Colours of Ostrava 2014 - den čtvrtý

Závěrečný den festivalu přinesl rozjezd s Horkýže Slíže, žánrový mix s John Butler Trio, klasiku v podobě Chinaski, melancholické The National a mladého, přesto již veleúspěšného Johna Newmana.

Teploměry ukazovaly zase o pár stupňů více než v předchozí dny, přesto se fanoušci slovenských Horkýže Slíže nenechali zastrašit a v obrovském vedru si s kapelou zpívali největší hity. Horkýže úplně vynechali poslední dvě alba a hráli pouze staré klasiky.

Podobnou strategii zvolili i Chinaski, kteří však do playlistu zařadili i dvě novinky – Hlavolam a Stížnost. Koncert začal Michal Malátný netradičně přímo z publika, kdy se s kytarou prodíral mezi lidmi k pódiu. Chinaski mají svou největší slávu za sebou, jejich hity však táhnou neustále – proto se před vedlejší stage shromáždilo pořádné množství lidí napříč generacemi (mezi nimi i důchodkyně, která svou energií předčila mnohé i o padesát let mladší fanoušky). Ostatně koncentrace starších lidí v neděli výrazně vzrostla, neboť důchodci nad 65 let měli tradičně vstup zdarma.

V neděli hrály také dvě kapely, které se ve svém regionu těší slušné popularitě a postupně dobývají i zbytek světa. Australští The John Butler Trio se vyznačují jednak častým střídáním členů (John Butler pochopitelně zůstává) a jednak častým střídání žánrů. Svým pětasedmdesáti minutovým setem ukázali, že také u protinožců mají skvělé kapely. Američtí The National zase svou melancholickou (dle slov kapely spíše meditativní) hudbou parádně zapadli do industriálního prostředí – však si jej také na facebooku nemohli vynachválit.

Závěrečné koncerty na Colours bývají jedny z nejlepších (například vystoupení Janelle Monáe v roce 2012, či loňský Jamie Cullum) a letos tomu nebylo jinak. Ač mě John Newman z CD moc nezaujal, naživo jeho show neměla chybu. Teprve čtyřiadvacetiletý Brit spojil svůj bohatý hlasový fond s tanečními kreacemi a gesty, za které by se nemuseli stydět ani jeho starší a hvězdnější kolegové. Newman na pódiu působil suverénně, skoro až namyšleně, což ale vyvažoval upřímně znějícím poděkováním mezi písněmi (že na jeho dících něco bylo, svědčí i jeho status na facebooku, kde koncert na Colours označil za „one of the greatest moments of my life.“ Po sborově odzpívaném hitu Love me again skončil jak koncert, tak festival.

Stejně jako loni organizátorům počasí přálo a nepadla ani kapka - byla sice tropická vedra, která se ale díky mnohým zákoutím a dostatku studené vody dala přežít. Oproti předchozím ročníkům byl areál větší a lépe uspořádaný, ale protože prostor Dolních Vítkovic má opravdu obrovský potenciál, lze očekávat, že příští rok se zase o trochu rozroste.

Po organizační stránce není moc co vyčítat, chválím spolupráci s Českou televizí a další nové vychytávky. Colours of Ostrava je jedinečný a s návštěvou přes čtyřicet tisíc lidí i suverénně největší festival v České republice. A z mého subjektivního pohledu také nejlepší. Tak zase za rok!