Hurts se vrátili, zahráli a zvítězili, britská dokonalost omámila pražské publikum

Zdá se, že se Hurts zařadili do zástupu britských kapel jako The Subways, Stereo MC's či Kosheen. Prostě těch, které se do české republiky vrací často a rády. Že jim zdejší prostředí svědčí, dokázal i koncert, který odehráli ve čtvrtek 25. února v pražské Malé sportovní hale. Téměř vyprodaný prostor britští „Trpiči“ rozhodně nezklamali.

 Hurts nastoupili před nedočkavý dav krátce po deváté hodině a vystřídali tak na pódiu jejich předskokany Fellas. Že půjde jako vždy o okázalou a pompézní show, bylo jasné už při prvních tónech. Během prvních skladeb si diváci mohli vychutnat neotřelé stínové divadlo, kdy se na pódiu objevili pouze frontman Theo Hutchcraft se svým parťákem Adamem Andersonem za křídlem, kdežto doprovodná kapela zůstala skryta za bílou plachtou, takže z nich byly vidět pouze stíny.

Po úvodním intru z novinky Surrender naservírovali Hurts svým příznivcům pár nových songů ze stejné desky. Zaznělo Some Kind Of Heaven a Why? pročísnuté hity Miracle a Somebody To Die For z předchozího alba Exile. Synthpopové duo elegánů dokázalo, že ani na nové desce neztratilo nic z okázalosti a dramatičnosti alb předchozích.

Po první pětici songů se fanoušci dočkali i zásadních hitů z prvotiny Happiness, jež se ze všech tří alb stále drží nejvíc na špici. Zaznělo Blood, Tears & Gold, Evelyn a Iluminated, po kterých bylo třeba uklidnit rozvášněný dav, což se podařilo při pomalé Affair, kdy charismatického Thea doprovázel na kytaru pouze vysvalovaný Adam.

V druhé polovině show dostala největší prostor novinka Surrender shodně s Happiness, prostřední „dítě“ Exile odbyli Hurts pouze písní Sandman. Nic proti Surrender, ale staré dobré osvědčené hity jako Sunday, Wonderful Life nebo Better Then Love prostě zaručeně fungovaly nejlépe.

Když pak celou bezchybnou nálož završili Hurts novou peckou Nothing Will Be Bigger Then Us a zakončili jejich největším hitem Stay, nebylo opět co vytknout. Theo si publikum podmanil nejen svým na dálku zřejmým charismatem, ale hlavně a především dokonalým hlasem, který vyzpíval každý song naprosto bez chybičky. K tomu dvě vokalistky, které Theo samozřejmě vůbec nepotřeboval, ale skvěle dokreslily atmosféru, nabitá světelná show, elegantní outfity a v dokonale navážených dávkách servírované drama, napětí, vášeň i něha… To jsou Hurts, jaké máme rádi.

Britské duo s doprovodnou kapelou jsem měla možnost vidět již po páté, a po každé v jiném prostoru. Ačkoliv jim svojí okázalostí nejvíce svědčil sál Velké Lucerny, dokázali, že si dokážou podmanit i menší klub, stage na open air festivalu i velkou halu, a mají ambice stoupat stále výš. A protože ani pětkrát pro mě není dost, ráda se v budoucnu ještě několikrát nechám přesvědčit, že jednou dokážou ovládnout třeba i O2 Arenu.

 Text: Marta Pušová                                             Foto: Pavla Hartmanová