě byli spokojeni. Stejně tak jako fanoušci Flogging Molly, hrajících následovně. Veselý irský punk z Ameriky, který měl rozhodně potenciál dostat lidi do varu. Bohužel všichni byli v takovém očekávání na hlavní hvězdy večera, že jim, až na skalní fanoušky, nevěnoval nikdo pozornost. Což byla podle mého škoda. S podobným problémem by se mohli potýkat i punkáči NOFX, ale těm to bylo jedno. Už při příchodu na stage, s pozdravem sovětskému svazu a i s dalšími, často i celkem ostrými a útočnými prupovídkami během koncertu, dávali jasně najevo, co si o akci myslí. Prostě punk, vole. Ale tak to má být. Byli vtipní, mělo to švih a komunikace s publikem byla ukázková (například jejich dotaz na lidi z GoldenCircle, kolik že dali za lístek a pak výzva těm "chudším", kteří měli svá místa dál od stage, ať přeskočí zábrany a jdou to dopředu rozbalit). I když hudebně šlo spíše o průměrné výkony, které nenadchnou, svým přístupem a vtípky koncertu dodali patřičnou šťávu. O to hůře, v porovnání s nimi, musím hodnotit hlavní hvězdy. Ano, System of a down zřejmě tušili, že hvězdami jsou. Vše bylo profesionálně připraveno, výborně nazvučeno. Chlapci hráli perfektně a ukázali, že i bez nějaké velké show (jediné co bylo velké, bylo plátno s logem kapely, které se za jejich zády zjevilo tak v polovině koncertu) lze předvést kvalitní koncert. Že jsou kapely, které prostě nemají zapotřebí převleky, ohňové show a měnit nástroj po každé skladbě. Že to jde i v civilu a s jednou kytarou. A hrálo jim to skutečně sehraně. Nemluvě o výborném zpěvu, téměř studiové kvality. To ale u hlavního zpěváka Serje nikoho nepřekvapilo. Je tím proslulý. Samozřejmě ani Daron se svými mečivými pasážemi nezůstával pozadu.... Ale. Jedno velké a smutné ALE. Chybělo tomu, dle mého názoru, to „srdíčko“. Téměř nulová komunikace s publikem, bleskově (což znamená 75 minut) odehraný set 22 písní, kdy jedna skladba střídala druhou, bez jakýchkoliv prupovídek (dobrá, někdy je to lepší než "you are fucking awesome" po každé sklabě, ale aspoň "thank you" na závěr by se hodilo). Prostě odehráli svoje a zmizeli. Bez přídavku. Vím, že přídavky ve skutečnosti neexistují a kapela hraje jen to, za co dostala zaplacené, ale je hezký zvyk z podia odejít a pak se ještě jednou vrátit. Psychologický efekt, kdy se fanoušek cítí tak nějak více nasycen, protože jeho miláčci se kvůli jeho tleskání vrátili a dali na závěr svou největší vypalovačku. Nebo aspoň nějakou písničku. Ne. System of a down dohráli Sugar, položili bílou kytaru na podlahu (tak jako na každém koncertě této tour) a odešli. Rozsvítilo se a bedňáci začali uklízet. A dav fanoušků jen nechápavě zíral na rozebírající se stage, neschopen uvěřit, že je to fakt konec.

Takže celkové hodnocení festivalu? Rozpačité. Organizačně to nebylo příliš dobře podchyceno, ale to se dá u jednodennní akce odpustit. Volba line-upu nebyla špatná, ale přeci jen nebylo potřeba tolik „předkapel“, které byly sic kvalitní, ale bouhužel zastíněny hlavními hvězdami, což bylo trošku na škodu. A co se týče samotných SOAD? Řekla bych, že jde vidět, že se kapela po svém rozpadu dala před několika lety zase dohromady, víceméně kvůli penězům. Že už je to tak nějak pospolu nebaví. Kvalitní hudebníci, kteří odehráli špičkový koncert společně na jedné stage, ale tím to končí. Nevypadali na to, že by se po vystoupení pochvalně plácali po ramenech a pak zašli společně na pivko (třeba se ale mýlím). Pokud bych vystoupení srovnala s loňským sólovým pražským koncertem Serje (což bych asi neměla, vím), nutno podotknout, že jeho samostaný koncert měl mnohem více šťávy a užíval si ho i on, nejen publikum. Komunikoval s fanoušky, smál se, snažil se a opravdu byl vidět značný rozdíl mezi tím, když člověk dělá něco, co ho baví a něco co „musí“ dělat. Co naplat.